Kladivo na čarodějnice

Drsná středověká podívaná, tak syrová a autentická, že ještě dnes se z toho ježí chlupy na těle ..Rozhodně český filmový majstrštyk, s bezvadným obsazením, z toho co zde předvádí "odporní" Šmeral s Kemrem v kontrastu s okouzlující Valentovou, se mohou učit další generace herců, je to představení na jaké se nezapomíná .. (18.12.2015)

Uznávám, že film je v mnoha scénách silný a působivý. Až mrazí, jakou neomezenou moc měla tehdy inkvizice, ale i když dokážu uznat, že film byl v určitých momentech a ohledech dobrý, mě nechává naprosto chladným a hodně mě nudil. Přiznávám, že bude chyba asi určitě na mé straně, ale tak to je...jako někdo může dát odpad Avataru, já jdu tady takhle nízko. (29.12.2016)

No nemajte toho Ela Romančíka radi. (26.08.2018)

Z tohodle filmu cítím odpor a hnus, je mi líto, že se něco takového opravdu dělo. Zároveň mě ale film poučil, zaujal. Úžasní herci a až hororová atmosféra k filmu sedí nehorázně skvěle. (09.03.2019)

Otakar Vávra a jeho mistrovské dílo podle románu Václava Kaplického. Jiným způsobem nejde snímek ve zkratce popsat. Hned od prvních minut nás režisér zcela vtahuje do svého filmu. Ženy jako nástroje ďábla. Inkviziční tribunál jako nejvyšší moc, jenž postupně obviní všechny, kteří ji přijdou pod ruku. Děsivé, mučivé praktiky, které donutí každého se přiznat. Narůstající touha předsedajícího soudce po veškerém majetku odsouzených. Impozantní hudba Jiřího Srnky, velkolepá výprava, znamenité herecké výkony, to vše na té nejlepší úrovni. Velmi temné, depresivní a těžko stravitelné zpracování, které musí zanechat hlubokou stopu v každém, kdo má v sobě alespoň trochu citu. Zvláště, když si vezmeme, že takové vykonstruované procesy se nestaly jen někdy dávno v minulosti, přesněji v 16-17 století, ale v 50. letech minulého století, což u není zas až tak dávno a k čemuž film také jasně odkazuje. (17.11.2019)

Jeden ze skvostů české kinematografie, kterému jsem se dlouho vyhýbal. Atmosféra i samotné téma působí opravdu děsivě. Vskutku výjimečné jsou herecké výkony hlavních postav! Dvojice Kemr a Šmeral jsou opravdu fantastičtí, hrají to vskutku úžasně! Co se tentokrát extrémně povedlo, je hudební doprovod, který celý snímek podtrhuje a přidává na hrůznosti. Možná je tohle pro mne jeden z těch snímků "jednou a dost", což ale na kvalitě nikterak neubírá. Zvláště se mi líbila postava, kterou ztvárnil Elo Romančík. Velmi poutavé mi přišla, jak jeho výrazová mimika, tak i zápal, se kterým sypal jeden z argumentů za druhým. 90% (28.01.2021)

Dnešná premiéra. Zaujímavý príbeh. Knihu som nečítal, každopádne film je dobrý. Ak vezmeme do úvahy rok natočená, tak je to bravúrne dielo. Skvelá hudba. Herecké výkony sú tiež veľmi dobre. Atmosféra pridáva na vážnosti filmu. Nie je to film pre každého. Na to, že to je starý československý film, tak s príjemným prekvapením mu nemám čo vytknúť. Viem si bez problémov predstaviť, že niekto povie, že sa v Tom filme nič nedeje ale to mi je úplne jedno. Celkové hodnotenie za mňa je 100%. (23.11.2021)

7.8/10 no a rozhodně jeden z vrcholů české kinematografie. Byť si do české "kinematografie" netroufám mumlat, tohle je jeden z filmů, které prostě dokazují, že nám to přece jen kdysi šlo. Spíš jako historické drama, na to koukejte jako takový "dokument", nebo lépe informativní film který vám ukáže, jaké jste měli kdysi dávno na našem území práva a teda řeknu vám, že do ničeho takového bych se tehdá zaplést fakt nechtěl. (09.05.2022)

Tenhle film jsem viděl poprvé na metalovém festivalu, kde se promítají horory a samé takové pochutiny. A ta atmosféra, kdy se to promítalo ve staré pevnosti byla prostě k nezaplacení. Doma v obýváku takovou atmosféru prostě nevytvoříte. Normálně bych si to nepustil, ale tehdá mne to uhranulo naprosto. Pro mne je to taky vrchol československé scény, takový film se už nenatočí a proto to musí každý vidět. (02.06.2022)

Film režiséra Otakara Vávru z roku 1969 možno vnímať v dvoch rovinách. Buďto ako historickú výpoveď o skutočných procesoch s "čarodejnicami" v českých krajinách v 17. storočí, alebo ako metaforu politických procesov v Československu v päťdesiatych rokoch 20. storočia, ktorá iba obrazy procesov s "čarodejnicami" využíva na skryto-otvorené stvárnenie. Nech už sa na snímku možno dívať tak alebo onak, v jej strede stojí postava inkvizítora Bobliga z Edelstadtu (Vladimír Šmeral), ktorá je pri svojich neúprosných rozsudkov mimoriadne krutá a prakticky nezastaviteľná. Negatívne charakterové vykreslenie do maximálnej možnej podoby v prípade postavy, ktorú Šmeral stvárňuje, stojí v protiklade jasnej, aj keď nie úplne nahlas vyslovenej sociálnej kritiky týchto pomerov a rozhodnutí, ktoré sa s odstupom času ukázali byť ako chybné a mylné. Žiadne čarodejnice neexistovali a inkvizičné súdy vraždili ľudí ak nie priamo pre potešenie, tak veľmi často pre majetok, falošné presvedčenie či čistý sadizmus. Príbehovo nie je snímka nijak zvlášť komplikovaná, stavia skôr na takzvaných "šok" prvkoch, ako sú scény mučenia alebo miestami explicitné výpovede jednotlivých obžalovaných, pričom postupne do deja implementuje aj spomenuté kritické prvky, ktorými odsudzuje historické konanie cirkvi a inkvizičných súdov. Tematicky zaujímavé, ale spracovaním skôr priemerné. Obsahovo dokážu najviac zaujať scény s Václavom Lohniským, zanietene vykladajúcim najskôr dobové opisy čarodejníc, diabla a ich údajného spolčovania sa. Po technickej stránke nie je úplne "na zahodenie" kamera v kombinácii so strihom, avšak svoju kvalitu si nedokážu udržať konštantne naprieč celým filmom, ale iba v niektorých scénach. Viac-menej priemerné aj herecky, aj keď dvojica hlavných postáv stvárnených Vladimírom Šmeralom a Elom Romančíkom divácky má silu zaujať. Kladivo na čarodejnice je určite kritickým a reflektujúcim počinom, ktorý sa dá vnímať minimálne(!) v dvoch uvedených rovinách. Divákovi ponúka kvalitu vo viacerých smeroch, avšak ani v jednom prípade ju nedokáže povýšiť na viac než priemernú úroveň, ktorá by mohla pozdvihnúť aj kvalitu filmu čoby celku. Dosť pravdepodobne najzaujímavejšou scénou z celej snímky je hneď tá prvá. (09.09.2022)

Pěkná ukázka, jak to dopadá, když se amorální sadista dostane k moci nad lidmi. A že takových v minulosti bylo. A ještě bude. (11.12.2022)

Film Kladivo na čarodějnice je z dílny mistra českých historických filmů Otakara Vávry. Tento nesmazatelný velikán českého filmu, který stojí například za výpravnou husitskou trilogií nebo filmem Nezbedný bakalář (1946), natočil roku 1969 podle mého názoru jeden z klenotů české kinematografie. Film je celkem věrný své knižní předloze, i černobílé provedení přispělo k temné a mrazivé atmosféře, kterou kniha má. Zvláště působivé jsou prostřihy s mnichem (Václav Lohnický), ve kterých pronáší úryvky z příručky pro inkvizitory Kladivo na čarodějnice. „Skrze ženu přišel na svět hřích. Žena je hřích. Lůno ženy je brána do pekla. Všechno se děje z tělesné žádostivosti, která je u nich nenasytná. Čarodějnice jsou osoby, které uzavírají s ďáblem řádný spolek, zříkajíce se slavně Boha a víry křesťanské a přijímajíce ďábla za svého pána, začež jim tento propůjčuje konati rozličné nadpřirozené věci…“ Děj ve filmu oproti knize ubíhá o mnoho rychleji. Celkovému dojmu to nijak zvlášť neuškodilo, ale stopáž by klidně mohla být o něco delší. Za zmínku stojí i hudba Jiřího Srnky, která od samého začátku značí dramatičnost příběhu, rozrůstající se zlo a skrytou hrozbu, kterou představuje Boblig. Pro mě nejpůsobivější scéna je Bobligův krátký monolog skoro ke konci filmu. „Mají z tebe už strach, poněvadž ty nejsi s nima v jedný řadě. Oni všichni mohou být podezřelí, ale já... já už ne! Já už ne. Já už jsem vykročil. Já už kráčím. Jen odvahu, pevný cíl a žádné ohledy. Protože já nejsem obyčejný člověk. Já už nejsem obyčejný člověk. Já už jsem nahoře!“ (04.04.2023)

Poklad českého filmu i po těch letech člověka naprosto odrovná. Všichni zůčastnění předvedli své mistrovství a zahnali člověka do stavu mezi nenávistí a bezmocí. (03.07.2006)

Dle mého názoru je to nejlepší film, který kdy Vávra natočil. Bodejť také ne, když scénář dělala Ester Krumpachová. Jinak Vávra je bohužel klasickou ukázkou služby velkého talentu totalitě. Za oslavu nacismu si skvělá německá režisérka Leni Riefenstahl po válce ani neškrtla. Za oslavu stejně zločineckého režimu se u nás režiséři oceňují státní cenou. (29.01.2008)

co si tak pamatuju z před mnoha a mnoha lety, tak je to asi za pět. mám to doma asi dva roky a nemám odvahu si to pustit a kdo ví, jestli jí v sobě někdy najdu... z toho usuzuju, že to za pět musí být, když se bojím plsatového dvd... (01.04.2008)

Film, který dokáže velmi silně zapůsobit na psychiku. Pokud se nad ním člověk zamyslí a vcítí se do postav, které byly předvolány před inkviziční tribunál, tak mu z toho běhá mráz po zádech. Je cítit velká bezmoc, vždyť nevinu nelze dokázat a ve všech případech následuje smrt. (02.10.2008)

Je horší španělská bota nebo natahování na skřipec? Je pan Boblig nejodpornější nejlépe zahranou filmovou postavou československé kinematografie? Jak je možné, že komunisté tento film narážející na vykonstruované procesy 50. let vůbec pustili (byť jen krátce)? Jak se církev, ale především samotní věřící běžní lidé vyrovnávají z temnou minulostí "své" instituce? Dá se vůbec věřit tomu, že Heinrich Peschke vydržel dvanáctileté (!) mučení bez přiznání? Otázek tento film nabízí nespočet a zodpovědět je nemusí být snadné. Výjimečný snímek, který Vám náladu rozhodně nepozvedne. Při závěrečné zprávě o skutečném osudu pana Bobliga mě napadly dvě slova: Bezmocnost s velkým bé a Nespravedlnost s velkým en. "Já nejsem teolog, já jsem právník"... (01.01.2009)

Asi jsem dostal odpověď na to, který český film je nejlepší. Velmi přesvědčivě zobrazuje potřebu všech možných ideologií ubezpečovat všechny o neustále hrozícím nebezpečí, jež je legitimizuje a před nímž je třeba se bránit jakýmikoliv prostředky ve jménu vyšší spravedlnosti. V zájmu udržení vlastní soudržnosti pak tyto systémy mohou de facto cokoliv. Je to o to mrazivější, že stejné principy fungují neustále, ať už je to ve službách jakéhokoliv ideologického systému. A vždy je u toho někdo, kdo by jinak neznamenal nic a kdo z cizího utrpení profituje. Lidi už asi jiní nebudou. "Pravda a moc jsou dvě odlišné věci." (10.01.2009)

Hromada komentářů, až se stydím sem něco přidat..Ale abych se v tom dobře orientovala a shrnula si to pro sebe(možná i pro jiné):Až na výjimky zde hodnoceno jako geniální dílo.Pro mě je potěšením, že mám v zásobě kromě Spalovače mrtvol druhý film s vééélmi temným laděním.Moc si cením toho, že nám z 40cetiletého rudého otroctví zůstaly takovéto důkazy o tom, že jsme ne všichni sehli a cituji p.K. K ryli držkou v zemi, a dokázali udělat hodnotnou věc ve které zašifrovali atmosféru mnohem lépe, než by se do ní mladá generace vžila díky ,,těm obrázkům, jak tam furt stojí někdo brejlatej, čte rozsudek a druhej pán jen kývne, že jako provazu zvykne".Toť tak z mého názoru.__Teď k tomu, co, pokud někdo hodnotil nízko, se nelíbilo:1)film je nudný-jistě, ne každého zaujme plynulé líčení ve kterém neni nějaká akce ale nemusí to odrazovat, pokud si uvědomím, že film je založen na atmosféře a náladě, kterou máme pocítit.2)povrchní prokreslení postav-když už takhle se zdá film někomu nudný, jak by to hodnotil po hodině navíc, která by to možná spravila.3)pohled na postavy je černobílý - částečně ano, ale také ne úplně.Boblig byl jasný záporný typ, ale krom radosti nad vraždami, dělal to také pro majetek a ještě si stýskal, že by se rád oženil:-) a Lautner tak úplný světec taky nebyl, neodolal žádosti tělesné a Zuzanu si stále nechával doma..5)jasné štvaní proti katolíkům a komunistická agitka - to, že katolická církev využívala invizice si nevymysleli komunisté, vyjádření reality nemusí v této době nutně znamenat agitaci, a možná se mýlím, když si myslím, že se církev za toto omluvila, ačkoli to se současníky přímo nesouviselo.A pokud by bylo téma agitační a samotné procesy obžalobou systému, tak by z toho vycházelo buď to, že úmyslem bylo, aby si každý vybral, co se mu z filmu hodilo anebo zcela jednoduše to bylo odsouzení režimu zasazené v historické době,tak aby nepadlo podezření, ale všichni si pod Bobligem a šlechtou představili StB a vedení KSČ.Závěrem se omlouvám za strašný rozepisování.Slibuju, že příště už budu hodná;-) (10.01.2009)

Nejlepší film Otakara Vávry. Psychedelická hudba skvěle doplňuje temný děj. (18.02.2009)