Kouzelný dům

Ačkoli netypická, ale tím působivější dvojice Štěpánek-Mandlová a snivá režie i astmosféra vytvořily pozoruhodné dílo, které mi ukázalo novou stránku prvorepublikové kinematografie. Zajímavý zážitek. A ke komentářům některých: Je lepší pokud se "přehrávání" děje z uměleckého citu a oddanosti roli než z nedostatku talentu a zoufalé křeče. Já jen tak. (28.10.2010)

Zub času už přece jenom hodně na tomto snímku zahlodal. Především se však ukázalo, že se nevyplatí ignorovat původní vyznění literárních předloh. Filmový závěr vlastně zboural celý smysl příběhu. A chlapák Zdeněk Štěpánek coby něžně tokající milovník na mě také nepůsobil příliš věrohodně. Škoda, měla jsem si radši uchovat dávný kladný dojem z mládí a neměla jsem si ho zkazit novým zkouknutím. (24.12.2011)

Že zde Otakar Vávra filmovým způsobem předběhl dobu, je naprosto neoddiskutovatelné. Těžké drama o vnímání přítomnosti bez paměti, s pamětí, a nakonec i s pocitem procitnutí. Adina si to skutečně dává tak, jak nikde jinde, Vávra provazuje filmeček snovou i fantazijní realitou a Štěpánek zařizuje to ostatní. Popravdě, nebýt jeho až přehnaně emotivních Marií, dalo by se podle mě mluvit o dokonalém provedení. Drama se prolíná s lehkým humorem, který je takový dobový, upřesňovací bod, protože v některých chvílích, film působí skutečně nadčasově. Neskutečně trefná ztráta paměti v době, kdy byla paměť českého národa na dlouhá léta zašlápnuta. (13.04.2013)

Zpracování románu K. J. Beneše nepostrádá autentičnost předlohy, třebaže závěr filmu Vávra pozměnil, aby uspokojil rozechvělé obecenstvo tehdejších biografů. Film má jeden velký dar - sešly se v něm tři velké české herečky, které hrají své sestry - R. Nasková, T. Brzková a L. Dostalová. Mně osobně však Vávrovy rané filmy příliš nesedí, tady navíc i ti kvalitní herci jako Štěpánek a Kohout (u Mandlové to nebylo tak neobvyklé) příšerně přehrávali, třebaže to asi bylo režisérovým úmyslem. Viděl jsem ho poněkolikáté a dost jsem se nudil. Lepší tři hvězdičky. (12.07.2014)

Moje premiéra - konečně! Tak jsem se na ten film těšila... A nezklamal. V rámci prvorepublikových filmů má určitě specifické postavení. Svým příběhem, prostředím, hereckým nasazením - a konečně i koncem, který je - jak píše Tosim - lepší než v románě... Adina Mandlová zde podala jeden ze svých nejlepších výkonů, aspoň pokud jde o dramatické role. Její civilní projev je důkazem hereckého zrání a postupného zlepšování se. Zdeněk Štěpánek je naprosto okouzlující a charisma, které jsem jako malá nechápala, mi začíná postupně docházet:) "Babinec" v podání Nasková, Brzková a Dostálová je namíchán správně, i když škoda, že větší prostor dostane jen první jmenovaná. Dějově zajímavý film v netradičním, komorním až úzkostlivém prostředí domu, ve kterém je však pro ty, kteří chtějí, spousta světlých a kouzelných míst. Poměrně povedený je i přechod hlavní hrdinky z hypnotického stavu do reality - ještě jednou bych ten film chtěla vidět, a o to pozorněji, abych si jej mohla vychutnat... (12.06.2011)