Dead Poets Society
Spolok mŕtvych básnikov
Dead Poets Society
Režie:
Peter WeirScénář:
Tom SchulmanKamera:
John SealeHudba:
Maurice JarreHrají:
Robin Williams, Robert Sean Leonard, Ethan Hawke, Josh Charles, Gale Hansen, Dylan Kussman, Allelon Ruggiero, James Waterston, Norman Lloyd, Kurtwood Smith (více)Obsahy(1)
Není snadné vystoupit z davu a slyšet křičet svůj vlastní hlas! Začíná další školní rok a na chlapeckou akademii ve Vermontu přichází nový učitel John Keating (Robin Williams), aby zdejší studenty učil anglické literatuře. John praktikuje velmi nezvyklý způsob výuky, čímž si své studenty nejen získá, ale hlavně je naučí mnohem více, než by se mohli dočíst v knihách. Stane se jejich vzorem a oni se rozhodnou, že budou pokračovat v tradici Společnosti mrtvých básníků, které byl John dříve také členem. Nemají však tušení, jaké následky to může mít… Další z nenápadných filmových klenotů režiséra Petera Weira získal Oscara za scénář a obdržel další tři nominace za film, režii a nejlepší herecký výkon pro Robina Williamse. Kromě něj můžeme v dojemném příběhu o svobodě ducha a nepodrobení vidět také začínající hvězdy Ethana Hawkea a Laru Flynn Boyleovou. (Česká televize)
(více)Recenze (810)
Z pro mě nenápadného filmu se vyklubala absolutní pecka. Sice je to vlastně smutný film, ale také velice poutavý. Robin Williams je perfektní, protože role mu sedla parádně. Ethana je také zajímavé sledovat v jeho začátcích. A závěrečná scéna je jedna z nejlepších (i nejepičtějších a to je drama...). ()
Parádní film o nespoutanosti, odvaze, touze, bezstarostnosti, boje proti systému. Skvěle natočený snímek, který obsahuje tolik myšlenek. A to ze začátku vypadal tak nenápadně a nevinně. Začíná nový školní rok na prestižní chlapecké škole a nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo něco změnit. Když ale vstoupí do jedné třídy nový učitel literatury a začne mluvit a ordinovat studentům netradiční metody výuky, naprosto všechno se pro tuto třídu, zvláště pro některé žáky změní. Fantastické představení Robina Williamse, který ukazuje, jak by vypadal dokonalý model učitele. Krásný snímek, jenž by se měl více dostat do povědomí lidí, jelikož pořád má co nabídnout i v dnešní době. ()
86%, 155. nejlepší film a 291. nejoblíbenější film?? E-ee?? Prosím? Jakže?? To snad ne... 128 minut, z nichž naprostou většinu tvořila nuda... Robin Williams byl sice poněkud svérázný učitel, ale tohle mě teda nebavilo ani trochu, a to od samého začátku, kdy jsem asi 15, možná 20 minut čekal, co se začne dít, a ono se nedělo nic. Asi nejsem ten správnej typ na třídu plnou chlapečků. Navíc pokud je část z nich básnicky založená. Děkuji, toto mi opravdu nesedl, velký omyl ve výběru. Snažím se najít důvod pro aspoň jednu hvězdičku, ale nějak se mi to nedaří. ()
Naprosto dokonalé dílo. Formální stránka plná krásných krajinových záběrů, je doplněna vyloženě úžasným obsahem. Příběh o vzdoru a snech, jenž na konci nenechá ani jedno oko suché. Robin Williams předvádí jeden z nejlepších výkonů své kariéry ( a že takových výkonů bylo) a mladičký Ethan Hawk je jen třešnička na dortu. Společnost mrtvých básníků je opravdu film, ke kterému je dobré se čas od času vracet. 100% ()
Krásný to film. Přímo pohlazení pro duši. Carpe diem! ()
Za prvé, pokud někdo není sečtělý, tento film není určený pro něj. Pochopí jen ten, kdo hledá svá ztracená slova ve větách, které napsal někdo jiný. V průběhu jsem ani nedokázala pochopit, jak se vlastně mám cítit a stále jsem to hledala až do konce. Samozřejmě v poslední půl hodině emoce vybuchly zcela. Uchvacuje mě tento snímek víc než cokoli. I went to the woods because I wanted to live deliberately... I wanted to live deep and suck all the marrow of life! To put to rout all that was not life... And not when I came to die, discover that I had not lived. ()
Snímka režiséra Petra Weira z roku 1989 prenáša diváka na pôdu prestížne pôsobiacej chlapčenskej strednej školy kdesi v Spojených štátoch amerických v päťdesiatych rokoch dvadsiateho storočia. So začiatkom nového školského roka ako nový učiteľ nastupuje aj John Keating (Robin Williams), ktorý si neformálnou výučbou rýchlo získa študentov na svoju stranu, pričom v nich vzbudí nevídaný záujem o literatúru. Obnovenie "tajného" literárneho spolku so sebou však prináša mnohé úskalia. Film režiséra Petra Weira do značnej miery nesie prvky coming of age diela, keďže do popredia stavia skupinu mladých chlapcov - študentov, ktorí sa musia vysporiadať s úskaliami dospievania. Príbeh z prostredia internátnej školy však od začiatku na diváka pôsobí veľmi nevýrazným až suchým dojmom, nedokáže dostatočne zaujať. Pomalý "rozbeh" sa prakticky nezlepšuje ani s pribúdajúcimi minútami, takže nevýraznosť trvá naprieč celým filmom. Dôvodov, prečo tomu tak je, môže byť niekoľko. Ako prvý sa logicky ponúka pohľad na scenár, respektíve pretavenie námetu do scenára. Nemožno povedať, že by Weirovej snímke chýbal nápad, ale finálna realizácia, odzrkadľujúca scenár, nedokáže zaujať. A ani nie tak preto, že ide o "ďalší" film z radu coming of age alebo tých, v ktorých učiteľ razom vzbudí záujem žiakov o niečo nové. Nie, Weirov film so scenáristickým podpisom Toma Schulmana nudí, pretože je nudný. Nič viac, nič menej. Jeho príbeh sa vlečie a s každou ďalšou minútou z neho čoraz viac presakuje nevýraznosť. Tvorcovia sa snažia literárny spolok tínedžerov zobraziť ako akúsi revoltu proti konvenciám, ale nefunguje to. Dokonca ani dejový zvrat, ktorý by možno v inom prípade dokázal pozdvihnúť kvalitu celej snímky, vo Weirovom diele vôbec nepôsobí ako niečo, čo s divákom pohne. Práve naopak, necháva ho chladným, čo je odrazom toho, ako príbeh čoby celok nedokáže zaujať. Filmu v konečnom dôsledku nepomáha ani jeho dĺžka. Dvojhodinová minutáž síce papierovo nie je ani zďaleka najdlhšia, akú si možno predstaviť, ale v spojení s nezaujímavým príbehom ju divák vníma ako dvakrát tak dlhú. Malým plusom snímky je herecké obsadenie, predovšetkým trojica najväčších mien, ktoré sa tu objavujú, ale ani oni mu výraznejším spôsobom nepomáhajú. Dead Poets Society veľmi nepoteší milovníkov filmu ani milovníkov literatúry. Režisér Weir sa snaží klásť veľký dôraz na zachytenie revolty mladých chlapcov, ich prežívanie a boj - vnútorný aj vonkajší. Bohužiaľ, ako sme už uviedli, nefunguje to, čoho výsledkom je nevýrazný až nezaujímavý príbeh, pri ktorom sa divák prakticky celý čas nudí. Snaha o vykreslenie emócií či vzťahov sa stráca a zo snímky ju vôbec necítiť. Jedno platí - carpe diem, ale rozhodne nie sledovaním tohto filmu. ()
nechtěl jsem, aby to tak bylo, ale vím, že to tak být muselo. ten nejsilnější okamžik přišel těsně před Neilovou sebevraždou. opravdu jsem si moc přál, aby to nedělal. v hlavě jsem v tu chvíli přemítal spousty možností, jak děj změnit tak, aby dopadl relativně dobře. tohle se mi u filmu stalo snad jen dvakrát nebo třikrát (vzpomínám, že naposledy u Bartonovy Velké ryby)... inu pan režisér a scénarista mě dostali přesně tam kam chtěli. poklona. ()
Film, který se asi nedá nikdy zapomenout. Souboj zkostnatělosti a svobody, hledání krásy, chuti k životu... A do toho všeho Robin Williams v jedné ze svých dvou životních rolí (druhou je Adrien Cronauer v Dobrý ráno, Vietname!). Pokud není člověk fanatický zastánce Kameňáku a spol., tak tenhle film prostě musí vidět! ()
Je mi líto, ale tenhle film je za prvé nuda, a za druhé přesná ukázka toho, proč je většina Američanů tak blbá. Chlapci jsou ultrasprávní jako Mirek Dušín a spol., schází se v jeskyni, aby si četli???!!! No a pak tu máme príma profesora, který z našich skvělých hochů dokáže vyrazit ještě víc. Říkejte dětem jak sou dobrý a jak na to maj, a výsledkem budou stejný (nebo možná ještě horší) pometla, s nekonečným sebevědomím. ()
Skvělé herecké výkony studentů, které zkušeně vede jejich učitel.. Mám rád básně, mám rád citáty a mám rád tenhle film. Heslo "carpe diem" jsem si oblíbil a stalo se i mým mottem.. A nakonci jsem byl na měko, stejně jako pan učitel. ()
Kapitáne, můj kapitáne, carpe diem! ()
Dost oscarového patosu nato, aby to znechutilo celý film, ale ta filmařina je vskutku brilantní. Ve scéně kde se klučina zastřelí otcovou pistolí, to je nejokatější. Neustálým změnám hledisek postav, přes které film sledujeme, nebo fikaným opisům, jimiž nenásilně a přitom intenzivně chápeme a prožíváme příběh, není co vytknout. ()
Výborný Robin Williams a krásný, ale smutný konec. ()
V podstate ide o bežný film zo študentského prostredia na veľmi konzervatívnej akadémii a to čo robí tento film výnimočným a nezabudnuteľným, je veľmi dojímavý a emotívny záver filmu. ()
Robin Williams je opravdu PAN HEREC a exceluje ve filmu, který z dob minulých velmi aktuálně oslovuje dnešní společnost. Příběh o tom, že je třeba se chtít naučit vidět krásu a umění, protože jinak ji můžeme lehce přehlédnout pod všudypřítomným a povrchním balastem. Ba co hůře: mnozí ani nikdy nezjistí, že něco krásného a výjimečného může existovat, neboť jejich duševní vývoj do takového stádia nedospěje. Pro ty, kteří mi rozumí, je to jasné a pro ty ostatní jenom doplním, že se nemusí jednat pouze o poezii či divadlo. Je to všude kolem nás, stačí se dívat a chtít vidět. Opravdu roztomilý a dojemný film. ()
9/10 ()
Oh captain, my captain. ()
Klasické schéma nového, tak trochu "anarchisticky" smýšlejícího, profesora na tradičně vedené škole v době, která přeje disciplíně a pevnému řádu. Já osobně jsem měl tak trochu problém, že jsem příliš nepostřehl proč vlastně je Robin Williams u studentů natolik oblíbený. Navíc tu nudnou a odměřenou atmosféru jsem považoval za důsledek toho, že film je natočen podle nějaké staré knihy. Nikde to však nevidím uvedeno, takže se zřejmě jedná o záměr režiséra, aby to celé působilo tak chladně, což sice nechápu, ale určitě to dovedu akceptovat. ()
Související novinky
Komu letos poputují čestné Oscary?
Americká Akademie filmového umění a věd (AMPAS) každoročně kromě známého a mediálně ostře sledovaného předávání Oscarů na přelomu zimy a jara organizuje o pár měsíců dřív i menší ceremoniál předávání… (více)
Zemřel herec Norman Lloyd
Z kalifornského Los Angeles přišla smutná zpráva. V úterý zemřel americký herec, režisér a producent Norman Lloyd. Bylo mu neuvěřitelných 106 let. Zprávu o úmrtí médiím potvrdil Lloydův dlouholetý… (více)
Zemřeli Robin Williams a Lauren Bacall
Dvě hollywoodské legendy během dvou dnů? Smutnější týden letos filmový svět ještě nezažil a snad už ani nezažije. Nejdříve jsme přišli o třiašedesátiletého komediálního génia Robina Williamse, který… (více)
Peter Weir je zajímavý režisér, který si u všeho, co jsem měl možnost vidět dokáže dobře vyhodnotit takřka ideální balanc mezi takovou hlubší velikostí a patosem.. I když jsem od něj viděl jen novější Truman Show, která je co do obsahu vydatnější a často mám potřebu se k ní v nějaké podobě vracet.. Robin Williams byl vždycky brán jako komik a i když už párkrát někoho napadlo namixovat jeho osobitý projev do něčeho vážnějšího, viz třeba o dva roky dříve Barry Levinson a jeho Dobré ráno, Vietname, tak je to až Peter Weir, kterému můžeme všichni vděčit za to, že poslal Williamse daleko jiným směrem. A kam ho teda nasměroval? Od téhle doby Robin Williams najel na éru postav, jejichž údělem je boj proti konvencím, s nimiž navíc dost často volí poněkud neotřelí způsob taktiky.. Takhle já vnímám jeho největší ztvárněné postavy, zejména pak jeho doktory Malcolma Sawyera a Seana Maguirea, oba jsou to psychiatři ze dvou devadesátkových snímků, které jasně svítí z jeho herecké kariéry.. A přesně takým typem postavy je i zdejší John Keating... V místě, kde slovo konzervatismus a disciplína má stejnou důležitost jako třeba láska, v internátní chlapecké škole, v jejíchž učitelský řadách nám není představen jediný mladý energický pedagog. Do takové školy posílají rodiče v děti, aby od nich měli doma pokoj a proto, že na univerzitě, kdy umístění dítěte na podobnou instituci je pro rodinu cíl a prestiž, které jsou ochotní podřídit všechno. Ve filmu není jediná kladná rodičovská postava, jen řady těch, kteří jsou pyšní na donucení, které se podařilo svým potomkům nastolit, aby z nich vyrostli budoucí prestižní členové společnosti.. Na každém předmětu mají takový studenti pokaždé stejně zapáleného postaršího učitele, který nejspíše selhal v výzkumné činnosti svého oboru, a tak byl donucen dát se na pedagogickou dráhu. Učitelé jsou to podobní, tedy přísní a své studenty zahlcující řadou náročných úkolů.. Když tak na další takovou hodinu, jejíž náplní má být studování národních spisovatelů a důkladné nastudování, co kdo napsal, přijde nový vyučující Robin Williams jako John Keating představující třeba názor, že "neexistuje univerzální názor jak rozumět poezii" je okamžitě jasné, že jeho hodiny budou daleko zajímavější než cokoli dalšího.. Postava Johna Keating je energická a nutí žáky k vlastním projevům, což je takřka přesný opak, co razí ostatní pedagogové na škole.. A platí, že pokud vyučující ukáže žákovy jakýsi projev rebelie a vzepření se konvencím, tak žák za ním půjde.. Takřka každá vyučovací hodina s učitelem Keating, která ve filmu proběhne je skvělá, oplývá ohromnou energií a nutí diváka k zamyšlení.. V tomhle ohledu mi přijde tenhle snímek opravdu jako něco víc. Ovšem Společnost mrtvých básníků nejde jen tímhle směrem, nýbrž představuje i tradiční strasti dospívaní jakými jsou třeba vztahové osudy. I proto se v dá film vnímat jako příklad coming of age žánru, který sice daleko lépe dokresluje vrstevnatost filmu, ale současně mám dojem, že ho pro mě v jistých ohledech bohužel zlehčuje.. Současně je jasně vidět na struktuře, jak snímek začíná od takových nesmělých vod, které diváka lehce vysadí z koncentrace, ovšem postupně graduje a přidává ve všem co si ve svojí rozumné stopáži rozehrává.. Až na závěr exploduje jednou z nejpamátnějších scén vůbec, což má zase dopad zanechat diváka s co nejlepším dojmem a vytvořit i takovou iluzi o jakou pecku jde. Není to tvůrcům výtka, ale současně to neznamená, že sladká tečka utváří celý chod.. Je docela neuctivé štítkovat příběh jedním ústředním tématem, které by nakonec vyznělo asi až moc abstraktně. Všechny dětské postavy, které jsou nám představeny mají až překvapivě odlišitelné problémy a vlastnosti, na nichž pak roste jejich minipříběh. A i když řadu z nich ztvárňují budoucí herecké hvězdy, ani jeden pro mě nevyčnívá nad zbytkem.. Je to zážitek, jaký mě sice rovnoměrně nebavil pořád, ale stojí za to.. P.S. Taky jsem básník. 75% () (méně) (více)