Pohádka o putování

Temně laděný příběh s krásnou hudbou Alfreda Šnitkeho a hudba je to opravdu skvostná. …Putování má sice v názvu „pohádka“, ale klasickou pohádkou se nazvat nedá. A protože jsou pohádky mezinárodní, lze poznat jisté znaky H. CH. Andersena i styl Jakubiskova a Herzova nekonvenční pojetí. Ovšem realizované sovětským režisérem Aleksandrem Mittou, který …putování vtiskl tradiční ruskou poetiku. A i když trikově možná neodpovídá době vzniku, tak drak stále vyvolává hrůzu a paní Mor děsí i dnes. Orlando si jako zneuznaný filosof a obstojný konkurent Leonarda da Vinciho sympatie zaslouží a křehká Marta udivuje svým odhodláním… i nalezený May nakonec dospěje. A proto znovu a znovu zatoužím letět na křídlech fantazie. (08.09.2011)

Pohádka o putování nikdy nepatřila ke stálicím vysílání českých televizních stanic, dokonce ani v 80. letech, kdy mohli tvůrci programu ocenit pohádku jako výsledek československo - sovětské spolupráce. Svým temným pojetím navazuje na práce Hanse Christiana Andersena a připomíná, že pohádky kdysi hrály úlohu, kterou dnes má žánr fantasy - byly to dobrodružné a mravoučné příběhy určené často dospělému publiku. Nejen u nás, ale ani za hranicemi nebývá zvykem ukazovat v pohádkách utrpení a umírání - notabene jednoho z hlavních hrdinů. Scény morové epidemie vyvolávají u dospělého tíseň a dítě je může vnímat jako nefalšovaný horor. Snahu režiséra Mitty o filozofický přesah taky každý neocení. Na jednu stranu je nutné uznat, že snímek vyčnívá svou originalitou a vymezuje se vůči přesládlému disneyovskému světu, na druhou stranu ho těžce sráží přehnaná ruská lyričnost a emoční výlevy hlavní hrdinky, které působí rušivě. Film je zároveň podivně nedotažený: z chlapce se během putování stane dospělý muž, zatímco jeho sestra prochází příběhem, aniž by ji zub času jakkoli poznamenal... Celkový dojem: 55 %. (15.01.2014)

Některé filmy, které člověk viděl v dětství a má na ně úžasné vzpomínky by skutečně už do smrti neměl znovu vidět. To co mě v dětství uchvátilo a zanechalo nesmazatelnou vzpomínku (zejména scéna s morem) už dnes vůbec tak hrůzně nepůsobí. V dětské vzpomínce ta pasáž s morovým průvodem zabírala dost velkou část filmu, ve skutečnosti je to velmi kraťoučká scéna. Ale i tak je natočena zajímavě a působivě. Celkově je film dost ponurý, rozhodně bych jej pohádkou nenazval. (29.08.2003)

Rusové uměli točit krásné pohádky. Ty nejlepší z nich mají jeden rys shodný s našimi nejlepšími - nejsou infantilní a s klidem je může sledovat i dospělý člověk. Tahle je ještě k tomu hodně temná, skoro hororová. A stejně jako u Mrazíka, i tady dabing přidává alespoň hvězdičku. O zbylé tři se postarala poetická výprava a perfektně obsazené a zahrané postavy. (22.04.2014)

,,Hleďte, k jakému závěru jsem dospěl. Všechny naše státy jsou jen složkami jediného živého organismu a proto musí žít v míru." Nepovažuji se za milovníka filmových pohádek. Když nad tím uvažuji proč, může za to zčásti také nevalná kvalita většiny domácí produkce tohoto žánru posledních let, přičemž věčné reprízování několika osvědčených titulů každé vánoce tomu zřejmě jenom napomáhá. O to jsem více překvapen nad objevem v podobě téměř zapomenutého koprodukčního skvostu. Od začátku na mne dýchla velmi originální atmosféra dotvářena hudbou, prostředí a kostýmy byly krásně nastylizované, vyprávění mělo v sobě spoustu vtipu i myšlenek. se nebála vykreslit zlo jako opravdové zlo plné temna a hrůzy, zajít popři tom až do hororových prvků, funkčně střídat legraci s napětím či momentální vítěztství hlavních postav s dalšími číhajícími nástrahy. Strastiplné putování statečně objevného Orlanda a krásné Marty na drsné cestě za hledaným bratrem i jistým poznáním nemám problém považovat za jeden z nezapomenutelných počinů ve svém žánru. Scéna ze soudu, kdy Orlando předsavuje svůj velký plášť a s ním i svojí představu o člověku jako organismu plného míru a klidu má v sobě tolik obrovskou hloubku. A určitě jí má celá tato pohádka, byť mi v některých místech svým pojetím připadala mírně přepjatá. 80% (15.08.2020)