Putování Jana Amose

Velkofilm, jehož epičnost spočívá jen v maniakálně natáhnuté stopáži. Vše od hereckých výkonů přes výpravu vyvolává dojem levné, neuvěřitelně nudné televizní estrády. Závěrečná pasáž umírání (aneb Putování Jana Amose na Onen svět), trvající asi hodinu byla doprovázena srdečním fanděním z řad studenstva: "Tak už sakra chcípni!" (16.11.2009)

Nesporná popisnost díla je dána skutečností, že se o ně Vávra musel s komunistickou cenzurou doslova rvát celé desetiletí. Myšlenka, že by kněz, hluboce věřící křesťan, mohl být nositelem pokroku, byla nevídaná. Kompromisy, ke kterým musel sáhnout režisér, také válcovaný normalizací, a cenzurní škrty, které byl nucen podstoupit (chybí odkaz na Clamores Eliae - Výkřiky Eliášovy, ze kterých zbyl ve filmu jen opakovaný symbol hořícího keře či vypuštění vloženého přístavku "hříchy našimi naše hlavy uvaleného" v Kšaftu umírající Jednoty bratrské, uvedení Komenského do biskupského křesla Jednoty ad.) v podstatě znemožnily v daném rozsahu Vávrovi vytvořit a dotvořit dynamizující a dokreslující scény, ze kterých zbylo jen teatrum mundi ilustrující zrod slavného LABYRINTU SVĚTA. Zejména druhý díl je témto vynuceným krácením podstatně poznamenán. Život osobností tak košaté a přiblížení doby, která je nám svými kulturními souřadnicemi až neskutečně vzdálena, si délku, srovnatelnou s F. L. VĚKEM, nesporně zasloužil. Okamžiky Komeniových pochyb, vložené do filmu a opět "přikrášlené" normalizační cenzurou, jsou nesporné, nedělají však z tohoto evangelického křesťana ateistu, jak naznačuje Komenského setkání s Descartesem. K velkým kladům tohoto pozoruhodného filmu patří důkladné využití a funkční přetlumočení základních myšlenek ROZPRAVY O NÁPRAVĚ, posledního velkého díla velkého Moravana, jejichž citace, vložená do úst umírajícímu optimistovi, muži touhy, je naprosto funkční (rukopis díla, o němž se přes 200 let mělo zato, že se ztratilo, se objevil naprosto nečekaně r. 1931 a do češtiny byl v úplnosti přeložen až r. 1992). Jsou totiž převratné svým ekumenismem, důrazem na altruismus, tvorbou východisek, na která o 200 let později v našem prostředí naváží Palacký, Masaryk, Havlíček a mnozí další, mj. i současná teorie lidských práv. Je velkou škodou, že se natočení díla nedožil Karel Höger, pro kterého to mohla být v jeho původním předpokládaném rozsahu životní úloha. O tom, že toto poslední velké Vávrovo dílo leželo normalizátorům v žaludku, svědčí i recenze v dobovém tisku osmdesátých let. Komenský, převedený do filmové řeči, mimoto vyžaduje a předpokládá diváka poučeného a navíc vzdělaného o základních souvislostech a faktech života tohoto českého velikána, Husova dědice a pokračovatele. Jen pak se duchovní démanty, které nám tento velký muž odkázal, rozzáří ve svém skutečném, opravdu třpytném nadčasovém lesku. (23.07.2012)

Život velkého hravého školastykusa ve výpravných obrazech. Nad kvalitativně rozkolísaným scénářem vítezí výtvarně pestré vermeerovské a rembrandtovské rámečky mistra "cesty světla" Šofra. Krásný Chudíkův výkon, horečkovité scény Labyrintu, vypravěč v podání hlasového kouzelníka Cupáka. (ke genezi filmu: sportovec) (29.12.2013)

Podobné téma by jistě šlo natočit lépe, kdy by mohlo býti více zábavnějším pro širší publikum. Historických filmů, či životopisných filmů opírajících se o dobové reálie není nikdy dost. Film Putování Jana Ámose nevypráví jen o osudu jednoho z největších Čechů, ale i mapuje události, které výrazně zasáhly do historie našich zemí. (06.03.2008)

Úžasný výkon pana Chudíka a i ostatních. Jediné co tomu všemu vytknout je režie která je úplně mimo. Je to strašná škoda protože by to možná fungovalo ale ten konec.. Já už se modlil aby to skončilo film má ukrutné dvě a půl hodiny z toho se nebojím říct že by se tak polovina dala střihnout. Když si jen uvědomím že Komenský umíral 25 minut čistého času je mi spíš do smíchu než do place. (31.03.2020)