Šťastnou cestu

Červená knihovna trochu jinak. 1) Docela pěkně strukturovaný film o tom, jak prodavačky hledají svého životního partnera, potažmo o životě vůbec._____ 2) Uznání si zaslouží věrná kulisa pražského obchodního domu Bílá labuť v roce 1932._____ 3) Zajímavé je i zobrazení organizace práce v obchodním domě. Příchod a odchod z pracoviště, kontroly zaměstnanců, píchačky._____ 4) I dnes se můžeme z filmu poučit: Všichni na místa a usmívat se! Otevíráme!_____ 5) Zajímavý koment: Marthos*****. (10.09.2019)

Ze všeho nejvíc mne tenhle film zaujal atmosférou První republiky. Jak přes všechna osobní trápení celá společnost žila nadějemi a přesvědčením, že všechno teď už jednou provždy půjde dobře. Vyvěrá to z vnitřku všech postav, není k tomu zapotřebí proklamací. O Vávrovi se dá napsat leccos, ale určitě ne, že by neuměl filmovou režii. (14.03.2009)

Vyborny protektoratni film, na ktery si pamatuji uz od detstvi. Verohodne vykresleni doby, ve ktere se film odehrava (1932). Uzasne herecke obsazeni, zvlast u herecek, kterym zcela jasne vevodi Adina Mandlova. Krome Gollove (snad za to muze jen jeji role) ale nezklamal nikdo. Film resi nekolik osudu hlavnich postav a zadny neni vylozene nudny, i kdyz urcity nadhled je na miste. Vavra umel tocit filmy tak, aby divaka nenudily. Na svou dobu zanrove zajimave. (16.09.2013)

Sice je Vávrova Šťastná cesta výkřikem moderny pozdního Protektorátu, ale ejhle, děj zpracovává dopady krize a datuje příběh do roku 1932. Takže si lehce odkašlávám a v druhém plánu si můžu poměrně pravidelně užívat herecké koncerty Mandlové, Štěpničkové a Vítové, Korbeláře, Kohouta, Hradiláka a Kreuzmanna. Se Šťastnou cestou jsem si prožila mnohá okouzlení, nejprve jsem film viděla na Festivalu Nataši Gollové (ačkoli právě ona tady vytváří jednu z nejšílenějších kreací své kariéry), pak jsem si ještě za pět minut dvanáct pořizovala VHS, po dlouhých letech přišlo i DVD a další kino projekce, které ale například v rámci cyklu To je Lucernafilm! v dubnu 2013 nestáli ani za řeč. Poněkud lepší projekce proběhla v rámci akci akce Sto let kina Lucerna v roce 2009. Je půvabné, jak kolorit kolem NFA buduje stejnou antidramaturgii jako stejným koloritem opovrhované televizní strategie - čili stejně jde tam i tam opět jen o trojhvězdí nesmrtelných. (15.02.2009)

Niektorí sa k tomuto filmu vyjadrovali v zmysle pomaly, že je to protektorátny film, ktorý zachraňovali ženy a tónom akoby bol menejcenný pomaly preto, že nebol z čias prvej československej republiky a tak ma zaujímalo ako to je a pravdu povediac v tom prvom mali pravdu. Plus by som dodal, že moralizmus a nevojnový život 40. rokov ma celkom zaujali. Zvyšok však akoby uplynul len tak. Nevýrazný dej, nevýrazné príbehy, dialógy prebiehajúce z prostredia do prostredia, no žeby mi to niečo extra dalo, to sa nedá povedať. Doteraz som neudelil žiadnemu Vávrovmu filmu 5 hviezd a po tomto diele to tak aj ostane. Režisér a scenárista, ktorý za svojich 100 rokov toho stihol teda veľa, ma nepresvedčil o svojich veľkých kvalitách ani tu. (22.03.2016)