Krakatit

Atmosféra je dokonale ponurá az hruzostrašná, ta je za pět hvězdiček. Mam ale problem s velkym rozsahem Capkova romanu (ma kolem 500 stran). V posledni tretine filmu je knizka doslova vykastrovana na tu nejnutnejsi kostru a sceny skacou ve zbesilem tempu z mista na misto. Kdo knihu necet musi se zakonite ztracet v deji. Navic prichazi o jeji zasadni momenty. Tohle scenarista Vavra prilis nezvadnul. Hřebíčkem do rakve je pak extremne rude zaverecne ponauceni, které pronese vozka (bůh). Nevědět že to napsal Čapek, přiřkl bych autorství Zděnku Nejedlému. Tohle měl Várva raději vystřihnout. V každém případě potěší dokonalý jiří plachý v menší roli ďábla, už vím kde se inspirovali nicholson s pacinem:). Za to představitelka princezny je příšerná, vůbec neumí hrát, chybí ji jakékoli kouzlo, charizma a sexappeal, tezko jsem chapal, co na ni hlavni hrdina vidi. (31.01.2009)

Válka nesmí být! Pro mě osobně je Krakatit společně s Bílou nemocí nejlepším dílem Karla Čapka a románem, který byl stejně, jako výše zmíněný příběh o zhoubném viru, fantasticky převeden na filmové plátno. Originálně zrežírován Otakarem Vávrou, za kamerou další legenda naší kinematografie, Václav Hanuš a před ní doslova uhrančivý Karel Höger. Vše v povedených kulisách a s úžasnou atmosférou. Blouznivý sen. Nebo spíš noční můra... (08.09.2024)

Svržením atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki na konci druhé světové války překročil svět práh atomového věku. Došlo k naplnění vize spisovatele Karla Čapka, který již o dvě desetiletí dříve předpověděl ve svém románu Krakatit okamžik mravního rozcestí mezi mírovým a vojenským využitím jaderné energie. Stejnojmenná filmová adaptace režiséra Otakara Vávry vznikala v době začínající polarizace světa na dva proti sobě stojící tábory. Přes jisté zaktualizování zachoval filmový přepis to nejzávažnější: pohled humanisty na nebezpečí sebezničení lidstva bez návaznosti na jakoukoli ideologii. Vlastní příběh je vyprávěn formou prolínání dvou dějových rovin, skutečnosti a fantastického snu, který prožívá inženýr Prokop po objevu třaskaviny nevídané účinnosti. Do hlavní role byl obsazen brněnský rodák Karel Höger, který postavy rozkolísaných intelektuálů zvládal s velkou tvůrčí profesionalitou. Höger byl všestranným umělcem. Začínal jako divadelní herec v Brně, od počátku války působil dlouhá léta na prknech pražského Národního divadla. Vytvořil řadu postav, od mladistvých milovníků po role charakterní. Přes jejich různorodost měly jedno společné: složitou niternou osnovu, kterou v nich Höger objevoval. Byl dokonalý mistr psychologické kresby, což výrazně vyniklo zejména ve filmu, který v tomto směru poskytoval více příležitostí k detailnímu charakterizování takové postavy. Do pozadí by ovšem neměly být odsunuty ani vynikající výkony Smolíkův, Plachého, Linkerse a mladinké Nataši Tanské, podobně jako vizuálně dokonalá femme fatale Florence Marly. V širších souvislostech pak neztrácí ani kniha, ani film - bohužel - své časové poselství ani dnes. Problém zneužívání vědy trvá a díla jako KRAKATIT zůstávají i v současnosti varovným mementem. (05.10.2008)

Hereckým projevem velmi divadelní: patos a tíže - ale tak se tenkrát hrály tragédie, stačí si poslechnout záznamy divadelních her z poválečné doby. Vávra má vše pod kontrolou, takže se mu horečnatý sen nerozpadne na sled expresionisticky pojatých výstupů, a věrně převádí myšlenky knihy - krakatit jako lidská pýcha ničící místo budující, žena- můza jako cíl a odměna dobyvatele, který se nevědomky stane tím ovládaným, venkovská idyla s hodnou dívkou se nám zdá krásnou, až když ji ztratíme, předtím nás nudí a nenaplňuje... Myšlenky zůstavají, jen se mění způsob uměleckého vyjádření - dnes je hlavní civilní projev, dřív vládla exprese. (28.03.2010)

Nadčasový skvost. Jak po stránce režisérské (na svou dobu prudce moderní a invenční Otakar Vávra), tak příběhové (mé silné nutkání přečíst Čapkovu předlohu), herecké (Karel Höger se svým všesmyslně ohromujícím výkonem jako jasný adept na Oskara) a hudební (především depresi navozující a jako buldozer vše devastující motiv za času pocátečních titulek) ... Zážitek ... Život je třaskavina, víš? Prásk, člověk se narodí a rozpadne se, bum! A nám se zdá, že to trvá bůhvíkolik let, viď? (17.11.2008)