Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Cindy je mladá dívka z Brooklynu. Jejím otcem je italský emigrant a její nevlastní matka využije každé příležitosti, aby Cindy připomněla, že byla počata z hříchu svého otce s jistou lehkou dívkou. Samozřejmě nesmí chybět dvě rozkošné nevlastní sestry. Rodina se přestěhuje do Říma a nevlastní matka Muriel doufá, že se jí s dceruškami podaří proniknout mezi vrstvu římské aristokracie. Ironii osudu, tak jako v pohádce "O Popelce" je to Cindy, kdo potká, aniž by to tušila, pravého prince Mizia. Jeho rodiče samozřejmě jejich lásce nepřejí, ale na konec, tak jako v pohádce, všechno dobře dopadne a Mizio a Cindy mohou být spolu jako Popelka a její krásný princ. (Multivideo)

(více)

Recenze (101)

D.Paulus 

všechny recenze uživatele

Já se ptám: "Proč?" Tento film sice opravdu je předobrazem moderních pohádek typu PRETTY WOMAN, AU PAIR, MŮŽE SE TO STÁT I VÁM nebo CESTA DO AMERIKY, ale na to, že si tak moc hraje na parafrázi Popelky, tu moc podobnosti s pohádkovou předlohou není (Cindy není zobrazena jako hodná chudinka Popelka, otročící pro svou macechu a nevlastní sestry, ale pouze jako průserářská fiflena, které se ani pracovat nechce). Možná až úplně na konci prosvitnou některé prvky původní pohádky, v jednom momentu i docela vtipně zparodované. Ale jinak se film po celou dobu potácí mezi zobrazováním nevěrohodných osudů nevěrohodných lidí, humornými vsuvkami, u nichž si nejste jisti, zda jsou humorné schválně a až na výjimky dobrými písničkami 80. let. Relativně velkorysé tři hvězdičky jsou za na svou dobu originální koncept "moderní pohádky" a Cindyinu písničku pro televizi. ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Tak tahle moderní pohádka v osmdesátých let vyprodala nejen italská kina a stala se hitem nejen mezi mládeží celé západní Evropy. Československu se zřejmě vyhnula, i když to nemohu pamatovat. (Tak jsem se zase jednou mýlil.) Samozřejmě hlavní deviza - hudba bratří Guida & Maurizia De Angelis! Ti při talentovkách objevili i hlavní hrdinku Bonnie Bianco, která nádherně zpívá, nádherně vypadá, ale, ať se bráním, jak mohu, už tak "nádherně" nehraje. anderson: jsem ještě celkem malý špunt, a když jsem to hodnotil (viděl jsem to na německé MDR), byla tady jen čtyři hodnocení - a o těch (Jalu) jsem si myslel, že to viděli u Poláků. ()

Reklama

zdenny 

všechny recenze uživatele

Myslím, že jsem ten film viděl někdy ve dvanácti (osmdesátá léta) a můj divácký charakter coby prakticky dětského diváka ještě nebyl narušen mnohými filmy, které pro mě v tom věku byly absolutně nemyslitelné. Takže si myslím, že tento kvalitní romantický film bude pro dnešního puberťáka znamenat něco úplně jiného než pro mě v době reálného komunismu. Tehdy jsme byli rádi za každý zahraniční film. A jako dvanáctiletému klukovi mi toto ke štěstí stačilo. I když jsem u známého na videu viděl např. "Commando" nebo nějaké karate filmy. Ale na druhé straně nebyla doba internetu a počítačů, a tak jsme většinu času trávili blbnutím venku. A sem tam nějaký takový film byl alespoň pro mě příjemným osvěžením a v mých telecích letech potvrzením toho, že láska je mocná. ()

kajas 

všechny recenze uživatele

Ze svého dětství si už mnoho věcí nevybavuji, ale vidím přímo před sebou, jak mi maminka nahrávala na videokazetu krásnou moderní pohádku o Popelce, která uměla nádherně zpívat. O "Cindy" už jsem neslyšela mnoho let, ale když jsem zjistila, že ji prodávají v trafice jako jedno z levných DVD, hned jsem pro ni běžela. Po dalších letech mě ale čekalo zklamání, protože dětskou optikou jsem pochopitelně nevnímala "detaily", jako že Cindy byla vlastně docela rozmazlený drzý fracek... ale z nostalgie prostě níž jít nemůžu. ()

kuduka 

všechny recenze uživatele

Přidávám se ke skupině nadšených fanoušků/fanynek, kteří jako sotva náctiletí sledovali příběh hubaté zpívající Popelky a toužili zpívat jako ona, vypadat jako ona a zažít to co ona. Jeden z filmů s velkou citovou vazbou a krásnými asociacemi na dětství, u kterého je úplně jedno, že třebas hlavní hrdinka neumí vůbec hrát. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (1)

  • Ačkoli byl film v Německu vysílán až 4 roky po televizní premiéře v Itálii (jako čtyř-dílná minisérie), měl zde velký úspěch a z Bonnie Bianco a Pierra Cossa se zde v roce 1988 staly přes noc hvězdy. (HappySmile)

Reklama

Reklama