Kouzelný dům

Že zde Otakar Vávra filmovým způsobem předběhl dobu, je naprosto neoddiskutovatelné. Těžké drama o vnímání přítomnosti bez paměti, s pamětí, a nakonec i s pocitem procitnutí. Adina si to skutečně dává tak, jak nikde jinde, Vávra provazuje filmeček snovou i fantazijní realitou a Štěpánek zařizuje to ostatní. Popravdě, nebýt jeho až přehnaně emotivních Marií, dalo by se podle mě mluvit o dokonalém provedení. Drama se prolíná s lehkým humorem, který je takový dobový, upřesňovací bod, protože v některých chvílích, film působí skutečně nadčasově. Neskutečně trefná ztráta paměti v době, kdy byla paměť českého národa na dlouhá léta zašlápnuta. (13.04.2013)

Určitě víc než jen zdařilý efektně realizovaný psychologicky dramatický snímek, v mimořádně zvučném a kvalitním hereckým obsazení (hlavní úlohy-Štěpánek, Kohout nebo nahluchlá a generačně nejstarší tetička Brzková-vynikající, dále mě zde zaujala v té době i docela nezvyklá vážná role pro Adinu Mandlovou-rovněž výtečná-nepamatuji si že by takovou podobnou někdy předtím měla-později přišla až třeba ta ve Šťastné cestě 1943, ve vedlejší roli bych ocenil ještě výkon kouzelníka Caligariho v podání Františka Kreuzmanna), skvělou režii (Vávra v té době, co se týče skutečných a vážných filmů to bylo téměř to nejlepší v československém filmu jako takovém), dále velice výtečnou a tady jsem byl skutečně překvapen co se týče Rothovi krásné ostré a čisté kamery neměl jsem opravdu příliš mnoho výtek. Tak starý film, a v tak dobré zachovalé kvalitě!!! Přes všechny ty neustále komediálně laděné snímky (mnohdy velice kolísavých kvalit), co nám neustále naše televize servírují to bylo téměř jako zjevení z čistého nebe. A já můžu jen konstatovat že se skutečně jedná opět, troufám si říct o jeden z nadprůměrných dramatických snímků s druhé poloviny třicátých let, za poslední dobu už je to po Hlídači, Bílé nemoci, třetí velice slušný film s archivu ČT. Ještě tak uvést Řeku, Maryšu, Batalion nebo Před maturitou a byl bych spokojen. (13.05.2007)

Otakar Vávra měl zpravidla šťastnou ruku, pokud šlo o výběr literárních děl vhodných pro filmovou adaptaci. Mezi takové snímky patří také Kouzelný dům, jenž vznikl na základě stejnojmenné předlohy K. J. Beneše. Psychologické drama se soustředí především na duševní stav a novou situaci hlavní hrdinky, která se po leteckém neštěstí ocitla v neznámém prostředí. Dívka bez minulosti, neboť trpící amnézií, se učí žít v tajemném domě, zabydleném starými rodinnými tradicemi a podaří se jí získat si náklonnost jeho obyvatel. V první polovině filmu, kdy se dívčino vědomí teprve probouzí, režisér buduje působivou atmosféru z podzimních mlh a dešťů, v nichž se postavy pohybují odhmotněny jako stíny. Ve scénách halucinací používá Jan Roth subjektivní kameru, takže se divák snadno ztotožňuje s perspektivou zmatené návštěvnice, jejíž vnitřní neurčitý čas mimo prostor symbolicky měří dlouhé kyvadlo empírových hodin. V jejích snech se objevují postavy bez tváří, protože je nedokáže nikam zařadit. Až kouzelník s příznačných uměleckým jménem Caligari (!) dá událostem v zešeřelém domě zase nový směr. Úlohu tajemné Marie, která po leteckém neštěstí ztrácí paměť a ocitá se ve vesnickém prostředí, které zná stejně málo jako svou minulost, svěřil Vávra Adině Mandlové. Ta zde vytvořila bezesporu nejzávažnější a charakterově nejvyzrálejší roli v rámci celé své kariéry. Tato skutečnost je o to vzácnější, že postava Marie jí nedávala po vnější stránce příliš mnoho možností. Přesto dokázala tuto tápající ženu, zvolna podléhající milostnému okouzlení, přesvědčivě zživotnit. Kouzelný dům ve své vlastní podobě je však reprezentován triem starých žen, ovládajících svou matriarchální důstojností oba bratry. Otakar Vávra obsadil i tyto role významnými divadelními umělkyněmi Růženou Naskovou, Leopoldou Dostalovou a debutující Terezií Brzkovou. Třebaže nejsou tyto postavy z filmového hlediska přitažlivé, díky výkonu všech představitelek si získávají pozornost i sympatie diváků. Film Kouzelný dům, ve svém půdorysu charakterizovaný především jako komorní herecký koncert, intonovaný na kontrastní melodii poklidu vesnického domova na straně jedné a záhadného zjevení neznámé ženy na straně druhé, je jedním z mála snímků, odvažujících se srovnání se soudobým světovým trendem. (06.10.2008)

Zub času už přece jenom hodně na tomto snímku zahlodal. Především se však ukázalo, že se nevyplatí ignorovat původní vyznění literárních předloh. Filmový závěr vlastně zboural celý smysl příběhu. A chlapák Zdeněk Štěpánek coby něžně tokající milovník na mě také nepůsobil příliš věrohodně. Škoda, měla jsem si radši uchovat dávný kladný dojem z mládí a neměla jsem si ho zkazit novým zkouknutím. (24.12.2011)

Perfektní Vávrův starej kousek kterej jsem si doplnil a kterej už v začátcích jeho kariéry ukazoval jak velký režisér v něm je. Mandlová po pravdě nikdy nebyla úplně moje favoritka, ale tady je naprosto přesná plus na svou dobu rozhodně neotřelý námět. Souhlasím s mchnk. V určitých věcech se opravdu jedná o nadčasový film.80% (02.08.2021)