Kladivo na čarodějnice

Je to všechno hnus fialovej velebnosti. Jenže samotná Církev si tohle pod čepec nedá, tohle prostě dělala, a rozhodně málokdo jí to nedokáže nepřipomenout. Kladivo na čarodějnice je prý natočen tak dobře, že dokáže přestihnout i samotné knižní vydání, a abych pravdu řekl, tak filmem jsem byl unešen. Bylo to svinstvo, nekoukalo se na to hezky, ale byla to krutá pravda, za kterou se církev schovává, ale marně. Všechno je to přehnané. Svinstvo, kterému se nedá zabránit, aneb za vším hledej Ďábla, který se nakonec skrývá tak zdárně, no asi jako kdybych tvrdil, že pod svícnem je největší tma. Kladivo na čarodějnice není hezký film. Je natočen rozhodně mistrně, ale také se na něj hodně těžce kouká. Není na něm nic, co by zdejší atmosféru dokázalo usměrnit, to všechno se tam děje tak syrově až je to opravdu hnus. Od začátku to není hezké, a minutu co minutu se dějí stále horší a horší věci, a nedá se tomu zastavit. Špatné na tom všem samozřejmě je, že tohle inkvizice všecko působila, a zdálo se mi, že tím vším chtěli dát najevo, jaký svinstvo se tam dělo a že nezůstal nikdo potrestán. Proč by taky, když je to vše v rukou církve, ale co si o tom normální člověk má nakonec pomyslet, a jestli normální neví, tak co na to má říct ortodoxní křesťan... (04.10.2008)

Pokud bych si teď rychle měl vzpomenout na všechny české filmy, které jsem měl tu možnost vidět a ohodotit je, Kladivo na čarodějnice by jistě získalo nejvyšší možnou známku. Otakar Vávra si jako režisér vede opravdu skvěle, dokáže nechat pořádně gradovat napětí a současně se věnovat silné vizuální stránce. Ve filmu je hodně zhuštěný děj, což ovšem v žádném případě neznamená, že bychom mohli nějakou linii odejmou, aniž bychom příběh poškodili, každá částečka totiž zapadá na své místo a plní účel, který je pro celkové vyznění snímku nezbytný. Rád bych se také zmínil o hudební stránce, která je na svou dobu značně pokroková, a přestože je ve filmu použito malé množství různých témat, každé vyvolává přesně ty pocity, které vyvolávat má. Možná se ptáte, zda neustálé opakování pár stejných úryvků nenudí... není, myslím si, že decentní a neveliké používání hudby spolu s poutavým scénářem je dokonalá kombinace, která nedovolí divákovi odpoutat se od obrazu, ba právě naopak nutí ho dílo nerušeně sledovat dál. Nejhorší na celém filmu je ovšem jeho opírání se o fakta, jistě příběh není podle skutečné události, ale je inspirován inkvizičními procesy, které byly neméně drsné, než jak je ve filmu zobrazováno. Zabijáci čarodějnic si vybrali nějakou bohatou rodiny a obvinili ji z čarodějnictví a spolčení s ďáblem, tito odsouzení pak neměli prakticky žádnou možnost vyváznout a jejich majetek propadl inkvizitorovi, který tvrdil, že většinou uhradí nákladný proces vyhledávání a likvidace této spodiny. Kdyby jen bylo víc takto povedených snímků... (08.03.2006)

Velmi temné a depresivní dílo a rozhodně nejlepší film Otakara Vávry. Kemr se Šmeralem jsou nádherně hnusní a zejména Šmeral tu herecky exceluje a předvádí svůj životní výkon. Dílo tak nadčasové a plné metafor (nepřímo připomínající i politické monstrprocesy v 50.letech), že je div, že se nestalo trezorovým filmem.___Vzkaz pro igi B.: Ale když já to viděl za bolševika v kině a nebyl to filmový klub :o) (16.09.2002)

Já osobně nedokážu mlčet tam, kde je jakkoliv útočeno na církev, a to třeba i po právu. Tady ale nechápu, v čem by film měl být proticírkevní nebo dokonce protináboženský! Hlavní hrdina kněz, který se setká se státní zvůlí (a že se tady jednalo o státní instituci, ví každý, kdo měl z dějepisu na základce alespoň čtyřku), postava, která projde přerodem k "dobrému" další kněz, všichni věřící - až na hlavního záporáka, který jediný se považuje za něco víc, něco nahoře. Paralela s komunistickými procesy je neskutečně hrozivá - "ano, přiznávám se, poníženě děkuju, počkejte, ať to řeknu všechno správně". Podívejte se na Costa-Gavrasovo Doznání, a budete mít jasno. Takové nebezpečí nám hrozí, když se k moci dostane nedostudovaný právník toužící po penězích - no, v případech komunistických mocipánů šlo leckdy i o nedoučené krejčí, ale lidstvo holt postupem času neskutečně blbne. Kupa odkazů by se dala najít i na obecně existencionalistické pojetí osudu člověka ve společnosti nebo i v životě - např. kafkovská spravedlnost a právo. Gemini:Ty se nejdřív nauč česky, než začneš pindat! (Ledaže bys zdravil jenom ty ženy.) (05.03.2006)

"Kladivo na čarodejnice". Pri komentovaní tohto filmu si pomôžem textom, ktorý napísal Aleš Brichta a zhudobnil ho Otakar Hereš. Jedná sa o rovnomennú skladbu z repertoáru legendárnej pražskej black metalovej kapely Torr. Výborne vystihuje obsah tohto čiernobieleho snímku. Takže: "V sobě má posedlej svět. Nemíní se spokojit s málem. Vybírá pro majetek. Koho obviní ze spolku s ďáblem? Skřípot palečnic, když doznání schází. Plamenů žár za hříchy žen. Svět čarodějnic, lidí dvou tváří. Všechno se zdá jak šílenej sen. Hlad, řetězy, skřipce, rozžhavenej kov, žízeň, kleště, břitce, pár španělskejch bot, pak přiznání dostane lehce z dívek ven, a postaví hranici pro očistu těl. Inkvizitor zvedá svůj kříž, horší než mor, inkvizitor jééé! Upálí křídla i andělům snad, kam se mu zachce, tam zasekne dráp. Černá a bílá, víc nechce znát. Je dvou hranic extrém, Jezuitů řád." *** (26.02.2014)