Krakatit

Celkem povedené drama se zajímavým příběhem, výbornou kamerou a skvěle hrajícím Karlem Högerem. Navíc na rok 1948 mi to přišlo i dobře udělané. Má to i silné napětí, které čím blíže je konci, tím je je lepší, akorát mi v celém tomu filmu chybělo něco, co by z toho pro mě udělalo silný zážitek, něco, co by mě donutilo dá plný počet, byť je ten film dost zdařilý. A finální scéna s vozkou je skvělá, ale všechno to nezachrání. Každopádně, za zhlédnutí to určitě stojí. DRUHÉ ZHLÉDNUTÍ: Já jsem si celou dobu říkal, kde mi scházelo to cosi silnějšího, když je to tak geniálně vedené a nesmírně podmanivé, ale na konci mi to došlo. Ono je jedno, že scéna s vozkou je sice skvělá, ale trošku polopatická, stejně jako některá místa ve filmu. To mi tolik nevadilo ani tehdy (kdy jsem to tolik nevnímal) a dokonce ani teď. Ale nesedí mi to ladění do "byl to jen hořečnatý sen" a konec s možnou druhou šancí. Chápu, že v době vzniku mohl být problém natočit něco s tak negativním koncem, ale jeho zjemnění je přesně tím, co mu ubírá na síle. Takže zase "jen" silné čtyři, byť jsem doufal, že tentokrát ta pátá hvězda vyjde. Jinak je to totiž majstrštyk herecký, filmařský i scénáristický a to až takový, jaký se nikde moc nevidí. Silné 4* (09.08.2019)

Atmosféra je dokonale ponurá az hruzostrašná, ta je za pět hvězdiček. Mam ale problem s velkym rozsahem Capkova romanu (ma kolem 500 stran). V posledni tretine filmu je knizka doslova vykastrovana na tu nejnutnejsi kostru a sceny skacou ve zbesilem tempu z mista na misto. Kdo knihu necet musi se zakonite ztracet v deji. Navic prichazi o jeji zasadni momenty. Tohle scenarista Vavra prilis nezvadnul. Hřebíčkem do rakve je pak extremne rude zaverecne ponauceni, které pronese vozka (bůh). Nevědět že to napsal Čapek, přiřkl bych autorství Zděnku Nejedlému. Tohle měl Várva raději vystřihnout. V každém případě potěší dokonalý jiří plachý v menší roli ďábla, už vím kde se inspirovali nicholson s pacinem:). Za to představitelka princezny je příšerná, vůbec neumí hrát, chybí ji jakékoli kouzlo, charizma a sexappeal, tezko jsem chapal, co na ni hlavni hrdina vidi. (31.01.2009)

Spokojenost s Krakatitem do značné míry souvisí se schopností dívat se na film očima diváka 40. let minulého století. Z dnešního pohledu se dá snímku vyčíst mnohé, především herectví Karla Högera sklouzává k patosu, v době vzniku působivé scény dnes vypadají lacině. Koncem 40. let ale Vávrův film představoval nepopiratelně atmosférickou a tématicky naléhavou podívanou. Jaderné hřiby nad japonskými městy byly ještě v živé paměti. Vávra sice Čapka přizpůsobil poúnorovým poměrům, takže protiimperialistický rozměr snímku nejde přehlédnout, ale narozdíl od pozdější verze nepůsobí aktualizace násilně a směšně. Vyslanec D'Hémon v podání Jiřího Plachého je jako vedlejší postava nepřehlédnutelný a dodává dramatu náležitý kousek mysteriózna a temnoty. Celkový dojem: 75 %. (17.01.2019)

Mistrný filmový počin, který varuje lidstvo před zrůdností myšlení některých jedinců. Myšlenka, která bude mít aktuální platnost po celou dobu existence lidstva. Člověk, tvor pyšný a nepoučitelný je schopen pro svou nebetyčnou pýchu zničit sám sebe a celé lidstvo. Ponurost myšlenky šíleného člověka umocňuje černobílé provedení snímku a dokonalá hra stínů. (22.08.2007)

Hereckým projevem velmi divadelní: patos a tíže - ale tak se tenkrát hrály tragédie, stačí si poslechnout záznamy divadelních her z poválečné doby. Vávra má vše pod kontrolou, takže se mu horečnatý sen nerozpadne na sled expresionisticky pojatých výstupů, a věrně převádí myšlenky knihy - krakatit jako lidská pýcha ničící místo budující, žena- můza jako cíl a odměna dobyvatele, který se nevědomky stane tím ovládaným, venkovská idyla s hodnou dívkou se nám zdá krásnou, až když ji ztratíme, předtím nás nudí a nenaplňuje... Myšlenky zůstavají, jen se mění způsob uměleckého vyjádření - dnes je hlavní civilní projev, dřív vládla exprese. (28.03.2010)