Gallipoli

Jeden z těch dalších anti-válečných filmů, na které by se nemělo zapomínat. Na Gallipoli jsem se docela těšil, o to více mě mrzelo, že vlastně celých 80 minut se ve filmu neděje nic, co by stálo za zmínku. Jasný, příběh to posune, ale na film, který si připomíná jedinou australskou historickou vsuvku do první světové války je to hodně málo. Na druhou stranu bylo sympatické slyšet ve filmu muziku Jean Michel Jarreho. Znělo to v něm tak jako docela dost zvláštně, ale sedlo mi to. Je to zvláštní, kdyby mi někdo řekl, že ve válečném filmu hraje jeho muzika, asi bych se posmál. Přitom to opravdu docela pěkně funguje. Přesto mě ale film celých 80 minut vcelku schopně nudil, o to více mě překvapil samotným koncem. Do té doby je to vcelku průměrné drama, ale od té doby neskutečně dobrý anti-válečňák, kde ta poslední scéna ukáže, jak je válka krutá. Jenže by to nemuselo být až tak průkazné....takový příběh prožívala každá linie za první světové války. A co měli řikat ti, co prožívali zákopovou válku ve Francii? Ti teprv...Ale tak co. Film to byl i tak pěkný. Rozhodně měl něco do sebe. To tyhle filmy maj. Ale k dokonalosti jim vždycky něco chybí. (16.05.2010)

Už od od začiatku kariéry Petra Weira platilo, že ten chlap točí iba výborné filmy. Aj keď Gallipolli dokonalosti Truman Show, Dead Poets Society alebo Master and Commander nedosahuje je to skvelé.Iba málo filmov dokázalo lepšie vystihnúť nezmyselnosť vojny ako tento vo svojom finále. A ako bonus samozrejme mladý Mel Gibson (29.03.2015)

Píše se rok 1915. Spojené síly novozélandských a australských vojsk v počtu asi 35 tisíc vojáků jsou odhodlané dobýt Istanbul, a tak převzít kontrolu na strategicky důležitými Dardanelami. Čelí strašnému nepříteli - Turkům, kteří jsou krutí a zrádní. Protože generálové akci špatně načasovali, mohou Turci posílit obranu. Výsledkem je patová situace, která vyčerpává obě strany. Zajímavý film to je, ale bez Gibsona si ho nedovedu představit. Podal velmi dobrý výkon, ale pokud si ho odmyslíme, film zůstává tak nějak průměrný. 60% (24.02.2009)

Válečný film, který je spíše filmem o cestě dvou mužů do války. Mark Lee a Mel Gibson předvádí výborné výkony na své cestě, kdy jeden přesvědčený sportovec chce být vojákem a bojovat za svou vlast a druhý, který o tom nechce ani slyšet. Jejich cesty se brzy rozejdou, ale přesto k sobe zase najdou cestu, aniž by možná oba chtěli. Vedle skvělé režie a herců mě překvapila ještě hudba. Nemyslím teď nádherný hlavní motiv, ale využití skladby Oxygene od Jean-M Jarreho. Je to krásná skladba a ve filmu je využita tuším třikrát na skvělých místech, do kterých až překvapivě dobře zapadá. Peter Weir natočil skvělý film o dvou mužích a válce, do které jdou. Dva různé charaktery a jedna láska ke sportu. (31.12.2008)

Filmy Petera Weira mají pro mě zvláštní kouzlo. Na plátně se nemusí celkem nic zásadního dít (třeba jen dva kluci jdou přes poušť nebo si dávají běžecký závod), a přesto jsou mé oči k plátnu přitahovány víc, než kdyby na něm zápasil Bruce Willis s Godzillou. Nevím čím to je, ale dělá to určitě Weir, protože jsem stejný pocit měl u Mrtvých básníků, Pikniku i Truman Show. Co je na Gallipoli velmi příjemné, je humor. Tvůrci se nezalekli v příběhu z 1. světové války i vtipných scén a příběhu to jen prospělo. Kdyby takového nadhledu byli schopni třeba tvůrci českého Tobruku, mohl to být dost slušný film. (03.04.2011)