Gallipoli

Film, který nepostrádá působivosti, i když mi připadá, že nedrží zcela pohromadě a rozpadá se na dvě části. V první dlouhé části (cesta do války) občas zdlouhavý, v druhé části sevřenější a působivější. Dost mi tam vadila ta elektronická muzika, zcela se míjela s obrazovou složkou. Zajímavé, že budoucí hvězda Mel Gibson hraje v tak protiválečném filmu, když pak byl schopen účinkovat v tak propagandistické slátanině jako Údolí stínů. (24.02.2011)

Zcela určitě je to nejlepší film o 1. světové válce, co jsem kdy viděl (nebo aspoň co si pamatuju). Mel Gibson už coby 25-letý předvádí výborný výkon, byť ještě nedostává až tolik prostoru, jako v jeho pozdějších filmech. Režisér Peter Weir umí točit skvělé filmy, což dokázal před tímto snímkem, ale i po něm. (09.08.2002)

Jeden z těch dalších anti-válečných filmů, na které by se nemělo zapomínat. Na Gallipoli jsem se docela těšil, o to více mě mrzelo, že vlastně celých 80 minut se ve filmu neděje nic, co by stálo za zmínku. Jasný, příběh to posune, ale na film, který si připomíná jedinou australskou historickou vsuvku do první světové války je to hodně málo. Na druhou stranu bylo sympatické slyšet ve filmu muziku Jean Michel Jarreho. Znělo to v něm tak jako docela dost zvláštně, ale sedlo mi to. Je to zvláštní, kdyby mi někdo řekl, že ve válečném filmu hraje jeho muzika, asi bych se posmál. Přitom to opravdu docela pěkně funguje. Přesto mě ale film celých 80 minut vcelku schopně nudil, o to více mě překvapil samotným koncem. Do té doby je to vcelku průměrné drama, ale od té doby neskutečně dobrý anti-válečňák, kde ta poslední scéna ukáže, jak je válka krutá. Jenže by to nemuselo být až tak průkazné....takový příběh prožívala každá linie za první světové války. A co měli řikat ti, co prožívali zákopovou válku ve Francii? Ti teprv...Ale tak co. Film to byl i tak pěkný. Rozhodně měl něco do sebe. To tyhle filmy maj. Ale k dokonalosti jim vždycky něco chybí. (16.05.2010)

Podľa mňa tento film nemal veľmi veľa spoločného s vojenským filmom, bol to skôr film o prefíkanom chlapovi a naivnom chlapovi, vlastne chlapcoch, ktorí sa nechali naverbovať do armády a išli do veľkej katastrofy na poloostrove Gallipoli. Vo filme sa napríklad dozviete, že ak dvanástkou namierite ciferník hodiniek k Slnku, tak je sever medzi malou ručičkou a Slnkom, taktiež, že vojská ANZACu útočili s bajonetmi bez nábojov v zbraniach proti tureckému nepriateľovi. Bez týchto vecí, mi však celý film pripadal dosť nudný a skôr sa zameriaval na vtipy a zábavky, často pochybné, okolo Gibsona, ktorý pri nich až dodnes zostal. (07.12.2012)

Nie je vojnový film ako vojnový film. Okrem záverečných pätnástich minút to s priamym bojom nemá nič spoločné, tým dostávajú viac prednosť charakterové črty a psychologické vykreslenie postáv. Ale cez to všetko mohlo byť to puto medzi hlavnými postavami (a tým aj naviazanosť divákov na postavy) väčšie. Weir má obrovské cítenie pre nastolenie dychberúcej drámy s pekelným záverom ako bol napríklad aj tento. A preto je dosť dôležité, keď pred filmom o ňom nič neviete, na mysli mám najmä ten záver, po ktorom mi bohovsky stuhol úsmev na perách. 80%. (03.02.2008)