Růžoví plameňáci

Extra úchylná bizarná šialenosť patriaca k topu daných filmov, pri ktorej sa už spomínané extra pojmy zahanbia už pri samotnej myšlienke na Pink Flamingos. Spracovanie veľkého štýlu, ktorý si divák proste s otvorenou pusou obľúbi alebo ho hneď odsúdi. Žiadne polovičatosti John Waters nedopustil. Štipľavý slovník, úchylný humor, výrazné charaktery, násilie, nadšenie. Aj najspodnejšie umenie je umenie aj keď niekedy trocha fekálne, že. ”People around you can make you sick.“ (02.10.2008)

4 hvězdy za tu parádní provokaci, za kostýmy a přehršel naprosto vylízanejch a nechutnejch nápadů, co jsem zfilmovaný vážně ještě neviděla. Konec konců to byla celkem sranda, ale nic co bych musela vidět dvakrát. Kdyby se všechny ty prasárny zasadily do pořádnýho příběhu, mělo to nějakej drive, tak bych křičela hurá, mám novej oblíbenej film... Každopádně si jdu pustit dokument I am Divine, protože tenhle perverzní komik mě fakt bavil a chci vědět víc :) (04.03.2015)

No rekl bych, ze jsem zvyklej na ledacos a neco malo jsem jiz zhlednul, ale v tomto dile jsem nenasel ani naznak neceho hlubsiho. Snuzka samoucelnych nechutnosti, za ktere meli pana Waterse sejmout jak psal Compadre. Ja se povazuji za cloveka, ktery se na nekterych dilkach od Tromy dokaze pobavit, ale zde me nic nerozesmalo a to i diky faktu, ze zde zarvala slepice(za to meli ochranci Waterse lincovat), transexual ji realny hovno, nebo ta stejna osoba kouri synovi ptaka. Jsem zvyklej na Arakiho, na rannyho Cronnemberga, ale tady jsem vazne nenasel jedinou hlubsi myslenku nez sokovat. Zbytecnost, jedine co se musi nechat, ze tam je semtam dobra hudba. (08.05.2008)

Ok, viděl jsem už hodně, ale tohle je opravdu pouhými slovy nepopsatelné. Většinou je všechno příšerné, od přehrávajících herců až po topornou režii, ALE jakmile se spustil labužnický soundtrack, viděl jsem v tom Tarantina, pochopil jsem, že právě tohle je ten "nejoplzlejší" inspirační zdroj blázna z videopůjčovny a že se jedná svým velmi zvrhlým způsobem o kult přesahující svou dobu. A za to je třeba Růžovým plameňákům vzdát drobný hold, stejně jako za závěrečnou, úžasně satirickou popravu za přítomnosti amorálních médií. To se panečku vážně jen tak nevidí... (21.09.2016)

„Obrazová demonstrace špatného vkusu.“ I tak lze na skandální Růžové plameňáky režiséra Johna Waterse jednou větou nahlížet. Film byl natočen se skutečnými lidmi, kteří na plátně předvádějí skutečné věci. Přesně v tom tkví přitažlivost Růžových plameňáků pro ty, kteří je považují za přitažlivé. Skoro jakoby tahle vlastnost zajišťovala filmu jistý druh vykoupení. Pokud by byly všechny ty nechutnosti pouze simulované, šlo by tím spíše o zvrácenou dekadenci. Avšak tím, že jde o reálné lidi a nikoliv herce, získává film zvláštní nádech ujetého dokumentu. Člověk v sobě úplně cítí nutkavé pokušení film chválit (byť neochotně), jen proto, aby okolí dokázal jak moc má silný žaludek. Já tomuto pokušení klidně odolám, což ovšem neznamená, že bych Růžovým plameňákům nepřál jejich zasloužené místo ve světě kinematografie. Máme tu soupeření dvou klanů o titul „Nejzvrhlejších lidí na světě“. Na jedné straně šílený transvestita Barbs, jeho duševně chorá matka v dětské postýlce, její syn, co do sexu s ženami zapojuje i drůbež a matčin milenec, který synka rád pozoruje při sexu s ženami a slepicemi. Na druhé straně stojí manželé Marbleovi, kteří unášejí mladé hippies dívky, ty pak spoutají v temné kobce a jejich věrný komorník je následně oplodní. Proč? Aby manželé mohly narozené děti prodávat lesbickým párům a získanými penězi podporovat pornoprůmysl a distribuci heroinu. Všechny detaily nám film samozřejmě ukazuje a ano, když jedna postava začne pojídat psí lejno, můžeme si být jisti, že jde o lejno skutečné. Růžový plameňáci útočí na tu část naší psychiky, v níž se stále skrývá duše praštěného teenagera, který se v pondělí ráno ve škole musí pochlubit svým kamarádům, co že to o víkendu zase viděl za zvrácenost. Film se nedá hodnotit běžnými měřítky kvality. Jediné, co můžete udělat je vzít film jako holý „fakt“ a s tímto „faktem“ naložit po svém. (19.03.2023)