Oldřich a Božena

Vcelku odvážný snímek o tom, jek to tenkrát mohlo být. Vhledem k naprostému nedostatku písemných pramenů si museli filmaři skoro všechno vymyslet, hrdinové mají vlastnosti blízké naší době a našemu chápání. Myslím, že tady se to dá brát pouze jako připomenutí divokých zmatků doby, z níž náš stát nutně nemusel vyjít vítězně a stabilizován. Přesto zejména díky Oldřichovi a jeho levobočkovi se tak stalo. A o dvě generace později už Vratislav získává královský titul. Rex Bohemiae! (20.02.2010)

Docela slušný Vávra ale ne veledílo. Bartoška tu skutečně hraje, Frej též a nejlepší je jako vždy Adamíra. Kamera je jakási zprasená, scény až zbytečně tmavé. Nutí to člověka zamyslet se nad naší historií. Nemáme být moc co pyšní. Jsou to samé kastrace, vraždy, krádeže manželek, bigamie, nenávist a zrada. Mnoho z toho trvá dodnes. (03.02.2010)

Podle mého je Oldřich a Božena nejlepší historickou látkou, kterou Otakar Vávra zpracoval. Místy dost brutální, pohanské a nahotu neskrývající. O tom všem byla doba rozpadu boleslavské říše končící narozením Oldřichova syna Břetislava I. Historicky přesné, herecky také vytříbené, zejména mnich v podání Jiřího Adamíry, nebo Juty, ženy Oldřicha, kterou zahrála Jana Šulcová. Kdyby snímek obsahoval černobílou kameru, delší záběry a pohanštější hudbu, tak bych se nebál s jistou dávkou nadsázky srovnání s Vláčilovou Marketou. (14.09.2018)

Celkem sugestivně podaný obraz jednoho z nejkrvavějších údobí našich dějin, ve kterém příběh Oldřicha a Boženy tvoří jen kulisu mocenskému souboji mezi přemyslovskými knížaty. Mám sice dějepisné výhrady, protože k oslepení Jaromíra došlo až v Břetislavově dospělosti, ale z hlediska historického filmu se jedná o velmi slušnou práci. 80% (15.04.2011)

Toto Vávrovo drama tvoří jeden z článků kvalitativního posunu v českém filmovém hereckém i autorské nazírání sedmdesátých a osmdesátých let ve vazbě na tehdy nové výsledky historického bádání a neomezuje se zdaleka na Vávru (ještě výrazněji se projevil např. Oldřich Daněk). To, co se jeví jako neúměrná krutost nebo přemíra divadelního herectví, je především specificky televizním uchopením látky. Pokud se někomu tyto věci zdají být drastické, doporučuji k bližšímu poznání edice různých smolných knih nebo např. přímo Kosmovu KRONIKU či KRONIKU Vavřince z Březové. Přesnější uchopení reality není ještě bezuzdným naturalismem nebo akčním filmem. Naopak za úspěšnou bych považoval snahu o postižení psychologie postav, která zahrnuje také ústrojnou integraci moderního pohledu či - chcete-li - interpretace. Vávrovo dílo z těchto důvodů stavím podstatně výš než většina spolukomentátorů tohoto fóra. (20.10.2007)