Beze strachu

Přežít leteckou katastrofu(i jakoukoliv jinou) je rozhodně štěstí ale i nápor na psychiku. Každej se s tím vyrovnává po svým. Někdo hůř někdo líp. Někdo se toho strachu nedokáže zbavit třeba až dokonce života. Druhej to může brát zase jako druhou šanci. Architekt Max(Jeff Bridges)po přežití katastrofy přestal mít strach ze smrti a přestal mít pud sebezáchovy. Svým chováním si odcizí rodinu zároveň ale možná může pomoci jedné nešťastné, která taky katastrofu přežila. Víc asi příběh rozmazávat nebudu. Faktem je že mi ale nepřipadlo, že by byl film k divákovi nějak přívětivej a šel mu naproti. Prostě a jednodušeji řečeno(napsáno)nemůžu říct, že by svým pojetím/zpracováním by to byl vyloženě líbivej film. Alespoň mě to teda moc nechytlo a celkem jsem s tím bojoval. Možná i díky zbytečně dlouhé stopáži. Na druhou stranu si ale říkám, že je to asi můj problém, protože zdejší hodnocení(71%) hovoří jinak. Každopádně kdo neviděl tak film za podívání nejspíš stojí. Něco do sebe určitě má ikdyž já jsem si k němu cestičku nedokázal najít. 2hvězdy. (18.08.2023)

Naprostá bejkárna o chlapovi, kterýmu hráblo, a filmařích, kterým hráblo tuplem. Nebudu zkoumat, jak by pád letadla dopadl ve skutečnosti, ale Jeff Bridges se v tomhle filmu chová jako jantar a ostatní nejsou o moc lepší. Zaujme mladičký Benicio a Jan Vágner, jehož hlas visí někde mezi Vladimírem Rážem, Jiřím Štěpničkou a Jiřím Plachým. (06.03.2016)

Podle mne nejslabší Weirův hollywoodský film, protože jeho "zvláštnosti" (hudba, kamera, mystičnost, zde buď nejsou, nebo natolik nefungují. Možná je to tím, že i v předloze chybí nějaké větší poselství či paralely. Jistě, je to podobenství podané jakousi mystickou formou o překonání strachu ze smrti a současně radosti ze života, ale chybí tady zkrátka nějaké body, od nichž by se dalo odpíchnout, vše se jen naznačuje. Třeba jméno servírky v Los Angeles na začátku je Faith (Víra), hispánka, které zemřel při nehodě syn, chodí pravidelně se modlit do kostela, Max kreslí tunel jako ze zážitků klinicky zemřelých - ale není zde nijak naznačeno, čím a proč ztratil strach a měl najednou v sobě takový klid - jen se jednou podívá z okna a tam je světlo. Protože nám chybí vodítka, může nám buď připadat něčím mysticky až božsky či andělsky obdařený (a svůj dar předává druhým lidem, které zachraňuje i "zachraňuje"), přičemž jen sám v sobě o sobě nemá jistotu, co vlastně chce, nebo je fakt obětí traumatu, jak to říká psycholog, a jen se chová trhle a všechno, čím pomůže, jsou jen nahodilé skutečnosti. Myslím, že tady by přiklonění se na nějakou stranu mělo být. Protože nakonec vlastně nevím, co mi film chtěl říct, kromě tradičního užívej dne a raduj se z krás světa, dokud můžeš. To za b), tedy nemusíš se bát smrti, protože, zde v podstatě chybí a jen se alibisticky až zbaběle naznačuje. (23.06.2004)

Velice zajímavý snímek, který ale může někomu přijít zdlouhavý, protože nestojí ani tak na ději, jako spíš na hloubkovém zachycení pocitů přeživších letecké katastrofy. Posttraumatická porucha může mít totiž na základě charakterů postav nejrůznější podoby a podle toho je také je nutné volit metody k jejímu překonání. A jako všechno i traumata vyžadují čas, který zaceluje rány. Ještě bych chtěla zmínit geniální hudbu a závěr, který byl opravdu silný a skvěle zpracovaný. 80 % (12.03.2015)

SPOILER : Dalo by se říct, že Maxi Kleinovi po letecké havárii, kterou přežije, tak trochu mrdne. Naštěstí v dobrém slova smyslu a Max začne značně působit na své okolí. Většina z nás by na jeho místě byla asi dost v prdeli, zatímco tento "hrdina" se cítí být značně posílen jakousi vyšší mocí. Peter Weir opět nezklamal a volba obsadit Jeffa Bridgese do hlavní role byla trefa do černého. Krásný film s parádním koncem. (16.09.2012)