Přijdu hned

Tahle povedená komedie nad níž se vznáší hákový kříž je důkazem toho, že i v tak mizerné době se daly točit skvělé bijáky, které lidem (snad) dávaly aspoň na chvíli zapomenout na zdrcující bezvýchodnou realitu..PS: Závidím Sašovi jeho dědečka, byl to pan herec, ale jak už tady bylo zmíněno ve své době možná trochu nedoceněný. Dobrých komiků holt tehdy bylo víc, no nic.. (13.01.2011)

Sentiment z toho kape na všechny strany, snad jen vycpaný ratlík pobaví. Jinak jsou snad zajímavé jen komentáře, jejichž autoři si ani o Anně Letenské nedokáží nic zjistit. Byla zatčena již v průběhu natáčení, protože její manžel schovával hledanou osobu. Gestapo ji propustilo nikoliv kvůli filmu (i když M. Havel, majitel Lucernafilmu, v tomto ohledu intervenoval), ale protože čekalo, že Letenská je přivede na stopu dalších odbojářů. To se nepotvrdilo, a Letenská byla po dokončení filmu i s manželem popravena. (29.11.2007)

Druhé stanné právo, vyhlášené bezprostředně po atentátu na Heydricha, vneslo do života obyvatel okupované země další neklid a strach. Represe nacistických úřadů posílených o příslušníky gestapa a wehrmachtu dosáhly nevídaných rozměrů: statistika hovoří o třech tisících perzekuovaných osobách, mezi nimi se tehdy nacházeli také architekt Vladislav Čaloun (1907 – 1943) a MUDr. Břetislav Lyčka (1903 – 1942). A také Anna Letenská (1904 – 1942), oblíbená filmová a divadelní herečka. Osudy všech se uzavřely krátce po odhalení odbojové skupiny Anthropoid, která měla na svědomí Heydrichovu smrt. Ještě předtím, než Letenská zahynula společně s dalšími českými ženami v koncentračním táboře Mauthausen, sehrála vedlejší komediální roli ve Vávrově filmu Přijdu hned. Ten v humorném sledu pavlačových epizodek sleduje samorostlého malostranského vycpavače zvířat v neodolatelném podání Saši Rašilova, člověka zdravě poťouchlého, přitom dobrosrdečného a poctivého. Rašilovův výkon uchvacující neokázalou hloubkou hercova nespoutaného individualismu je zčásti podpořen také sličnou Vlastou Matulovou v roli půvabné květinářky a mladinkým Svatoplukem Benešem, milovníkem moderním, jiným, než byli předváleční hrdinové bez bázně a hany. Vynikající je ale také Pištěk, jehož k smrti uražený hostinský je figurka v lecčems snadno zaměnitelná, přesto v partnerství s neukázněným Rašilovem odkrývá dosud netušené stránky komediálního herectví tohoto vskutku nepřehlédnutelného muže. Film je zvláštním způsobem doslova prodchnut podmanivou atmosférou, která jako zázrakem ignoruje všechny ty běsy venku. Popravy. Výslechy. Vypálené Lidice a Ležáky. Strach, zalezlý do chodeb domů. Ale také smích diváků, kteří v kinech neměli ani ponětí o tragické smrti oblíbené herečky. Smát se a nemyslet. Alespoň na chvíli na nic nemyslet. (06.10.2008)

Filmů se Sašou Rašilovem starším v hlavní roli moc není, a proto je třeba vážit si každého lepšího. A tento je opravdu dobrý. Jasně, nic nového než klasický příběh o dobrákovi, který k bohatství téměř přišel, nás nečeká. Ale i tak jde o milou, pohodovou, lidskou a příjemnou komedii, navíc i dost krátkou, aby ani chvíli nenudila. Příjemné zastavení v denním shonu. (14.03.2016)

Nedoceněná komedie se S.Rašilovem v hlavní roli. Málokdo ví, že jednu z rolí, konkrétně domovnici (či správkyni domu) hrála tehdejší "hvězdička" židovka Anna Letenská, které několik dní či týdnů před tím popravili manžela. Bohužel během natáčení tohoto snímku čekalo v zákulisí Gestapo také na ní. Svědci hovořili o tom, že po posledním záběru ji odvedlii, pozdějí se dozvědeli, že byla popravena. V Praze na Vinohradech je na její památku pojmenována jedna ulice (kolmá na Vinohradskou), jmenuje se "Anny Letenské". (03.08.2004)