Přijdu hned

Česká populárna hudba si pavlače sem tam berie do svojich textov. Náhodile: "Čtvrtá kategorie pavlačových domů pevný zdraví podryje bělochů i Romů" (Tři sestry) alebo "Na pavlači samé jé jé jé je, drby, drby jen o nás dvou" (Dalibor Janda). To sú však len také popevky, ukazujúce, že svet pavlačí má svoje neopakovateľné čaro. Dokonalý hold tomuto spôsobu života vzdal Otakar Vávra práve týmto dielom. Nielenže skvele zaznamenal svet spoločne zdieľaného života v tomto osobitnom spôsobe bývania, plného všímania si správania susedov, klebiet a milostných pletiek, ale zároveň pridal skvelý príbeh o jednom veľkom dedičstve, ukazujúci, akí my ľudia vlastne sme. Drobné výhrady sú len k takému tomu zmierlivému duchu, ale to beriem ako obetu komerčnej úspešnosti filmu. Inak plná spokojnosť. (12.09.2016)

Film, který vysoko přečnívá dobový průměr tehdejší hrané české kinematografie byl poslední rolí nacisty zavražděné Anny Letenské; hlavní ženskou úlohu ovšem hraje Vlasta Matulová. Pokora a důslednost jsou v poselství filmu to hlavní, co mu do značné míry v tom mikrokosmu malostranských střech a uliček dává onu výjimečnost spolu s vynikajícím Rašilovovým výkonem v titulní úloze. Dá se říci, že Vávry, dobrého Vávry, není nikdy dost. (20.02.2022)

Tahle povedená komedie nad níž se vznáší hákový kříž je důkazem toho, že i v tak mizerné době se daly točit skvělé bijáky, které lidem (snad) dávaly aspoň na chvíli zapomenout na zdrcující bezvýchodnou realitu..PS: Závidím Sašovi jeho dědečka, byl to pan herec, ale jak už tady bylo zmíněno ve své době možná trochu nedoceněný. Dobrých komiků holt tehdy bylo víc, no nic.. (13.01.2011)

Spočiatku ani nie vtipná komédia, skôr predvádzanie ľudskej škodoradosti, ale po chvíli sa to slušne rozbehne so všetkými tými vzťahmi v bytovke so spoločnými balkónmi. Dnešné panelákové pevnosti neposkytujú také príležitosti na vzťahy. Vzťahy sú v zmysle protektorátnych komédií veselé a príjemné, rovnako ako oćakávaný ľudomilský záver. Za dobré zvládnutie role si zaslúži pochvalu aj Rašilov bernardín. (02.05.2015)

„Já se nechci uklidnit, já se nemůžu uklidnit a já se neuklidním!“ Nikdy se nenechte zavřít do vězení, i kdyby třeba jen na den a s dobrým společníkem, můžete propásnout dědické řízení! Anebo…že by to až tolik nevadilo? Pan Barvínek je citlivý člověk (jeho „zklamání“ diváka zasáhne) se srdcem na pravém místě a chytlavým smíchem (ostatně Rašilov, na kterém film staví nejvíc, se uměl smát jako málokdo). I některé další postavy nejsou špatné (např. Benešův chemik, Pištěkův hostinský či třeba Nedbalův dědic s hlubokým hlasem), ale žádná z nich není natolik výrazná, aby se hlavnímu hrdinovi alespoň trochu přiblížila. A s humorem je to tu jak s přeháňkou, občas se přižene, vyvolá divákův smích, ale stejně tak rychle zmizí, a film je tak povětšinou spíš jen úsměvný (a dost sentimentální). Celkově dávám pouze lepší průměr. „To ste inženýr? To ste inteligent? Už sem vám tisíckrát řekla, že tohle já trpět nebudu! Kdo to má pak vydrhnout, celej dům to zasmradí!“ - „Náhodou to nejsou žádné smrady, ale plyny vzniklé chemickou reakcí!“ (11.08.2019)