Pohádka o putování

Jé, konečně vím, jak se tenhle film jmenuje. Viděl jsem to jenom jednou asi tak v osmi letech a byl jsem z toho úplně vedle. Scéna s morovou babou je neskutečně strašidelná. A závěr zase je úžasně dojemný. Kéž by takovéhle filmy zase začali dávat. Update: Po hrozně dlouhé době jsem film viděl znovu a znovu jsem ocenil tu fůru myšlenek, narážek, o daru, který je prokletím, o nebezpečí ráje, který je vlastně pastí, o odvaze a touze vytrvat (u Marty nepolevující odhodlání najít svého bratra, u Orlanda vůle dotáhnout své nápady do konce a chránit ty, kteří to potřebují), to vše v jedinečné ponuré atmosféře středověkého světa, výtvarně nádherně zpracovaného. P. S. Proč filmaři nejsou schopní pochopit, že dítě není blbec a nemusí ho zásobovat rozjuchanými vyprávěnkami, kde se tupě zpívá, padá na hlavu a nesrozumitelně brebentí... (09.12.2007)

Vizuálně překrásný a dokonalý pohádkový příběh. Ruská pohádková filmografie je pro nás přeci jen originální a neznámá (s výjimkou notoricky známého Mrazíka). Ty barvy, kostýmy, výprava a celková vizualizace filmu připomíná právě styl Alexandra Roua, režiséra zmiňovaného Mrazíka. Ovšem pro diváka je to také dějově úmorné a velice ponuré, jakoby to točil Juraj Jakubisko. [649. hodnocení, 89. komentář, 70%] (08.07.2020)

Možná křivdím srovnatelnému Rážovu "Poslední propadne peklu", kterému jsem dal o hvězdičku míň, ač v některých ohledech jde o lepší film, ale tady je přinejmenším lépe vybalancováno pro děti - ne tak docela pro děti - pro dospělé a vůbec celý tvar je konzistentnější. Orlandův sovětský rádobyfilosofický vědecký materialismus mi dost lezl na nervy, ale oni tu velkolepou pozemskou všelidskost Rusáci prostě umějí a koho finální scéna nechytne za srdce, ten ho nemá, přestože jde jenom o konstrukci letadla (prostě Rusáci). Zkažený bráška je krásný jak Caligula a postava Marty je nádherná od začátku do konce. I dnes mimořádně aktuální (a divím se, že tehdy nezakázaná) je "těžba ohně" z útrob draka - země. (28.05.2018)

,,Hleďte, k jakému závěru jsem dospěl. Všechny naše státy jsou jen složkami jediného živého organismu a proto musí žít v míru." Nepovažuji se za milovníka filmových pohádek. Když nad tím uvažuji proč, může za to zčásti také nevalná kvalita většiny domácí produkce tohoto žánru posledních let, přičemž věčné reprízování několika osvědčených titulů každé vánoce tomu zřejmě jenom napomáhá. O to jsem více překvapen nad objevem v podobě téměř zapomenutého koprodukčního skvostu. Od začátku na mne dýchla velmi originální atmosféra dotvářena hudbou, prostředí a kostýmy byly krásně nastylizované, vyprávění mělo v sobě spoustu vtipu i myšlenek. se nebála vykreslit zlo jako opravdové zlo plné temna a hrůzy, zajít popři tom až do hororových prvků, funkčně střídat legraci s napětím či momentální vítěztství hlavních postav s dalšími číhajícími nástrahy. Strastiplné putování statečně objevného Orlanda a krásné Marty na drsné cestě za hledaným bratrem i jistým poznáním nemám problém považovat za jeden z nezapomenutelných počinů ve svém žánru. Scéna ze soudu, kdy Orlando předsavuje svůj velký plášť a s ním i svojí představu o člověku jako organismu plného míru a klidu má v sobě tolik obrovskou hloubku. A určitě jí má celá tato pohádka, byť mi v některých místech svým pojetím připadala mírně přepjatá. 80% (15.08.2020)

Tato pohádka byla pro mě dlouhou dobu velkou neznámou - pamatoval jsem si jen útržky z dětství, ale nemohl jsem dlouho vypátrat co to bylo za pohádku. Po dlouhých letech jsem zjistil, že je to právě tato pohádka a měl jsem možnost ji opět shlédnout. Většina takových nostalgických znovushlédnutí končí zklamáním, avšak tato ponurá pohádka je pravým opakem. Má nádherný, dojemný konec (nikoliv happy end skotačení) a ze všech kladů filmu bych vybral tři nejvýraznější - herecké výkony, ponurost a hudba. (05.12.2010)