Happy Journey
Režie:
Otakar VávraKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Adina Mandlová, Jiřina Štěpničková, Hana Vítová, Nataša Gollová, Jana Dítětová, Otomar Korbelář, Eduard Kohout, Vítězslav Vejražka, Karel Hradilák (více)Obsahy(1)
Příběh filmu Šťastnou cestu se odehrává v prostředí velkého pražského obchodního domu a vypráví o osudech pěti prodavaček. I když všechny pracují v jedné firmě, každá jde vlastní cestou za svým životním cílem. Jde o poslední dokončený protektorátní film Otakara Vávry. Byl natočen v roce 1943 podle námětu literárně debutující novinářky Olgy Horákové. Ke spolupráci si Vávra přizval osvědčený tým, kameramana Ferdinanda Pečenku, hudebního skladatele Jiřího Srnku, architekta Jana Zázvorku a střihače Antonína Zelenku. Střihače tentokrát připomínáme záměrně, protože jeho podíl na výsledné podobě filmu je zásadní. Film vznikl většinou v reálu tehdy nového pražského obchodního domu Bílá labuť. Režisér jej pojal jako dynamickou výpověď, která zachycuje rytmus moderního života. Příběhy dívek tak dostaly punc pravdivosti a životnosti. Netradiční režie, kamera, střih i civilní herecké výkony nasvědčují, jak se už v roce 1943 Otakar Vávra a jeho spolupracovníci přiblížili pracovní i umělecké metodě italského neorealismu, který slavil úspěch v kinech až o několik let později. K osvědčeným a populárním herečkám Adině Mandlové (její poslední role v českém filmu), Jiřině Štěpničkové, Haně Vítové a Nataše Gollové se režisér nebál obsadit mladičkou Janu Dítětovou. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (87)
Překvapivě dobrý, a „okupačně“ asi nejlepší, český film. Dějový proud neboli prolínání osudů mladých prodavaček velkoobchodního domu, prostoupený množstvím dobových reálií, má švih i napětí. Rovněž výkony herců, ale především hereček (a především Adiny Mandlové, to si Vávra dobře ohlídal) jsou nadstandardní. Na rozdíl od poměrně vyšinutých dobových komedií má film ráz téměř dokumentární (sám Vávra to případně akcentuje jako „reportážní drama“). Ve svých pamětech (Moje filmové 100 letí, str. 77 - 79) píše Vávra, že ho „k filmu inspirovala příhoda“, herecky vypočítavého vztahu Adiny Mandlové k „cukernímu králi“ Joe Hartmannovi. Ostatně i obecně, přestože také patřil mezi její souložníky, se o ní vyjadřuje se silným despektem, - který ovšem může také být výrazem jistého přehodnocení v pozdějším věku. ()
Typický protektorátny film, v ktorom nepresvedčivý príbeh zachraňuje trio slávnych herečiek tej doby doplnené Otomarom Korbelářom. Prvorepublikové klišé už Vávra stáča smerom doľava, až mi táto moralitka v niektorých momentoch pripomenula Pytlákovou schovanku. Herečky hrajú svoje obvyklé úlohy, v ktorých im to najviac svedčí. Prekvapujúce na tú dobu bolo iba odhaľovanie Adiny Mandlovej. Napriek nepochopiteľne vysokému hodnoteniu na ČSFD si myslím, že tento film nemusel byť nakrútený a diváci by o nič neprišli. ()
Film jako takový možná nedosahuje kvality pěti *, ale mě osobně se velmi doktknul a zapůsobil na mě. Mám na mysli především excelentní herecký výkon Adiny Mandlové, který mě tenkrát, když jsem film viděl, velmi překvapil. Levicově zaměřený Vávra natočil nadprůměrný film ve srovnání s ostatní tvorbou roku 1943. Laťka nebyla toho roku nastavena příliš vysoko ve srovnání s okolními léty okupace a tak tento film považuji za vrchol roku 1943 společně s filmem Tanečnice. ()
Sledujeme příběhy pěti prodavaček pražského obchodního domu, které skrývají za svými úsměvy různé osudy. Nejvíce v paměti utkví asi tragický osud Heleny (Adina Mandlová), mladé ženy, která si uvědomuje „trvanlivost“ svého mládí a krásy. Mě osobně zaujala i postava Anny (Jiřina Štěpničková), ženy s tajemnou minulostí. Typicky ztřeštěná Nataša Gollová značně odlehčuje tíživý pohled na osud ženských hrdinek. Tento snímek často bývá přirovnáván k italskému neorealismu. ()
Drama, které má jasně daný rámec i priority, takže každá z jeho postav zná už dopředu svou úlohu - a víceméně je předurčena k jejímu naplnění. Pokud snad v průběhu stopáže nabydete dojmu, že se pokouší zbytečně moralizovat, zkuste se zamyslet nad důvody, které ho k tomu mohly vést. Neboť ve výsledku nabízí globálnější a hlubší obraz předválečné společnosti - nebo alespoň její střední třídy, než by se mohlo na první pohled zdát. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (15)
- Název filmu "Šťastnou cestu" je ve filmu vyřknut celkem 4krát. (M.B)
- Během natáčení filmu vrcholila manželská krize Adiny Mandlové a Zdeňka Tůmy. Nedlouho po natočení filmu se Tůma otrávil. Mandlová jej nalezla mrtvého ve vaně. V jeho studiu byla na pohovce fotografie Mandlové z tohoto filmu a Zdeňkovou rukou připsáno "Šťastnou cestu"! (Kulmon)
- Adina Mandlová (Helena) zpočátku nechtěla přijmout roli vydržované ženy, která spáchá sebevraždu. Šla si stěžovat Miloši Havlovi a ten jí řekl: „Titinko, to jsi přesně ty, jenom trochu zidealizovaná.“ (raininface)
Reklama