Společnost mrtvých básníků

Mezi nejsilnější momenty v průběhu jinak až moc poklidně plynoucího snímku patří bezesporu ony neobyčejné hodiny vyučování, vedené Robinem Williamsem. Tyto filmové okamžiky jsou zcela jedinečné a cítil jsem se u nich nadmíru spokojený, schopný docenit bezvadný příběh a perfektní režii. Další příběhy školáků sice neměly takovou sílu udržet moji pusu zavřenou od zívání (plejáda mladých herců potěší nejedno zkušené filmové oko), ale i tak je Společnost mrtvých básníků na první pohled profesionálním a lze říci i důležitým kusem americké kinematografie. Obří zásluhu na tom má zejména posledních dvacet minut, a závěrečná scéna samotná. To slzičky jen tekly. (30.12.2009)

"Nechci, až budu umírat, zjistit, že jsem vlastně nežil." Můj obdiv mají všichni pedagogové, kteří statečně rozervali nepřetrhnutelné řetězy osnov a neváhali přizpůsobit styl výuky tomu, aby ji studentstvo nepovažovalo za promarněný čas. Profesor Keating takový je, takže bych měl být spokojen, ale tady jde o vnímání světa formou básní, s čímž mám problém. Já totiž, při možnosti výběru mezi fyzickou dřinou a četbou poezie, nikdy nesáhnu po knize. Fyzické vyčerpání je pro mne zkrátka smysluplnější než nafintěná nuda a té jsem si při sledování tohoto snímku užil docela dost. (29.08.2011)

Už před zhlédnutím mě zaujalo téma, samotný film pak ještě víc. Stejně jako žáci jsem se nedočkavě těšil na každou další hodinu s novým učitelem a jeho výuka mě moc bavila. Užíval jsem si též tu atmosféru objevování neznámého a zároveň několik magických momentek. Líbila se mi režisérova práce s divákovými emocemi a musím také ocenit casting. Hlavně Robin Williams byl ve své roli skvělý, ale ani představitelé studentů nijak nezaostávali, nejvíc z nich mě zaujal Robert Sean Leonard. Kupříkladu z jeho pohledu chvíli před…mě hodně mrazilo a v ten moment jsem cítil maximální naladění se na postavu. Jistě, našlo by se pár slabších scén či detailů, mám na mysli zejména pasáž „zjištění stavu“ (s nehodícím se zpomalováním) a také klišoidně zvolený typ zrádce, ale nešlo o nic, co by mě vyloženě naštvalo/zklamalo. A naopak samotnou kapitolou by mohl být excelentní konec. Ano, můžete ho mít za naivní, ale…dobrovolně se přiznávám, že mě osobně dokonale dojal a považuju ho za parádní tečku. Celkově to vidím na slabších 5*. (13.07.2016)

Někdy sedávají i ty největší krásky v koutě a ty nejcennější skvosty leží zaprášené pod hromadou provařených titulů. Společnost mrtvých básníků je nenápadnou oslavou krás života. Bouřlivě toužící mládí, které si nedokáže představit stříbro ve vlasech a hůl v ruce, dostává nového učitele literatury s nomen omen jménem John Keating. V jeho netradičním pojetí výuky je škola místem, kde učitel předává svůj intelektuální dar studentům, kdy pedagog je spíše jakýmsi šerpou na cestě vzhůru k vrcholu. Dává napít z pramene vědění a vede hochy stezkou odvahy a morálky. Ale ctihodná americká prep school konformních padesátých let není na poetickou revoluci připravena a objevování nových stránek vlastního já nese šťavnaté i tragické ovoce... Bylo by škoda Weirův snímek ozdobený excelentními výkony Williamse a Hawkea minout bez zastavení. Zpochybňuje konvenční myšlení, provokuje, zneklidňuje a inspiruje. Carpe diem... (07.05.2007)

Tak vysoké hodnocení je mi trochu záhadou. Ne, že by se jednalo o špatný snímek, to vůbec ne, ale tak nějak mě nedokázal dostat na 86%. Snad právě z důvodu velkého očekávání nemohu nyní dát více než 3*. Pochválit musím atmosféru, Robina Williamse a ten neskutečný a působivý závěr. Hmm, ještě si to s tou čtvrtou hvězdičkou rozmyslím... :) (10.01.2017)