Kladivo na čarodějnice

Není to špatnej film, i přes spoustu historických blbostí se mi to celkem líbilo. Za blbosti považuju třeba používání tortury, jak to tam uvádějí. Tortura se směla používat jen na obyčejný lidi a měšťany, na nikoho jinýho a to ještě čtyři krát po patnácti minutách a mezitím musela být přestávka. Postupně ale mohli měnit typy. A další věc. Tortura se používala vždycky, i když se obžalovaný přiznal, tak pak přistoupili k tortuře, protože ve středověku panoval názor, že pravdu lze říct jen po očistě bolestí. Ale taky je pravda, že když někdo použil torturu a někoho neusvědčil, tak pak za to zaplatil pokutu nebo šel do vězení. Co se týká filmu, chyběl mi v něm propracovanější děj a nějaká postava, se kterou by se člověk mohl ztotožnit. Ani hlavní hrdina Lautner mi nijak neštymoval. Kaplickýho knížku jsem nedočetl, protože je strašně zdlouhavá a o ničem (a ne že bych ne čtenář teda jsem, na kontě mám tak jeden až dva tisíce knih, ale kdo by to počítal). Co se týká kostýmů, tak jen lituju, že to není barevný, protože by to s klidem strčilo do kapsy tehdejší výpravný velkofilmy jako Angelika nebo Spartakus. Ale co se týká zábavnosti, tak si to s těmi dvěma nemůže dát ani jednu partii šachu. Prostě to není zábavný. Tvůrci to až příliš brali jako umění a drama a přirovnání politických procesů v padesátých letech (tohle nemám z vlastní hlavy, protože to bych tam skutečně nenašel) a přestali to brát jako film pro lidi, kteří se chtějí podívat na zajímavej příběh. Kdyby skončili trochu jinak, nebo kdyby hlavní hrdinové nebyli kněz a inkvizitor a to ještě celej film braní jako zrcadlové opaky sebe sama, možná bych to považoval i za zábavnej film. Ono totiž sice tradice a předsudky říkají, že klasická (literatura film a i jiné umění) má být dostatečně nestravitelné, ale není to pravda. Klasické nemusí být nestravitelné nebo zdlouhavé nebo nudící. Vemte si Dickense. U jeho knížek se vždycky pobavím, protože i když to neříká na plnou pusu, vždycky nějak nějakou tu lidskou vrstvu zesměšní. A o to jde. Nemusí to říkat nijak směšně. Nemusí tam být humor jako v nějaké estrádě, ale něco, nad čím by se člověk mohl usmát tam být mělo. I Spalovač mrtvol s Rudolfem Hrušínským je film na velmi temné téma, ale určitému typu humoru se tam neubrání a moc to tomu prospělo. Tady jsou až příliš vážní, zbožní, zhýralí nebo ustrašení. Ale nic jinýho. A to mi vadilo. (01.03.2006)

"Kladivo na čarodějnice" je jeden z těch mála filmů, které dokáží vyvolat ty nejděsivější pocity strachu, aniž by k tomu potřebovaly hektolitry umělé krve a obludné monstrum honící teenagery po všech čertech ďáblech. Monstrum v tomto snímku má mnohem prozaičtější podobu, za kterou se však skrývá Ďábel hodný tohoto jména. Snímku ovšem na naléhavosti velkou měrou přidává fakt, že se tvůrci (mezi kterými byla i slavná česká umělkyně Ester Krumbachová, o níž nedávno natočila pozoruhodný dokument První dáma českého filmu Věra Chytilová) nechali inspirovat záznamy z autentických inkvizičních procesů z let 1678 až 1695. Snímek díky černobílému ladění evokuje rozmanitou škálu pocitů, kamera je nebývale sugestivní. Rozum obzvláště zůstává stát nad tím, jak mohla zbabělost, pověrčivost či lhostejnost vrchnosti dát do rukou inkvizičnímu soudci Bobligovi z Egeldstadtu takovou moc nad životy lidí v celém poddanství! Dovolím si citovat - Děkan Kryštof Lautner: "Nedokážu vůbec pochopit, že takový člověk může mít v rukou lidské osudy - tvůj, tvůj i můj!" Na to mu klidným, vyrovnaným a odevzdaným hlasem odpovídá jeho přítel, bývalý soudce: "A vždycky to tak bude, buď úplně klidný." Tento dialog je nádhernou ilustrací mnohoznačnosti "Kladiva" - každému musí být jasné, o čem Vávra mluví (předpokládám, že za dob normalizace skončil film na dlouhou dobu v trezoru...). Ještě jednou úžasnou doménou film disponuje - dramaticky vypjatá hudba, zejména její opakující se leitmotiv, nenechá diváka ani na chvíli vydechnout. Kapitola sama pro sebe je pak herecký výkon Vladimíra Šmerala. Jeho Boblig z Egeldstadtu je syntézou veškerého zla, ďábel v beránčím rouchu. Naproti němu stojící děkan Kryštof Lautner má taktéž co nabídnout, zejména proto, že je to postava lidská, se svými chybami, díky nimž nakonec nachází draze zaplacenou morální sílu. První místo ve Zlatém fondu české kinematografie. (31.03.2006)

Naprostej masakr, takovou jizdu sem necekal. Spolu se Spalovacem mrtvol nejlepsi z cernobilych ceskych filmu a soucasne jeden z nejlepsich ceskych filmu. I kdyz ve filmu jde jen o muceni "carodejnic" a zadnej poradnej pribeh to nema (jde precejen o zfilmovani zaznamu od soudu), je to proste nadhera. Film ma naprosto vynikajici atmosferu a vetsina filmu je hezky drsna, i kdyz mi to misty prislo spis jak hodne cerna komedie ("priznej se!","nenene","mucte ji", "ok, ok, priznavam vsechno"). Kdyz ale vezmu v uvahu, ze to je docela dost autenticky tak to je teda hustota. Herecky vykony byly taky paradni, hlavne inkvizitor byl spravnej parchant. A takova tresnicka na dortu je zaverecna veta, ze se inkvizitor dozil v blahobytu vysokeho veku. Proste genialni film. (28.02.2006)

Film, který má sice svou mrazivou dobovou paralelu, ale u mě plně funguje právě jen na tomto uzavřeném prostoru. V podstatě dokola opakuje totéž, je velmi pravidelným sledem soudních procesů, napětí nestupňuje, ale plynule rezignuje. Nějaký myšlenkový nebo umělecký přesah se nedostaví. Přesto asi nejlepší poúnorový Vávra. (03.10.2006)

Nepochybně jeden z vrcholů české kinematografie. S jistou pořádnou dávkou inkvizitorského nadání lze snímek vnímat i jako kritiku církevního tmářství. Je ostatně dobrou vlastností velkých filmových děl, že bývají otevřena interpretaci. Pro mě je však Kladivo na čarodejnice spíše filmem o (nejen) náboženské horlivosti, která dláždí cestu ďáblům, není-li usměrněna moudrostí (přesněji ctností zvanou "prudentia"). Je podobenstvím - současným i nadčasovým - o ďábelské moci a lidské bezmocnosti; o křehkosti našeho já, jež lze bolestí a strachem rozhlodat a zlomit a zbourat, a pak postavit znovu a jinak podle vůle mocných. Avšak také o odpouštějící lásce, která nesoudí jako inkviziční tribunály a člověku otevírá cestu právě tehdy, když selhal... a z Jidášů dělá Petry. (28.03.2009)