Osvobození Prahy

Predstavte si že Pražské povstanie v máji 1945 zorganizovali súdruhovia z KSČ na pokyn z Moskvy. Vzali pušky a stanuli na barikádách, kde sa statočne držali pokiaľ neprišla hrdinná červená armáda. Tak túto verziu nám predkladá tento film. Tak predovšetkým je nutné povedať, že do pražského povstania sa zapojil každý kto sa dostal k zbrani a nielen ten kto bol oddaný partajník. Nad propagandou ktorej je tu neúrekom by dnešný človek znalý pravdy len mávol rukou, avšak mnohé postavy sú tu tak odporne zdiskreditované že je mi z toho až zle. Ku príkladu Generál Kutlvašr, ktorý bol v skutočnosti hlavným veliteľom povstania tu hraje len zanedbateľnú úlohu. Najväčším "kopancom" tu pre mňa bolo rozhlasové vysielanie, kde sa dozvieme že všetku moc v Plzni prebrali hrdinní súdruhovia v zbrani. Na generála Pattona akosi súdruhovia zabudli. Tie patetické scény tiež akosi na chuti nepridávajú. Ku kladom filmu však patria scény bojov. Síce tu občas zasiahnutí strelou padajú k zemi ako keby dostali infarkt, ale mnoho prestreliek fakt stojí za to. Ďalší klad je bojová technika ktorej je tu mnoho. Za nemecké tigery tu síce zaskakujú prerábky sovietských tankov ale T-34 sú tu pravé. (30.10.2012)

Na jednej strane sa mi páči približné obdobie, ktoré zahrnuli do filmu, tiež masové scény a ich pestrosť, no na druhej strane film bol akoby bez deja a upnutý akoby len okolo bojov a aj tie boje boli dosť bláznivé, také hurá do boja, no ľudia padali ako jablká zo stromu, možno aj rýchlejšie než bežne, proste dosť naivné a aj to vítanie vojakov bolo z môjho pohľadu prehnané. Tendenčnosť a taká tá ruka vtedajšieho režimu je u toho cítiť. Pre diváka to po určitej dobe nemusí byť zaujímavé, lebo to vyzerá miestami umelo, no efekty, vizuálne úpravy, to robí tento film ako tak znesiteľným. (09.06.2014)

Při komponování posledního dílu své druhé velké trilogie Vávrův nerovný souboj s komunistickou normalizační cenzurou podlehl a prohrál. Řada, spíše desítky problematických scén, není výsledkem jeho filmařského umu, ale soudobého "pojetí" historiografie, která byla mnohem spíše ideologickým diktátem příslušných útvarů ÚV KSČ, zejména Müllerova oddělení. Spolupůsobení KGB je spíše jistotou než dohadem. Naznačuje to např. velmi svérázné přecenění partyzánských aktivit spolu s fatálním pominutím velitelství Bartoš generála Kutlvašra nebo doceněním byť kontroverzního působení vlasovovských jednotek ROA. Za těchto okolností, Vávrou neovlivnitelných, tradiční přednosti jeho metody se v zmatečné kaši a tříšti filmového materiálu mění ve svůj opak a problematizují nejen umění, ale filmařské řemeslo samo. Ne však ve všem a určitě ne zcela. Život - nejen film - je vždy uměním možného. Nepopiratelný patos Českého květnového povstání, pokračovatele zářijové mobilizace 1938, však tento závěrečný díl nejen nezkresluje, ale naopak nanejvýš výstižně tlumočí. Je nutné upozornit na ještě jeden faktografický vlom normalizace: pominutí předních osobností České národní rady Josefa Smrkovského a kapitána Jaromíra Nechanského, který vedl její vojenskou komisi a vlastně poněkud nekonvenčně i České květnové povstání. (25.08.2007)

Ani se nedivím, že můj oblíbený Radyo dal odpad. Hloupoučká komunistická lživá Vávrovina s Liškovou hudbou. Té se tradičně nedá nic vytknout. Herci tam nehrají, každý má jen pár minut vstupu. Jedna * za hudbu druhá za tanky svištící Prahou, na to už se prachy nikdy nedají dohromady. Smutně mě rozesmálo závěrečné zvolání: "Rudá armáda jenž nám přinesla svobodu a sovětský lid, jenž nade vše budeme milovat..." Já dodávám: přinesla, poněvadž už měla v plánu nám ji na dalších 50 let vzít, co to kecám navždy. A rád je nemám, pálit si to taky nebudu. (18.04.2012)

Kupodivu ideologické hledisko mi u třetího dílu přijde méně problematické než u druhého, neboť se soustředí spíše do pitomých stranických řečí a frází, než do děje samotného. Průběh událostí mi nijak extrémně pokroucený nepřipadá, rozhodně je v něm více reality než v současných politicky uvědomělých statích na dané téma (viz velebení sračkoidního konce Želar). Naprosto podepisuju co napsal Exkvizitor, objektivita je věc vzácná jako šafrán a dnes jí nemáme o mnoho více. Vždy mne nesmírně pobaví to rozčilování se tady nad neobjektivitou, zatímco stačí abych na ni upozornil např. u Pearl Harboru a už se mne někdo snaží usadit poukazem na to, že jde přece o zábavu. P.S. Ze všech postav nejvíc mě sral celou trilogii uvědomělý Jiří Krampol. Update 2020: Tak se po nějakých 12 letech vracím ke komentáři, abych se vysmál pitomcům, co v zájmu "napravování historie" plkají nové lži a mýty. Tak tedy: Vlasovci Prahu v žádném případě neosvobodili, víme? Ano, byli tady a v jednu chvíli povstalcům pomohli se udržet, ale v době, kdy se stáhli, boje dále pokračovaly a Němci v Praze stále bojovali. Jejich úloha je nebetyčně zveličována a tím se tvoří nový mýtus, to vše proto, že 30 let po pádu komunismu má někdo potřebu se "hrdinně" tlouci v prsa a ukázat své správné přesvědčení. Nadto, nebyla kurňa v celém Československu jen Praha, ale dnes jako by se z doby osvobozování naší země všechno smrsklo na Plzeň a na Vlasovce (jejichž úlohu např. při potlačování Varšavského povstání, protipartyzánských operací a i vyhlazování obcí na našem území strážci nové pravdy a historičtí analfabeti zapomínají, jakož i na to, že sám Vlasov o žádnou pomoc povstalcům nestál, to byla osobní iniciativa generála Buňačenka). A já nehodlám podléhat těm nesmyslům, které se rojí a které balí celou válku do nových "souvislostí", ukazují vše "z nového úhlu" a tak dále. Ergo, zvyšuju hodnocení na 4. (28.09.2008)