Sokolovo

Jak oddělit slušnou technickou kvalitu od falšování historie? Nějak mi to ne a nejde...Východní anabáze našich vojáků začala přeci v gulagu. A to včetně Ludvíka Svobody. Komančství tedy vesměs nemohli ani cítit. A zde je také vysvětlení slabosti až strachu L.S. v roce 1968. ( "Vím, co Sověti dokážou").... (07.03.2013)

Po mnoha letech jsem měl možnost nedávno znovu zhlédnout i pro mě nanejvýš kontroverzní film. S překvapením oproti vzpomínkám jsem musel konstatovat jedno: ideologický balast zůstal nezměněn, zato však velmi výrazně v mém pohledu posílila dokumentární i umělecká, jakoby odosobněná složka filmu. Připomenutí toho, co československé vlastence všeho věku přivádělo do československé východní exilové armády, zůstává - a zřejmě nadlouho zůstane - vlastně velmi slušným jediným filmovým zpracováním. Srovnání s Vávrovým dokumentem - filmem CESTA K BARIKÁDÁM - nejlépe ukazuje, nakolik výstižně se tomuto velikánovi naší kinematografie podařilo zachytit neopakovatelnou atmosféru hrůzných válečných událostí mrazivého zimního předjaří 1943, které bylo neseno podmínečným zdarem jednoho z posledních německých ofenzívních pokusů na východní frontě druhé světové války. Pochvalu zaslouží i připomenutí širšího dějinného kontextu (nacistické plány na českou etnocidu, atentát na Heydricha, lidická katastrofa, úvahy v londýnské vládě), které také kompozičně vyvažují tuto největší Vávrovu filmovou epopej rozsahem srovnatelnou s Bondarčukovou VÁLKOU A MÍREM (de facto šlo o hexalogii). Ještě zajímavější je to, co muselo být na zásah komunistických cenzorů rané normalizace vynecháno: kontext Benešových londýnských úvah, které ho "usvědčují" z nenapravitelných demokratických sklonů; postava národního hrdiny generála Heliodora Píky, statečného obhájce československého státního a národního zájmu v Moskvě, který se rozhodujícím způsobem zasloužil o ustavení jednotky; česky psaná jména německočeských demokratických antifašistů (Spiegel, Redisch), ale kupodivu i postavy pozdějšího ministra národní obrany Bohumíra Lomského (Svobodův zástupce), jeho náměstka a srpnového kolaboranta generála Otakara Rytíře (náčelník praporního štábu) i pozdějšího generála, nositele poválečného tzv. rudého gestapismu a spoluarchitekta procesů padesátých let generála bez kvalifikace Bedřicha-Fricka Reicina (zprvu osvětový, později zpravodajský důstojník jednotky). Přes tyto již podstatné faktografické razury se ještě podařilo Vávrovi natočit mimořádně zdařilý film, který vyniká jak pojetím, tak zvládnutím bojových scén (boj o Sokolovo). Druhý díl současně tvoří přechod k závěrečnému dílu trilogie OSVOBOZENÍ PRAHY, v němž řádění cenzury již nabylo nezvladatelného rázu a negativně ovlivnilo úroveň i vyznění nejen této části, ale současně i celé trilogie. (25.08.2007)

Historickou přesnost nechme stranou, protože udělat z kpt. Jaroše komunistu, z čs. brigády v SSSR komunisty a soustružníky a z ministra Ingra arogantního opileckého fašouna, to je hodně, hodně nadnesené, mám-li to říct slušně - v tomto je film, samozřejmě poplatný době a podmínkám, za nichž vznikl. Každopádně z hlediska filmařského jsou výkony herců dobré, ale především režie, kamera a bojové sekvence jsou opravdu velice povedené (když samozřejmě odmyslíme výkřiky "Za Sovětský svaz!" nebo přání ke dni žen:) Bonusem je také vložení projevu Heydricha, který je v (takřka) přesném znění. Bohužel, když vynechám toto a bojové sekvence, zbyde mi odporná epizoda z Londýna, Gottwaldova agitka, nuda v kasárnách, nuda v Praze, včetně dost pochybného zpracování atentátu. Suma sumárum - první díl 15%, druhý díl 80%. Takže celkově mi to vychází na takových nějakých 60% s oběma očima přimhouřenýma :) (22.12.2011)

Československý válečný velkofilm o prvním bojovém nasazený naší jednotky na východní frontě. Zase se jedná o film natočený za normalizace, tudíž se doba na příběhu, a hlavně na některých dialozích vyřádila. První půle se překvapivě věnuje dění u nás, konkrétně atentátu na Heydricha a následném vypálení Lidic (dle filmu asi, aby vojáci měli za co bojovat) a pak pletkám mezi Západem a Východem. Kdo asi měl pravdu a kdo byl úplný idiot? Druhá půle je už vojenského ražení a věnuje samotné bitvě o Sokolovo. Zde se zase ukázalo, že válečné scény jsme uměli, dokonce vypadaly lépe a měly větší dynamiku než u sovětských kolegů. Historicky je to dobou zase trochu přichycené za vlasy, ale čert to vem. Takovéto filmy vznikaly bohužel v tom nejnevhodnějším období, ale když si člověk odmyslí některé věci, vyjde mu vcelku slušný počin, který ve výsledku není tak špatný. Lépe by se to tenkrát asi nenatočilo. (11.08.2015)

Českých příspěvků do porážky Třetí říše nebylo pravda mnoho, a těch co by se odehrávaly na bojišti bylo ještě méně. Sokolovo je v rámci východní fronty kapka v moři, ale pro historii našeho národa význam mělo. Kdyby se jeho odkazu nechopili komunisté, udělala by to Třetí republika. Otakar Vávra natočil vcelku svižný pomník, nijak se vymykající z průměru tehdejších masových válečných filmů. Ve srovnání se špičkou reprezentovanou Příliš vzdáleným mostem prohrává téměř ve všem, ve srovnání s mnohem pozdějším Tobrukem obstojí vcelku se ctí. (22.11.2020)