Krakatit

Geniální a s každým zkouknutím, ještě víc. Halučinačně snová atmosféra, za kterou by se nemusel stydět ani Lynch a bezchybným obsazením, kde vedle rodáka z krPole;) je totálně uhrančivě hypnotický Jiří Plachý, jehož D´Hémon je opravdický...DÉMON. Naprosto to překonává předlohu, která je (jak si Čapka hodně! vážím) divná a skoro se nedá čísti. Míti z tohoto tak ost. Jajks, to by bylo!:) Proč Vávra neudělal Válku s Mloky a R.U.R.??? Proč???? Dobře, Mloci by byl finančně nároční, ale herdek...on by to nějak udělal. Jsem si tím jist. Nej koment Vercinix. (08.09.2019)

Velmi kvalitní film, který se zabívá zneužitím vědy pro vojenské účely, který ukazuje lidi, kteří lační po moci. Vše se odehrává ve snu inženýra Prokopa (dobrý Karel Höger), který v nemosnici bojuje o život. Film je obžalobou systému, který dotlačí lidi tam, kam potřebuje. Protože každý systém, který je založen na výhrůžkách a trestu jednou musí zákonitě skončit a jedinou cestou (ale kdo ví jestli někdy proveditelnou) je vzdělání a osvěta, jak říká doktor Tomeš (František Smolík). Prokop je ve svém snu hnán za svým snem, záhadnou dívkou (Vlasta Fabiánová), ale do cesty se mu nejdříve staví doktorova mladá dcerka Ančí (mladicky půvabná Nataša Tanská) a později vznešená princezna Wilhelmina Hagen (Florence Marly), která je ochotna se mu oddat pro získání moci, kterou může stvořit. Každá z nich ho přitahuje. Ale nejdříve musí překonat sám sebe a svoje démony Carsona (skvělý Eduard Linkers) a D'Hemona (Jiří Plachý), kteří ho šikovně postrkují tam kam mají, k nadvládě nad světem. Ale ta touha je v Prokopovi samotném, až na konci dochází ke zjištění, že věda nemusí sloužit jen k výbuchům a destrukcím, ale že má sloužit k lepšímu životu lidí. Zajímavé je porovnání aristokratických představitelů k mrtvým překonaným mumiím, které k životu přivádí jen síla moci, krásné je vyobrazení hamounství a mocechtivosti skupinky těch vyvolených a přirovnání řečníka (František Vnouček) k nacistům. Je to velmi pozoruhodný film se zajímavou myšlenkou potřeby změny vnímání světa a lidí, kteří jsou stále zneužíváni úzkou skupinou mocných ve svůj prospěch. (10.03.2010)

Atmosféra je dokonale ponurá az hruzostrašná, ta je za pět hvězdiček. Mam ale problem s velkym rozsahem Capkova romanu (ma kolem 500 stran). V posledni tretine filmu je knizka doslova vykastrovana na tu nejnutnejsi kostru a sceny skacou ve zbesilem tempu z mista na misto. Kdo knihu necet musi se zakonite ztracet v deji. Navic prichazi o jeji zasadni momenty. Tohle scenarista Vavra prilis nezvadnul. Hřebíčkem do rakve je pak extremne rude zaverecne ponauceni, které pronese vozka (bůh). Nevědět že to napsal Čapek, přiřkl bych autorství Zděnku Nejedlému. Tohle měl Várva raději vystřihnout. V každém případě potěší dokonalý jiří plachý v menší roli ďábla, už vím kde se inspirovali nicholson s pacinem:). Za to představitelka princezny je příšerná, vůbec neumí hrát, chybí ji jakékoli kouzlo, charizma a sexappeal, tezko jsem chapal, co na ni hlavni hrdina vidi. (31.01.2009)

Vzhledem k dosavadní zkušenosti českého filmu s Karlem Čapkem se podařilo Vávrovy dostat jeho téma zase do nové úrovně. Zatím na dnes nedochovaný Zlatý klíček (1922) sedá prach nepochopení o významu toho projektu ve své době, Loupežník (1931) se zatím dostal jen málo mezi lid a zůstává encyklopedickým heslem o jediné účasti Marie Hübnerové ve filmu vůbec. V 1937 se blýsklo na lepší časy, kdy se Haas chopil Bílé nemoci a Frič Hordubalů. Bílá nemoc se ale nelíbila nastupujícímu režimu a Hordubalové doplatili na Čapkovu hádku s Havlem. Takže teprve kombinace Čapkových povídek a Krakatitu v prvních poválečných letech přinesla první prakticky neproblematické adaptace Čapka na plátna kin. Deset let po jeho smrti. To, co následovalo, je už zase docela jiný příběh, ale osobně si velmi cením toho, že právě v této době se Vávra přidal k Fričově a Bielikově snaze na něj nezapomenout. (03.01.2013)

Velmi "české". Musím říct, že Čapkův román pravděpodobně nešel zpracovat lépe a Otakaru Vávrovi se daří zachytit vše včetně atmosféry a bezchybnosti postav. S čistým svědomím však nemohu dát 5*, protože mi přijde, že si to snímek nezaslouží a že nezanechal ve mě ten správný pocit. Ohledně konce, který i v knize je jaksi "vnucený" se raději nebudu vyjadřovat. (06.11.2007)