Jan Žižka

Na dobu vzniku je to povedený historický film v čele s nezapomenutelným Žižkou Zdeňka Štěpánka. Bez dějepisných nepřesností a politického agitátorství , by tento film nespatřil světlo světa. Proto by se měly za a) přehlížet a nebo za b) nikdy více na film nekoukat. Sama za sebe volím variantu a) (21.05.2014)

Neuvěřitelný film v podání Otakara Vávry, dopadl výtečně. Úžasné zpodobnění o Janu Žižkovi a "husitech". Ve filmu je sice svedena jen jedna bitva, ale všechno je hezky do podrobna popsané. Otakar Vávra se opět zasloužil i o pěkné umístění herců. Zkráceně řečeno - je to nejlépe popsaný film o Janu Žižkovi, který kdy existoval, existuje a existovat bude...! (14.05.2012)

Takové Vítěství je pro náš národ nepředstavitelné, poprvé a asi naposledy jsme porazily světovou armádu, díky geniálnímu generálovy Janu Žiškovy. Husitství je moje oblíbená historická epocha a tento film husitství oslavuje. Co mi na něm vadí je ruka Josefa Macka, marxistického historika, jehož Husitské revoluční hnutí, je vlastně jakousi předlohou, národní komunistického revolučního obrození. Je vtom cítit vliv padesátých let, to samozřejmě škoda. (25.04.2015)

Glorifikace dávného asociála, krvežíznivého loupežníka, náboženského fanatika a nebezpečného, protievropského teroristy jménem Šiška. A česká identifikace s ním -- jak typické. No někde ty hrdiny brát musíme, že. Vidět se to snad ještě dá i dneska, ale doporučuju k tomu flašku vína a dopít už k půlce filmu. Anebo medovinu -- ta by mohla být stylová. Anebo marjánku -- cokoli. Pak by to mohlo zabrat. (03.07.2007)

Jan Žižka režiséra Otakara Vávru nie je objektívnou sebareflexiou chýb dejín ale účelovou sebareflexiou niektorých dejín. Áno, je to farebne neodolateľne naivný snímok pre očné potešenie - množstvo dekoratívneho materiálu, megalomanská výprava, stovky štatistov a komparzistov a napokon vznešené heslá ako PRAVDA či SPRAVODLIVOSŤ sú to podané spôsobom, že aj úplný debil pochopí. Lenže Vávra bol zarputilým komunistom a tlačí divákovi do hlavy pozlátkovo smutne natočenú a divácky prívetivú očistu o prenasledovaní kresťanov ehm... vlastne súdržných ľudí „revolučným spôsobom“. Robí to však o čosi šikovnejšie než jeho kolegovia z počiatkov 50.rokov - ukrývajúc sa za oný historický témat. A používa k tomu všetky dostupné zbrane režimu : skresľovanie a mechanickosť postáv dobra a zla, kde dobro je len dobro a zlo je zase len zlo, falošná politická prezentácia a naprieč vďačnej filmárskej téme – nevierohodne poňaté emócie. Pravda, Kladivo na čarodejnice je onou výnimkou potvrdzujúcou pravidlo. Tam som mu zožral úplne všetko... (19.08.2014)