Režie:
Peter WeirScénář:
David WilliamsonKamera:
Russell BoydHrají:
Mark Lee, Mel Gibson, Bill Hunter, Reg Evans, Bill Kerr, Harold Hopkins, Ron Graham, David Argue, Les Dayman, Robert Grubb, David Cormick, Tim McKenzie (více)Obsahy(1)
První ze dvou snímků, při jejichž realizaci se režisér Peter Weir setkal s budoucí hvězdou světové kinematografie Melem Gibsonem, zpracovává temnou kapitolu australské vojenské historie, bitvu o poloostrov Gallipoli. Tvrdé boje první světové války o důležitý Dardanelský průliv skončily zdrcující porážkou spojenců a masakrem velkého množství australských a novozélandských vojáků, vesměs nadšených dobrovolníků. Weir se zaměřuje na Archyho a Franka, dvojici idealistických přátel, jejichž představy jsou na evropském bojišti krutě konfrontovány s realitou. Jasně protiválečný snímek vykresluje běžné životy obou mužů, které se postupně proměňují v noční můru. Velkoryse pojatý film paradoxně vyniká právě pečlivou drobnokresbou jednotlivých postav. Kvality scénáře, důsledně vycházejícího z historické skutečnosti, umocnila suverénní a přitom nenápadná režie. Emotivní účinek díla znásobují citlivě použité hudební motivy různých žánrů. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (229)
Masakr v Gallipoli ve výborné režii Petera Weira je perfektní ukázkou pohrdaní staré Británie svými koloniemi. Ve skrze klasický příběh o kamarádství jen vylepšený prostředím, ve kterém se odehrává. Všudypřítomný písek ať už australský nebo africký zaleze pod kůži. Mladý Gibson je vynikající, stejně jako jeho parťák Mark Lee. První světové válce se nevěnuje moc filmů, tím spíš australanům v ní, takže už pro přehled rozhodně neminout. ()
Před sto lety pomalu končila první světová válka, tenkrát známá pod komerčním označením Velká válka. Asi by se slušel tento komentář napsat před třemi roky v roce 2015, když vycházelo sté jubileum nepříliš šťastné bitvy u Gallipoli. Dojemný příběh o několika mladých Australanech v uniformách (slangově diggerů) jsem viděl velmi mlad a tehdy i dnes ve mě některé scény nechávají hluboký dojem, třeba závěrečné finále s bodákovymi útoky. Když jsem hledal něco o bitvě natrefil jsem na slovo larrikinsmus, což označuje osobu neotesance (postava Archieho méně), ale s dobrý srdcem a přátelskou. Představitelé hlavních rolí Mark Lee a Měl Gibson jsou tu za za velké sympaťaky a o něco menší Larrikinisty. Film vřele doporučuji. Zajímavosti na závěr je, že za část neúspěchu u Gallipoli byl odpovědný Winston Churchill. ()
Nie je vojnový film ako vojnový film. Okrem záverečných pätnástich minút to s priamym bojom nemá nič spoločné, tým dostávajú viac prednosť charakterové črty a psychologické vykreslenie postáv. Ale cez to všetko mohlo byť to puto medzi hlavnými postavami (a tým aj naviazanosť divákov na postavy) väčšie. Weir má obrovské cítenie pre nastolenie dychberúcej drámy s pekelným záverom ako bol napríklad aj tento. A preto je dosť dôležité, keď pred filmom o ňom nič neviete, na mysli mám najmä ten záver, po ktorom mi bohovsky stuhol úsmev na perách. 80%. ()
Bol som primerane zvedavý na film, o ktorom som nič nepočul, ale Peter Weir nie je bezvýznamným režisérom. Moje očakávania sa bohužiaľ nenaplnili. Videl so niekoľko filmov o prvej svetovej vojne a Weirov snímok sa im iba mierne približoval. Ak by som chcel v maximálnej skratke vyjadriť, čo ma na filme zaujalo, bol by to iba začínajúci Mel Gibson a Adagio Tomasa Albinoniho. Nie je to málo, ale na celovečerný film to v žiadnom prípade nestačí. ()
Churchil asi zaplakal, že to nepadlo podle jeho představ, ale v tohle filmu šlo hlavně o přátelství a nesmyslnosti takových akcí, notabene s kluky, kteří sice chtěli bojovat, ale jak na to, k tomu nedostatek výzbroje (wiki), to už byla věc jiná a podle toho to také dopadlo. Čekala jsem trochu víc akcí, ale dostalo se mi hodně z atmosféry, která tam byla před velkými boji. A to přece také není k zahození. K tomu se vysloveně hodí citát jednoho velkého a moudrého muže Alberta Ensteina : "„Není lepší zemřít za věc, ve kterou věříme, jako je mír, než trpět za věc, v niž nevěříme, jako je válka?“ ()
Galerie (36)
Photo © Paramount Pictures
Zajímavosti (11)
- Valčík hraný na plese v Káhiře napsal Johann Strauss mladší v roce 1880, nazývá se „Růže z jihu“ (Rosen aus dem Süden, Op. 388) a je směsí melodií ze Straussovy operety „Královnin krajkový šátek“, která se odehrává ve Španělsku. Důstojníkům australsko-novozélandského sboru na plese měl svým názvem připomenout jejich domov (Austrálie je z latinského označení Jižní země, Nový Zéland pak má na vlajce souhvězdí Jižní kříž). (Korsak)
- Natáčení probíhalo v jížní Austrálii. (Terva)
- Russell Boyd získal za jeho práci na snímku cenu Australské společnosti kameramanů. (Terva)
Reklama