Plavecký mariáš

Většinou jsem ve filmech zrozených za socíku schopen všelijaké to soudruhování pětiletkování a schůzování zdařile ignorovat, tentokrát mě však rušilo. Možná proto, že to jinak byl nádherně lidský a poetický příběh o mizejícím světě a labutí písni jednoho řemesla. Rozehraný navíc skutečným mistrem hereckého kumštu. Lehce, s nadhledem a dokonale vybalancovaným sentimentem, kterému kupodivu ten okolní idylický optimisus a pracovní elán příjemně sedl. (20.07.2012)

Příběh pěkný, ovšem až po okraj naplněný frázemi, které se především v dětských ústech vyjímají obzvláště obludně. Zatímco se vysloužilí plavci, jimž se podařilo přimět k práci bezmála celou ves, snaží vzkřísit své úctyhodné řemeslo a bezděčně i navázat přetrženou krajovou kontinuitu, ostatní překládají své činy do bolševického žargonu. Na stříbrném plátně se tak neutkává člověk a příroda, ale řeší se surovinový plán. A když nakonec zapůsobí inspirace ze Sovětského svazu… Krásný vorařský patos, zodpovědnost cesty a vůle k ní, prosvěcující v řadě záběrů z filmů tak bohužel leží ve stínu ideologie a prohnívá čelistmi kůrovcovitých pojmů. (21.07.2018)

Pokud si odmyslíme viditelnou agitaci, vyjde nám (podobně jako u Pětistovky) příběh doby. Neboť jsem se živě zajímala o voražství a plavení dřeva, příběh, zobrazení i mluva je prakticky přesná. Jen zde mohlo být více detailů, týkajících se řemesla plavení dříví. Dejte tomuto filmu šanci a nebuďte jen pózéři odmítající něco, co minulosti vůbec tak nevyznělo. (Pokud se někdo ozve, že jsem přesvědčená komunistka, měl by si nejdříve zamést před vlastním prahem nebo mě lépe poznat.) (22.08.2010)

Úděsné. Nudné pasáže jsou bohužel příliš krátké na to, aby se člověk vzpamatoval z pasáží budovatelských. Utrpením je sledovat ponížení slavných předválečných herců, kteří místo toho, aby ve filmu řešili, jak se bavit, jak rozfrcat zisky ze svých továren, se zabývají dřevem, páč je věcí strany. Copak Marvan, toho mi ani moc líto nebylo, ten ty budovatelské typy hrál s pravým nefalšovaným budovatelským nadšením, takže se vyřadil sám. Ovšem sledovat jednoho z mých nejoblíbenějších herců, Theodora Pištěka, jak se coby předseda pere za komunisty, bože, takový hříšník snad zas nejsem. (17.12.2015)

Kdyby psal golfista, při vší úctě, komentář k filmu o golfu, zajisté by byl předpojatý podobně jako je můj pohled a hodnocení k filmu o řece, vorech a vorařích. A nedá mi to věru ani žádné přemáhání. Film je svěží, s pohodovou letní atmosférou, nádherně zachycenou romantikou vorařského řemesla a výborným hereckým obsazením. Moje shovívavost k faktu, že se nejedná o dílo s mimořádnou uměleckou hodnotou, je úměrná shovívavosti k ideologické páteři filmu, která má aspoň dobovou výpovědní hodnotu. Ale i moje shovívavost má své meze a tak by mě stálo velké úsilí, abych uvědomělého předsedu třídní samosprávy a mičurince Pepíčka při vhodné příležitosti neutopil.:-) (07.03.2009)