Sokolovo

Vávra vehementně opisuje od svých Sovětských vzorů (jako bych koukal na Osvobození). A stejně jako u výše jmenovaného se dá o Sokolu říci, že to není špatný film. Jen ta do nebe volající záměrná manipulace s fakty, velebení Sovětů a komunismu (úlitba době nebo smýšlení tvůrců?) a soustavné očerňování exilové vlády. (18.06.2009)

Českých příspěvků do porážky Třetí říše nebylo pravda mnoho, a těch co by se odehrávaly na bojišti bylo ještě méně. Sokolovo je v rámci východní fronty kapka v moři, ale pro historii našeho národa význam mělo. Kdyby se jeho odkazu nechopili komunisté, udělala by to Třetí republika. Otakar Vávra natočil vcelku svižný pomník, nijak se vymykající z průměru tehdejších masových válečných filmů. Ve srovnání se špičkou reprezentovanou Příliš vzdáleným mostem prohrává téměř ve všem, ve srovnání s mnohem pozdějším Tobrukem obstojí vcelku se ctí. (22.11.2020)

Jediné, co bych tomuto filmu vytkl (v jeho první části) jistou šablonovitost a některé přehnané proklamace, které měly jisté ideové důvody a dnes mohou připadat poněkud úsměvné. To všechno však nahrazuje ohromné umění filmařů zachytit právě ve druhé, bojové části filmu celou atmosféru boje, nikdo neuměl tak profesionálně natáčet válečné bitevní scény, jako sovětští umělci, kteří zajisté pomohli značnou měrou Otakaru Vávrovi s vyzněním filmu. Bitva u Sokolova nebylabitvou útočnou, ale byla úpornou obranou před fašistickou přesilou, film měl ukázat hrdinství našich vojáků na té frontě, kde se rozhodovalo o vítězství nad fašismem. Můžeme se přít anebo raději slušně diskutovat o tom, jaký režim přineslo vítězství Rudé armády východní Evropě. Historicky nezpochybnitelnou je však to, že podstatné a rozhodující boje 2. světové války se děly na východní frontě. (20.04.2017)

Zhruba půlku filmu tvoří rudé šrouby do hlavy a uspávací dovádění hrdinných česko-slovenských komunistů čele s Kanyzou a Krampolem se sovětskými děvčaty někde v ukrajinské slévárně, ale ten zbytek fakt stojí za to. Lidice jsou zpracovány daleko lépe než ve filmu, atentát na Heydricha se taky povedl a naprostým vrcholem je závěrečná půlhodinová řež u Sokolova. Tady se s tím Vávra už vůbec nemazlil a rozjel v našich podmínkách už asi nepřekonatelné válečné peklo se spoustou tanků, autentické vojenské techniky a komparzistů. A je v tom minimum patosu; všichni chcípaj jako mouchy (možná jen to chcípání je trochu teatrální, ale budiž), a kdo byl před minutou hrdina, je už v příštím okamžiku tuhej jak sovětská zima. A konečně taky vím, po kom se jmenuje Nábřeží kapitána Jaroše. (23.05.2021)

Oproti těžkým Dnům zrady(velmi mnoho postav a samé dialogy),mělo být Sokolovo hrdinskou epopejí,kterou se stalo z části.Precizní Vávrova příprava,která začala už po druhé světové válce a obhlídnutí lokací je na filmu vidět.Akdyž už to naní 100%podle pravdy(páni ze strany měli douhé prsty),alespoň ona autenčistnost bojů a samé bitvy je na naše poměry neskutečná.Bohužel calá tahle mohutná trilogie vznikla v nejtvrdší normalizaci a to je na ní vidět.Uvidíme hodného Gottwalda co jezdí na frontu podpořit své vojáky-kované soudruzi i podlého Beneše s Masarykem co kují pikle v teple Anglie.To jde na dobu vzniku odpustit tvůrcům,ale s čím mě hnuli se žlučí jsou lidice-ta scéna kdy mužové před popravčí četou volají SLÁVU KSČ!T o je i pro mě,fanouška a častého zastánce Vávry taky moc. (17.04.2007)