Růžoví plameňáci

[FOD 2014] Hovno jako dárek k narozeninám nejnechutnější osobě na světě, vajíčka, výroba a prodej dětí, nějaký ty vraždy, párek, kuřata, felace vlastního syna, opravdový psí hovínko… Prostě normálka. Divine byl/a vskutku božská. Narozdíl od některých mi ale nepřišel film tak nechutnej, že bych u něj s chutí třeba nepovečeřel. Asi i proto sem neměl problém ládovat se po projekci hovinky na závěrečném srautu a nalívat si mošt z bažantů. BTW ta poslední scéna byl bezpochyby geniální marketingovej tah. [verze s úvodem režiséra a s jím komentovanými vystřiženými scénami na konci] (16.03.2014)

Milovat tenhle film asi nikdy nebudu, ale John Waters jednoduše natočil něco, co se prostě nikdy nezapomíná. Tady jsou scény, které vás překvapí, které vás vykolejí a které vám ukážou, že je všechno možné. A ano, některá část ve vás to skutečně může mít ráda a může se jí to líbit. Waters je magor, ale tenhle film je prostě zážitek. (28.08.2015)

4 hvězdy za tu parádní provokaci, za kostýmy a přehršel naprosto vylízanejch a nechutnejch nápadů, co jsem zfilmovaný vážně ještě neviděla. Konec konců to byla celkem sranda, ale nic co bych musela vidět dvakrát. Kdyby se všechny ty prasárny zasadily do pořádnýho příběhu, mělo to nějakej drive, tak bych křičela hurá, mám novej oblíbenej film... Každopádně si jdu pustit dokument I am Divine, protože tenhle perverzní komik mě fakt bavil a chci vědět víc :) (04.03.2015)

První půlhodina s „takovou normální rodinkou“ a většinou dění kolem výstředné Divine, její matinky v dětské postýlce milující vajíčka, konkurenční pyšné „zaměstnávatelky“ s červenými vlasy nebo poslíčka vajíčkáře mě svou svérázností a vtipem většinou hodně bavila, tedy až na tu nechutnou sexuální scénou se slepicí. Brzy po ní už začalo přibývat čím dál víc nechutností a také humor buď ubýval nebo se až příliš opakoval v těch samých nápadech, takže si už nedokázal udržet zpočátku nasazenou poutavost. Ač se pořád našly povedenější scény (autenticky hroutící se hořící karavan nebo originální „vzpoura“ nábytku) i velmi pozvolna rozehrávané dějové zvraty a taky se mi hodně líbil soundtrack plný retro swingových hitů, postupně pak ten film v mých očích dost klesal. Plně ho s rozhodnutím o 3. hvězdičce zachránilo až vyústění před médiemi, kde John Waters s hlavními postavami plně odhalil, oč mu šlo a sice že po celou dobu směřoval k ukázce hodně zvrácené vize anarchie, v propojení na společenskou atmosférou po potlačení kultu hippies a protestů 60. let. Vyústění, rozehrané přitom se zachováním onoho svérázného stylu, mě slušně dostalo a některé z postav dokážou přes pachuť z vybraných scén zůstat nezapomenutelné i v tom pozitivním slova smyslu... ale ač rozumím kultovosti tohoto filmu, mám raději z undergroundových komedií ty, které dokážou být podobně svérázné i přinášet rovněž nečekané sdělení, ale daří se jim to beze spádu k samoúčelným nechutnostem. Tohle už zacházelo nejednou za hranici vkusu a právě z toho důvodu bych se podruhé na Růžové plameňáky nepodíval. [55%] (30.04.2024)

Jedna z najväčších úchyláren aké som kedy videl!!! No je to úchylárna vtipná a podarená s výborným castingom (haha), hoci drvivej väčšine jedincov by to asi taká sranda nepripadala:)))) Pri Johnovi Watersovi je aj taký Jodorowski "neškodný", hoci je pravda, že v Pink Flamingos sú všetky nechutnosti v podstate samoúčelné, bez nejakého hlbšieho podtextu...Teda ak neberieme súťaž "najodpornejší ľudia na svete" ako nejakú "myšlienku":) Napriek tomu Pink Flamingos je jeden z tých filmov, ktoré by sa dali označiť ako "kultový"... Tým, ktorí boli znechutení Salom a jedením "čokolády", nech si pozrú Pink Flamingos až do konca!:)... (06.07.2006)