Pohádka o putování

Tohle je pohádka, jak má být . Žádná selanka z cukrové vaty, ale drsný horor bez jednoznačného potrestání zla a odměnění dobra. Přes lehkou naději v závěru si dívka zároveň bolestně uvědomí, že během putování ztratila mnohem víc, než na konci pouti našla. ___ Pohádky vždy bývaly temný sen o našich utajených touhách a všudypřítomném zlu. A tahle je jedna z nejlepších, které to dokázaly i na filmovém plátně. A po několika ukázkách z youtube dodnes ---- bez ohledu na chatrné triky ---- mrazí hereckými výkony, líbezně smutnou hudbou a příběhem.___OBSAHUJE KOUSEK DĚJE. Scénu, kdy Orlando začne vesele tančit v lese, aby uklidnil divku poté, co unikli z morem zasaženého města a uprostřed legračního tance a smichu padne umírající k zemi - tak to je dodnes pro mě jedna z nejsilnějších filmových scén. Oddaná láska mezi ním a dívkou je o to drásavější, že je nenaplněná a vlastně i nenaplnitelná. Jediné, co je jim /ne/přáno je, když si dívka v lese lehne na místo vypálené po jeho těle. Už není kam snad výš nebo hlouběji jít. v lásce, která nedostala šanci na projevení se. ____A pro toho, kdo se nebojí ruštiny, je tu: http://victu.clan.su/news/2009-03-28-6424 (17.07.2011)

Pohádka, která nepředpokládá, že je divák - dítě naprosto retardovaný idiot. Zápletka se ztrátou sourozence, přes svou tragičnost, měla humorný rozměr, ten Děda Mráz, který vyskočil z krbu, byl opravdu nečekaný. Velká, hluboká a přesto humor nepostrádající poklona mistru Leonardovi v postavě Orlanda je něco, co člověk musí ocenit v každém věku. Jako dítě ty nápady a schopnost zásadní objevy podat srozumitelně, jako dospělý i tu nenásilnou formu učení. Ano, morová bába a drak byli děsiví. Není toho v životě dost děsivého? Mají se dětem ukazovat v pohádkách jenom chichotající se víly, čarodějnice buď hodné nebo neschopné a roztržití čerti? Navíc, pohádka není svým původem dětský žánr. A děti jsou malí lidé, být dítě neznamená být naprostý blbec. Poselství příběhů člověk, i malý člověk, intuitivně chápe, i když to nedokáže přetlumočit do slov. Pokud tedy se k němu soustavně jako k blbci nepřistupuje a jakákoliv intuice se v robátku neubije. Potom ovšem pozdě plakat, když dítka ten neskutečně dojemný a symbolický závěr nepochopí. (07.08.2011)

To bylo... to nebyla pohádka. Já bych to svému dítěti rozhodně jako pohádku nepouštěla. Nemůžu to popsat jinými slovy než To byla haluz. Zároveň ale velmi chytlavé a plné neuvěřitelných nápadů. Jako by v tom byla zakleta ruská duše. Chudí lidí, kteří zůstanou chudými ale mají svou hrdost. Ten strach ze zimy, touha po teple. Nevraživý a krutí lidé co mají moc, nikde žádná zázračná pomoc a žádné růžové konce. Když přežijete uječenou hlavní hrdinku a její naprosto nekonstruktivní řešení problémů a užijete si to jako jízdu plnou neuvěřitelných zvratů a podivností, užili jste si to jako já. Čtvrtou hvězdu dostává film, protože ho nemůžu dostat z hlavy. (03.01.2015)

Že se jedná o přiznanou variaci na Sněhovou královnu, je i přes odlišný motiv únosu malého chlapce jasné už podle jmen hlavních představitelů (Marta a Máj ve filmu, Gerda a Káj u Andersena). Dobře namíchané prvky dobrodružství, tajemna až strašidelna, poetična a nenásilných morálních ponaučení, dále atraktivní výprava, na svoji dobu celkem slušné triky, výborná hudba... zkrátka moc pěkná pohádka. (18.11.2012)

Cpát nám tohle do hlavy každý rok, tak bych k tomu možná měl nějaký silnější vztah. Jenže ono ne a tak jsem to viděl poprvé. Začátek byl teda pěkně drsný a docela mě namlsal. Jenže samotné putování je takové, takové místy hloupé, divné a někdy nezajímavé. Ke konci už jsem docela klimbal, ale mor a "hrátky" se zlatem asi jentak nezapomenu. Co bylo na filmu ale nejlepší je tu vícekrát zmiňovaná hudba. Ta byla hodně odvážná a jen ta tvořila atmosféru některých scén. (11.11.2014)