Jan Žižka

V minulém týdnu jsem cítil k Žižkovi takovou úžasnou blízkost, stala se mi totiž podobná nehoda jako tady v tom videu. Proto jsem se díval na tenhle film, abych si oživil, co mě mohlo čekat a musím tedy říct, že přestávám bejt vděčnej těm drahým brýlím, co jsem měl na nose a které obětovaly svoje jedno sklíčko, aby mě uchránily od stejného osudu. Neboť co si budeme nalhávat, Žižka vděčí své výjimečnosti právě díky své jednookosti: 1. Nemohl po žádné dívce házet očkem, páč by se stal slepým. Neztrácel tedy zbůhdarma čas v nesmyslných radovánkách a věnoval se radši studiu vojevůdcovského umění. 2. Díky jeho pásce přes oko byl naprosto nepřehlédnutelný a jedinečný, každý husita hned viděl, kdo je jeho velitel, a nestalo se tak, že by omylem poslechl nějakého troubu, co by byl Žižkovi jen podoben. 3. Byl neohrožený a nepřátel se nelekal jen díky tomu, že jich vždy viděl jen polovinu. (26.02.2017)

Jan Žižka režiséra Otakara Vávru nie je objektívnou sebareflexiou chýb dejín ale účelovou sebareflexiou niektorých dejín. Áno, je to farebne neodolateľne naivný snímok pre očné potešenie - množstvo dekoratívneho materiálu, megalomanská výprava, stovky štatistov a komparzistov a napokon vznešené heslá ako PRAVDA či SPRAVODLIVOSŤ sú to podané spôsobom, že aj úplný debil pochopí. Lenže Vávra bol zarputilým komunistom a tlačí divákovi do hlavy pozlátkovo smutne natočenú a divácky prívetivú očistu o prenasledovaní kresťanov ehm... vlastne súdržných ľudí „revolučným spôsobom“. Robí to však o čosi šikovnejšie než jeho kolegovia z počiatkov 50.rokov - ukrývajúc sa za oný historický témat. A používa k tomu všetky dostupné zbrane režimu : skresľovanie a mechanickosť postáv dobra a zla, kde dobro je len dobro a zlo je zase len zlo, falošná politická prezentácia a naprieč vďačnej filmárskej téme – nevierohodne poňaté emócie. Pravda, Kladivo na čarodejnice je onou výnimkou potvrdzujúcou pravidlo. Tam som mu zožral úplne všetko... (19.08.2014)

Druhá část trilogie zychycuje nástup Jana Žižky do čela husitského hnutí v roce 1419. Končí slavnou bitvou u jihočeské Sudoměře v roce 1420. Zde využili husité vypuštěného rybníka Škaredý a nalákali tak strakonické křižáky a královské vojsko do bahnité pasti... Zdeněk Štěpánek je v roli Žižky nezapomenutelný. (24.09.2008)

Ač stále po řemeslné stránce velký filmový spektákl se vším co k tomu patří, všechna negativa kterými oplývá první díl, jsou tu ještě markantnější. I když to po filmařské stránce v pohodě smete většinu současné české filmové tvorby, tak silný vliv tehdejší komunistické doktríny tomu prostě odpustit nemůžu. Z tohoto důvodu, a i z o chlup horšího dějového zpracování, hodnotím o hvězdičku méně, než úvodní čás trilogie. Nvíc mám podezření, že se Štěpánkovi přece jen úplně nepodařilo vystoupit z role Husa a stát se Žižkou... (01.02.2009)

Prostřední díl z filmové Trilogie, která se nás „vážně nenápadným“ způsobem snaží přesvědčit, že husitství byla jakási forma protokomunismu. Kde se všichni milovali a žili v jednotě a bratrství bez třídních rozdílů…no zkrátka idyla jak vystřižená ze skutečného Československa padesátých let. Pod taktovkou Velkého bratra tak vznikl film, v němž jsou v podstatě všechny postavy a události pokroucené, jakoby se na ně jeden díval přes prasklé rudé sklíčko. Namlouvá se nám, že český lid byl prost všech špatných vlastností, poháněn láskou k bližnímu svému, a že i nuzáci a lůza v ulicích byli čistí a vymydlení krasavci. Že Žižka byl bůhvíjak významný šlechtic, který trávil život na poradách s tehdejší politickou špičkou (jedou je dokonce přirovnán k Tatíčku Stalinovi). Že Václav IV byl zlý maniodepresivní šílenec. Zikmund proradný slizoun (no to je slabé slovo, spíš absolutní zlo) a všichni ti feudálové stojí za pendrek. Z věrolomných buržoazních měšťanů jsou potom opravdické karikatury – scházelo jim ještě obarvit obličeje nazeleno. A vůbec…Tenhle film se svou hysterickou a nenávistnou agitkou stačí vypořádat s každým, kdo soudruhům z politbyra nešel pod nos: okrajově to slízne inteligence, církev, věřící a všichni, „kdo nejdou s námi, jdou proti nám! A basta!“. Hlavní překážku, kterou tehdejší soudruh scénárista-agitátor obtížně překonával, je fakt, že husité byli taky věřící. Takže husitská víra je tu směšným způsobem prezentována jako „drobná kosmetická vada na kráse prvních světových revolucionářů.“ Skutečným věřícím je mezi husity snad jen Želivský, a ten je v podstatě zaslepený cvok; zbytek husitské kohorty se k víře raději nevyjadřuje nebo se k ní staví vlažně. … Teď něco k filmu samotnému: Hodina dvacet bezbřehých rádobyhistorických pindů a v závěru (na tehdejší dobu) celkem podařená bitevní scéna. Zrychlená vřava sice pro dnešního diváka může působit jak nechtěná groteska, ale takhle se tehdy točilo a bylo to „in“. Co hodnotím opravdu kladně, je vynikající znalost dobových reálií, věrohodné repliky a kulisy, velkolepá (ba přímo monstrózně velkolepá) výprava a úžasné kostýmy od Trnky. Architekti a designéři a technici u mě mají jeden krásný červený puntík. Formálně tedy na výbornou, přes obsahovou část se přenést nedokážu! (24.08.2009)