Hanno cambiato faccia

Asi nejzvláštnější "adaptace" klasického příběhu o upírském hraběti žijícím vysoko v horách (ať už se jmenuje Dracula či Nosferatu). Film je zasazený do současnosti (tzn. 70. léta) a je tvrdou kritikou kapitalismu, potažmo konzumního způsobu života. Na svou dobu a zemi původu je film až nečekaně ambiciózní, naivně blboučkých detailů je tu poměrně málo. Unikátní atmosférická raritka. (03.11.2013)

Meno majiteľa spoločnosti Auto Avio Motors Ing. Giovanni Nosferatu je zjavne motivované jeho bytostnou podstatou. Z hľadiska filmového príbehu je to mysteriózna postava, ktorej sídlo sa nachádza vysoko v horách, dôstojné a zároveň pochmúrne - ponorené do hmly ako brloh vampíra. Či je však Giovanni Nosferatu skutočne upír je od začiatku otázne. Režisér Corrado Farina sa vo svojom filme Hanno cambiato faccia (They Have Changed Their Face) pohráva s myšlienkou vymývania mozgov, teda masmediálnej manipulácie, ktorú predstavuje v žánrovej forme vampírskeho hororu, resp. gialla. V tomto zmysle je Ing. Nosferatu bezohľadným majiteľom firmy, ktorý si podrobuje svojich zamestnancov, oberá ich o súkromie a vysáva z nich životnú energiu. Konflikt sa vyhrotí v momente, keď budúci prezident spoločnosti Alberto, vybraný samotným Nosferatom, stratí ochotu vzdať sa osobného šťastia. Jeho nová láska hippisáčka Laurie mu otvorí oči a začína rebélia voči autoritám a hľadanie pravdy. To, či si hrdina zachová vlastnú tvár v hrôzostrašnej atmosfére reálneho hororu sa ešte len uvidí. Napokon, veď ide o film s tajomstvom, ktorý je ťažké žánrovo vymedziť. Ale nech už ide o horor alebo spoločensku satiru, o giallo alebo politický triler, je to každopádne zaujímavé dielo. (07.09.2010)

Vše tu už bylo popsáno. Zajímavé ztvárnění klasiky o upírském hraběti. Satirický pohled na konzumní společnost a to se jednalo teprve o rok 1971. V dnešní době se již média a technický pokrok opravdu stali tím upírem, který z lidí vysává energii a odtahuje je od, pro člověka vrozené, soužití s přírodou a jejími zákony. Ve filmu nemohu opomenout krásný pohled na téměř stále polonahou Lauru, kterou ztvárnila Francesca Modigliani. Byl to jeden z jejích dvou filmových počinů, tím druhým byla role Lucie ve filmu BIANCO, ROSSO E… (1972). V roli hlavního hrdiny doktora Alberta Valle si zahrál Giuliano Disperati, známý například z filmu FRATELLO LADRO (1971). Alespoň pro mne, velmi nesympatickou roli sekretářky Corinny ztvárnila Geraldine Hooper, známá například z filmů TERESA LA LADRA (1973), VIRILITA (1973) a PROFONDO ROSSO (1975). Hudbu k filmu složil Amedeo Tommasi. (29.03.2017)

Spíše než o horor jde o sociálně kritické drama, volně variující na klasického Draculu. Nosnou myšlenkou je oprávněná kritika kapitalistického systému a jeho skrytých mocenských elit. Z toho důvodu by tento film mohl být klidně promítán i u nás v době socialismu. Adolfo Celi v roli Ing. Nosferata je (stejně jako i jiných záporných rolích) skvělý, rovněž i jeho sekretářka je dobře obsazena, ale to je tak vše, co lze označit za nadprůměrné. Myslím, že z námětu se dalo vytěžit daleko více, velké rezervy vidím právě v nedostatečné atmosféričnosti, tajemnosti a budování napětí. Myslím, že umělečtější (i když ne bez chyb) byl film s podobným podtextem: Le Regine - Delitto del diavolo http://www.csfd.cz/film/137775-regine-le/ . Zde přesněji 3,5; patří spíše k těm zajímavým filmům, které se nemusí úplně opominout... (07.11.2013)

Oceňuji nápad a atmosféru první poloviny filmu, když se ale děj překlopil do nepřetržité proti-kapitalistické agitky, je to trochu... naivní a nudné. Samozřejmě, pokud si libujete v satirách konzumní společnosti všeho druhu, či máte v oblibě spiklenecké teorie o světě, ovládaném všemocnými korporacemi - pak asi vypálíte pět hvězd bez přemýšlení, čistě pro to sebeuspokojení "já vám to říkal". Občas se tu najdou zajímavé momenty (hlídací fiaty, reklama na LSD), ale pokud jde o horrorovou atmosféru, tak ta s nástupem upírského schůzování definitivně mizí. Bohužel. Extra bod pak dávám za hudbu. (03.11.2013)