Společnost mrtvých básníků

Vzpoura proti konformitě, která má skutečně smysl, náboj, obsah. Vzpoura touhy snít, mít ideály, prožívat naplno. I když to je vedle odvahy a síly přijmout pokoření jen jedna ze složek silné osobnosti, je to právě ta, která lidem dává to nejcennější, radost ze života a naději. Společnost mrtvých básníků nebouří drogami ani adrenalinem, ale zušlechťováním. Weirovo oblíbené téma jedinec - pravidla - povinnost - společnost. Konec je nádherný: "Ó kapitáne, můj kapitáne.." (14.10.2007)

Jak jen to ten Peter Weir dělá? Kolik pravdivých slov a emocí dokáže dostat do jednoho dvouhodinového filmu? A vlastně do každého svého filmu. Ať vypráví o škole chlapecké či dívčí, vždy mě dokáže jeho příběh pohltit a podivně „nalomit“. K mému setkání se Společností mrtvých básníků došlo sice poměrně pozdě, nicméně toho dlouhého čekání nelituji – viděla jsem film v ten pravý čas. Viděla... a pochopila. Tváře, jenž neznám, ale jejichž myšlenky mi rozhodně nejsou cizí. Skupina mladých lidí, třída jako každá jiná. Je zde frajírek, obrýlený kluk v první lavici, nadějný herec i zasněný mladík s duší básníka. A také učitel, který je probudí. „Carpe Diem. Seize the day.“ Jsem ráda probuzená. A tenhle film mi to znovu připomenul. "I went into the woods because I wanted to live deliberately. I wanted to live deep and suck out all the marrow of life... to put to rout all that was not life; and not, when I came to die, discover that I had not lived. " (17.11.2007)

Vůbec nechápu, čim si tenhle film zasloužil tak vysoký hodnocení. To mam věřit tomu, že pro 17-letý kluky "carpe diem" znamená, že po nocích si s kamarádama recitujou básničky? Mam pocit, že autor scénáře se asi musel praštit do hlavy. Když poprvé utekli v noci ze školy, tak jsem myslel, že ty kecy o poezii jsou jenom taková záminka a oni si opravdu půjdou někam užívat. Ale oni fakt šli do jeskyně a četli si tam básničky. To jsem teda vážně nečekal. Spíš bych to nazval společnost totálních zoufalců. Námět by byl dobrej možná tak pro nějakou parodii typu Bulšit, ale tohle se opravdu nedá brát vážně. Abych vysvětlil, proč dávám aspoň ty 2 hvězdičky, tak jedna je to za posledních cca 30 minut, kdy se konečně něco děje a druhá za Robina Williamse, kterej svou roli (i když taky trochu debilní) zahrál opravdu dobře. (30.12.2009)

Už před zhlédnutím mě zaujalo téma, samotný film pak ještě víc. Stejně jako žáci jsem se nedočkavě těšil na každou další hodinu s novým učitelem a jeho výuka mě moc bavila. Užíval jsem si též tu atmosféru objevování neznámého a zároveň několik magických momentek. Líbila se mi režisérova práce s divákovými emocemi a musím také ocenit casting. Hlavně Robin Williams byl ve své roli skvělý, ale ani představitelé studentů nijak nezaostávali, nejvíc z nich mě zaujal Robert Sean Leonard. Kupříkladu z jeho pohledu chvíli před…mě hodně mrazilo a v ten moment jsem cítil maximální naladění se na postavu. Jistě, našlo by se pár slabších scén či detailů, mám na mysli zejména pasáž „zjištění stavu“ (s nehodícím se zpomalováním) a také klišoidně zvolený typ zrádce, ale nešlo o nic, co by mě vyloženě naštvalo/zklamalo. A naopak samotnou kapitolou by mohl být excelentní konec. Ano, můžete ho mít za naivní, ale…dobrovolně se přiznávám, že mě osobně dokonale dojal a považuju ho za parádní tečku. Celkově to vidím na slabších 5*. (13.07.2016)

Scénář: Tom Schulman .. Neberte dětem jejich sny nebo zbudou ze Společenstev jen mrtvý básníci… Peter Weir je takový pomalý, osobitý vypravěč a jeho filmy na mne mají obsahově i formálním podáním spíše kladný dopad, který i protentokrát přinesl poctivý divácký zážitek. Touto rolí si Robin Williams utvořil svoji škatulku přátelských profesorů nad věcí. (09.10.2007)