Krakatit

Geniální a s každým zkouknutím, ještě víc. Halučinačně snová atmosféra, za kterou by se nemusel stydět ani Lynch a bezchybným obsazením, kde vedle rodáka z krPole;) je totálně uhrančivě hypnotický Jiří Plachý, jehož D´Hémon je opravdický...DÉMON. Naprosto to překonává předlohu, která je (jak si Čapka hodně! vážím) divná a skoro se nedá čísti. Míti z tohoto tak ost. Jajks, to by bylo!:) Proč Vávra neudělal Válku s Mloky a R.U.R.??? Proč???? Dobře, Mloci by byl finančně nároční, ale herdek...on by to nějak udělal. Jsem si tím jist. Nej koment Vercinix. (08.09.2019)

Úchvatná podívaná. Otakar Vávra natočil krásně snový noirový film, a to všechno v českém prostředí a s naprosto jedinečnými scénami, které se v našem filmu vůbec moc nevidí. Tohle je prostě krása pohledět, užijete si každou scénu, i ten surreálný přístup k celému dílu, kdy jsem měl zatím pocit, že tohle je nejlepší adaptace, jakou jsem viděl, nebo četl v komiksu. (11.12.2015)

Svržením atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki na konci druhé světové války překročil svět práh atomového věku. Došlo k naplnění vize spisovatele Karla Čapka, který již o dvě desetiletí dříve předpověděl ve svém románu Krakatit okamžik mravního rozcestí mezi mírovým a vojenským využitím jaderné energie. Stejnojmenná filmová adaptace režiséra Otakara Vávry vznikala v době začínající polarizace světa na dva proti sobě stojící tábory. Přes jisté zaktualizování zachoval filmový přepis to nejzávažnější: pohled humanisty na nebezpečí sebezničení lidstva bez návaznosti na jakoukoli ideologii. Vlastní příběh je vyprávěn formou prolínání dvou dějových rovin, skutečnosti a fantastického snu, který prožívá inženýr Prokop po objevu třaskaviny nevídané účinnosti. Do hlavní role byl obsazen brněnský rodák Karel Höger, který postavy rozkolísaných intelektuálů zvládal s velkou tvůrčí profesionalitou. Höger byl všestranným umělcem. Začínal jako divadelní herec v Brně, od počátku války působil dlouhá léta na prknech pražského Národního divadla. Vytvořil řadu postav, od mladistvých milovníků po role charakterní. Přes jejich různorodost měly jedno společné: složitou niternou osnovu, kterou v nich Höger objevoval. Byl dokonalý mistr psychologické kresby, což výrazně vyniklo zejména ve filmu, který v tomto směru poskytoval více příležitostí k detailnímu charakterizování takové postavy. Do pozadí by ovšem neměly být odsunuty ani vynikající výkony Smolíkův, Plachého, Linkerse a mladinké Nataši Tanské, podobně jako vizuálně dokonalá femme fatale Florence Marly. V širších souvislostech pak neztrácí ani kniha, ani film - bohužel - své časové poselství ani dnes. Problém zneužívání vědy trvá a díla jako KRAKATIT zůstávají i v současnosti varovným mementem. (05.10.2008)

Klasická Čapkova protiválečná vize ve filmovém převedení Otakara Vávry v produkci Bohumila Šmídy. Minimální efekty a triková část je roztomilá a na svoji dobu přeci jen výrazná. Nemůžu se ale zbavit pocitů, že herci i přesto všechno moc přehrávají a nájezdy na jejich strnulé obličeje mě víceméně rušily. Knižní předloha je mnohem lepší. I tak se jedná o základní kámen na poli československého sci-fi filmu. (12.09.2016)

Velmi "české". Musím říct, že Čapkův román pravděpodobně nešel zpracovat lépe a Otakaru Vávrovi se daří zachytit vše včetně atmosféry a bezchybnosti postav. S čistým svědomím však nemohu dát 5*, protože mi přijde, že si to snímek nezaslouží a že nezanechal ve mě ten správný pocit. Ohledně konce, který i v knize je jaksi "vnucený" se raději nebudu vyjadřovat. (06.11.2007)