Krakatit

Vávrovy filmy vždy souzní s epochou, v níž byly vytvořeny, ale přinejmenším několik z nich v několika (!) epochách dějin českého filmu patří k těm, které to pro svou epochu typické nejen kvalitativně završují, nýbrž z ní i vyčnívají. Krakatit (jehož předlohu jsem četl na gymplu a prakticky nic si z ní nepamatuju) je jedním z nich. Asi nejlepší na tomto filmu jsou dvě jeho úzce spolupracující charakteristiky, totiž halucinační atmosféra a zásadní nevyjasněnost, jakýže skutečnostní status má v "realitě" filmu jeho děj, resp. jednotlivé složky děje a jejich vzájemný poměr, nevyjasněnost tím pozoruhodnější, že ji neruší ani výslovné úvodní návěstí. A samozřejmě ikonický Höger. (07.07.2020)

Hereckým projevem velmi divadelní: patos a tíže - ale tak se tenkrát hrály tragédie, stačí si poslechnout záznamy divadelních her z poválečné doby. Vávra má vše pod kontrolou, takže se mu horečnatý sen nerozpadne na sled expresionisticky pojatých výstupů, a věrně převádí myšlenky knihy - krakatit jako lidská pýcha ničící místo budující, žena- můza jako cíl a odměna dobyvatele, který se nevědomky stane tím ovládaným, venkovská idyla s hodnou dívkou se nám zdá krásnou, až když ji ztratíme, předtím nás nudí a nenaplňuje... Myšlenky zůstavají, jen se mění způsob uměleckého vyjádření - dnes je hlavní civilní projev, dřív vládla exprese. (28.03.2010)

Velmi solidně vystavěné drama, kde hraje prim kamera a herecké výkony. Nakolik nemám Otakara Vávru rád, tady se zadařilo. Karel Höger hraje skvěle a jednotlivá prostředí mají hodně z mystického realismu, zvláště nábřeží před vyšehradským tunelem... I ta romantická vsuvka má své místo a je výborně zahraná. (18.10.2010)

Na začátku film nastaví docela svižné tempo, které potom rozvolňuje. Snažil jsem si v tom najít nějaké hezké věci, ale od třetiny jsem taky koukal na hodinky, jak to bylo popisné a zdlouhavé. Líbí se mi, že se Prokopův svět postupně rozpadá do série halucinogenních výjevů, ale bohužel se tak děje velmi, velmi, velmi pomalu. (29.12.2011)

Literární i filmové zpracování patří již ke klasice. Navíc je ohromné, že i po šedesáti letech má film stále co říci o reálné hrozbě zbraní, které lidstvo stále vyvíjí a přitom právě tyto nové a stále strašnější zbraně vedou k lidstvo do záhuby. Oproti literární předloze je film sice slabší, neboť Karel Čapek velmi důkladně a krásně vyjádřil vnitřní rozervanost hlavního hrdiny, což se na plátno přenést podařilo jen z části, ale i tak jde o kvalitní podívanou. Karel Höger excelentně zahrál roli Ing. Prokopa. (17.11.2008)