Šťastnou cestu

Niektorí sa k tomuto filmu vyjadrovali v zmysle pomaly, že je to protektorátny film, ktorý zachraňovali ženy a tónom akoby bol menejcenný pomaly preto, že nebol z čias prvej československej republiky a tak ma zaujímalo ako to je a pravdu povediac v tom prvom mali pravdu. Plus by som dodal, že moralizmus a nevojnový život 40. rokov ma celkom zaujali. Zvyšok však akoby uplynul len tak. Nevýrazný dej, nevýrazné príbehy, dialógy prebiehajúce z prostredia do prostredia, no žeby mi to niečo extra dalo, to sa nedá povedať. Doteraz som neudelil žiadnemu Vávrovmu filmu 5 hviezd a po tomto diele to tak aj ostane. Režisér a scenárista, ktorý za svojich 100 rokov toho stihol teda veľa, ma nepresvedčil o svojich veľkých kvalitách ani tu. (22.03.2016)

Elita tehdejších českých hereček v jednom filmu naráz se jen tak nevidí. A hlavně - film není nějaká sladkobolní slátanina, ale solidní drama! Všechny herečky hrají velmi civilně, Jana Dítětová v roli mladé žáby, která neustále něco jí je fakt perfektní. Mandlové je to podle mě nejlepší filmová role, kterou vytvořila (a to nepočítám jen kvůli tomu, že se ve filmu objeví nahá). (08.05.2017)

Kvalitní snímek o životě čtyř prodavaček, kolegyní z práce. Zcela odlišné, a přesto navzájem propojené nelehké osudy mladých žen. Helena Truxová (dobrá Adina Mandlová) touží po spořádaném životě manželky s věčným flamendrem a lehkomyslníkem Viktorem Zychem (dobrý Eduard Kohout), aniž by pochopila, že je pro něj pouze dobře vypadající milenkou a společnicí. Odmítnutí její lásky ve světě neřesti pro ní končí životní tragédií. Anna Waltrová-Ortová (dobrá Jiřina Šěpničková), poznamenaná zlomyslnou pomluvou a tragédií jejího prvního manželství, nachází štěstí v podobě idealistického a neúnavného průmyslníka Jana Klementa (Otomar Korbelář). Spořádaná Milena (Hana Vítová) prožívá těžkosti osudu se svým naivně smýšlejícím hochem Martinem (Vítězslav Vejražka), který si naivně myslel, že snadno k bohatství přijde, aby byl vzápětí okraden o všechno. Naivní Fanynka (Nataša Gollová), toužící po dráze filmové herečky, nachází trochu svého štěstíčka v podobě pomocného režiséra (Ladislav Pešek). Z dalších rolí: učednice na prodavačku Boženka (Jana Dítětová), která stále jí, Fred Valenta (Karel Hradilák), marně lákající Milenu do své chlípné náruče, Pepa Hodek (František Kreuzmann), podvodníček neváhající okrást i svého přítele, uvědomělý ředitel obchodního domu (Jaroslav Marvan), a nesmlouvavý a vykutálený kavárník a majitel černé herny (Vladimír Řepa). Zajímavé a na svou dobu nadprůměrné dramatické dílo. (09.08.2011)

Několik osudů a několik cest. Cesta za vlastní existencí i útěk před minulostí. Každá z nich má svou, a také svého. Milujícího, nebo jen existenci zajišťujícího. Každá má své zbraně, některé vydrží ještě tak pět let, druhá se svou přehnanou fortelností neztratí nikde. Radosti jsou vyváženy strastmi a v některých případech není možný ani nový začátek. Dokonale podchycená atmosféra i neřesti vyšší, buržoazní společnosti, která je na druhou stranu i odrazem morální dna. Také praktiky velkoobchodníků jsou zde krásně zobrazeny. Zaměstnanci jako stroje pracující na rozkaz. Smíření se s dostačujícím málem, nebo raději jíst na stříbře ? Vávra dává dohromady ojedinělý dívčí sbor, na jehož herectví se dívá opravdu skvěle. Perfektně ztvárněné charaktery odevzdanosti, pokory, ochoty zachránit vztah, ztřeštěnosti i obyčejnosti ( Dítětová úžasná :) Uvolněné herectví a precizní, nebojácná režie ( Adina v rouše Evině) s krásnou hudbou j. Srnky. I v těch nejtěžších dobách československé historie vznikaly výborné snímky. (03.05.2014)

Film Šťastnou cestu patří k tomu nejlepšímu, co se mi podařilo z našich tzv. filmů pro pamětníky vidět. Vlastně mi připadá, že mezi ně ani nepatří (srovnání s italským neorealismem skutečně není přehnané). Otakar Vávra se dostal dál než je u „vážně myšlených“ filmů té doby zvykem. Snímek působí nezvykle autenticky a Adina Mandlová prokázala obrovský herecký talent, který jsem v žádném jiném jejím filmu neviděla tak dobře využit. Štěpničková a Korbelář jsou standardně dobří, ale bez toho jejich drámatu bych se, pravda, obešla. Zato humor a nadsázka, především v projevu Nataši Gollové a Jany Dítětové, filmu rozhodně neškodí. Ve srovnání s naivitou Fanynky a Božky (hrály je právě Gollová s Dítětovou), děvčátek jako vystřižených z nějaké Slavínského komedie, na mě ještě více zapůsobila na svou dobu skutečně otevřená výpověď o milostném, pracovním i tom bujarém nočním životě. (06.08.2006)