Pohádka o putování

Některé filmy, které člověk viděl v dětství a má na ně úžasné vzpomínky by skutečně už do smrti neměl znovu vidět. To co mě v dětství uchvátilo a zanechalo nesmazatelnou vzpomínku (zejména scéna s morem) už dnes vůbec tak hrůzně nepůsobí. V dětské vzpomínce ta pasáž s morovým průvodem zabírala dost velkou část filmu, ve skutečnosti je to velmi kraťoučká scéna. Ale i tak je natočena zajímavě a působivě. Celkově je film dost ponurý, rozhodně bych jej pohádkou nenazval. (29.08.2003)

Jsem ráda, že jako svůj 1100. jubilejní film jsem ohodnotila právě tenhle. Svůj první vánoční dárek roku 2014, protože jsem se po mnoha a mnoha letech konečně dozvěděla z magazínu mf-dnes název horečně hledaného filmu. Jestli bych se na to nechala podívat své děti, nevím, ale vzhledem k tomu, že každé dítě má být připraveno na to, že život není procházka růžovým sadem, tak asi ano. Neboť tahle pohádka, která je vlastně takovou alegorií života, je o tom rychle přesvědčí. Překonáš jednu překážku, aby se ti do cesty postavila jiná, ještě mnohem horší než předchozí, unikneš smrti ohněm a na moři, abys vzápětí mohl zemřít hladem a když unikneš z vysoké věže, čeká tě ještě něco mnohem horšího - morová epidemie... A když unikneš i té, zjistíš, že to všechno jsi vlastně podstoupil úplně zbytečně nebo aspoň téměř zbytečně... Nevím, proč jsem si před léty zafixovala, že ty křídla v závěru znovu použili. Když jsem večer zavřela oči viděla jsem babu morovou a opět jsem se ujistila, že od Dědy Mráze nelze nikdy čekat nic dobrého. Jinak skvěle depresivní podobenství, které jsem záměrně nesledovala potmě. ;-) (06.01.2015)

Tato pohádka byla pro mě dlouhou dobu velkou neznámou - pamatoval jsem si jen útržky z dětství, ale nemohl jsem dlouho vypátrat co to bylo za pohádku. Po dlouhých letech jsem zjistil, že je to právě tato pohádka a měl jsem možnost ji opět shlédnout. Většina takových nostalgických znovushlédnutí končí zklamáním, avšak tato ponurá pohádka je pravým opakem. Má nádherný, dojemný konec (nikoliv happy end skotačení) a ze všech kladů filmu bych vybral tři nejvýraznější - herecké výkony, ponurost a hudba. (05.12.2010)

Vizuálně překrásný a dokonalý pohádkový příběh. Ruská pohádková filmografie je pro nás přeci jen originální a neznámá (s výjimkou notoricky známého Mrazíka). Ty barvy, kostýmy, výprava a celková vizualizace filmu připomíná právě styl Alexandra Roua, režiséra zmiňovaného Mrazíka. Ovšem pro diváka je to také dějově úmorné a velice ponuré, jakoby to točil Juraj Jakubisko. [649. hodnocení, 89. komentář, 70%] (08.07.2020)

Místy příliš zkratkovité (některé scény končí rychleji než bych si přál) a po čase mě ta častá ukřičenost hlavní postavy začala trochu otravovat, ale jinak velmi dobrá pohádka, o které jsem dodnes vůbec nic nevěděl. Díky vánoční programe. Atmosférou, dramatičností a poetikou se blíží film spíše k původním pohádkám, které měly děti opravdu poučovat a vštěpovat jim životní moudra, vedle toho však sloužily i jako příběhy varující před krutostí světa. Odlehčené scény se rychle mění na až příliš reálná zobrazení lidské hlouposti, zloby i utrpení (vše je samozřejmě spíše naznačeno, stále je to pohádka). Jako zázračné světlo v temnotě působí idealistický duch postavy doktora Orlanda, který hrdinku Martu tímto bohapustým světem provází. Výprava a efekty jsou taktéž velmi zdařilé, vyvrcholení příběhu děsivé i dojemné. (24.12.2019)