Režie:
Peter WeirScénář:
David WilliamsonKamera:
Russell BoydHrají:
Mark Lee, Mel Gibson, Bill Hunter, Reg Evans, Bill Kerr, Harold Hopkins, Ron Graham, David Argue, Les Dayman, Robert Grubb, David Cormick, Tim McKenzie (více)Obsahy(1)
První ze dvou snímků, při jejichž realizaci se režisér Peter Weir setkal s budoucí hvězdou světové kinematografie Melem Gibsonem, zpracovává temnou kapitolu australské vojenské historie, bitvu o poloostrov Gallipoli. Tvrdé boje první světové války o důležitý Dardanelský průliv skončily zdrcující porážkou spojenců a masakrem velkého množství australských a novozélandských vojáků, vesměs nadšených dobrovolníků. Weir se zaměřuje na Archyho a Franka, dvojici idealistických přátel, jejichž představy jsou na evropském bojišti krutě konfrontovány s realitou. Jasně protiválečný snímek vykresluje běžné životy obou mužů, které se postupně proměňují v noční můru. Velkoryse pojatý film paradoxně vyniká právě pečlivou drobnokresbou jednotlivých postav. Kvality scénáře, důsledně vycházejícího z historické skutečnosti, umocnila suverénní a přitom nenápadná režie. Emotivní účinek díla znásobují citlivě použité hudební motivy různých žánrů. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (231)
Sám pan učitel dějepisu ve škole nám o hodině jednou vyprávěl o tom, jak je tento film skvělý a jak přesně popisuje tehdejší válečnou dálkovou komunikaci. A já mu mohu dát za pravdu, ne sice kvůli historické přesnosti, ale že je to skvělý film. Ba přímo nádherný. - komentář z roku 2006, přičemž film viděn tak někdy 1998. 2013 - viděno znovu a zjištěno, že ten komentář je úplně dementní. Tady je vidět, jak si pamět dělá co chce. Ale film je to pořád super. ()
Zcela určitě je to nejlepší film o 1. světové válce, co jsem kdy viděl (nebo aspoň co si pamatuju). Mel Gibson už coby 25-letý předvádí výborný výkon, byť ještě nedostává až tolik prostoru, jako v jeho pozdějších filmech. Režisér Peter Weir umí točit skvělé filmy, což dokázal před tímto snímkem, ale i po něm. ()
„Britské impérium pokrývá čtvrtinu zeměkoule a německé impérium se skládá z malé fabriky na klobásy v Tanganice. Myslím, že pokud jde o imperialismus, tak nás těžko někdo zprostí viny…“(kapitán Edmund Blackadder). Gallipoli. Kaňka v Churchillově CV (strategie nepodpořená taktikou aneb podcenění bojeschopnosti tureckých jednotek) a především bolestný šrám na australsko-novozélandské historii. Pod Weirovou taktovkou pak studie nespoutaného mladického idealismu, který se na frontě pod osudovou tíhou války hroutí jak domeček z karet. Autorův citlivý styl obohacený o jemný humor působí naléhavě i bez tlačení na pilu, za čímž stojí osobitá schopnost sdělit potřebné už jen pouhou konstrukcí příběhu. Kombinace Jarre, Strauss žádoucí, stejně jako vzpomínka na kvantum zbytečné zmařených životů kvůli "stezkám slávy" ambiciózních nadřízených v zázemí. Nasadit si na hlavu spodky, nacpat do nosních dírek dvě tužky a odpovídat na všechno „gugl“ se pak vlastně jeví jako docela rozumný počin.. ()
Gallipoli je zvláštní válečný film, protože přímých válečných scén je tam opravdu pomálu. Samotný příběh dvou mladých Australanů a jejich cesty z periferie tehdejšího světa na bojiště "velkého světa" je ale hodně dobrý. update 17/11/2007: Na bojiště na poloostrově Gelibolu jsem se byl v Turecku podívat a fakt to stojí za to. Pokud tedy budete mít někdy cestu k Dardanelám, rozhodně si to nenechte ujít. Co se týče realističnosti, dost to ve filmu sedí. Je tam několik zátok a po nich kopcovitý terén, který se Turkům (vedeným Mustafou Kemalem) dobře bránil. Některé zákopy jsou sakramentsky blízko k sobě. Scéna ze závěru filmu je odrazem skutečné události. Na daném místě byly zákopy od sebe zhruba 60 metrů a dnes je tam moc pěkný hřbitov. ()
Churchil asi zaplakal, že to nepadlo podle jeho představ, ale v tohle filmu šlo hlavně o přátelství a nesmyslnosti takových akcí, notabene s kluky, kteří sice chtěli bojovat, ale jak na to, k tomu nedostatek výzbroje (wiki), to už byla věc jiná a podle toho to také dopadlo. Čekala jsem trochu víc akcí, ale dostalo se mi hodně z atmosféry, která tam byla před velkými boji. A to přece také není k zahození. K tomu se vysloveně hodí citát jednoho velkého a moudrého muže Alberta Ensteina : "„Není lepší zemřít za věc, ve kterou věříme, jako je mír, než trpět za věc, v niž nevěříme, jako je válka?“ ()
Galerie (36)
Photo © Paramount Pictures
Zajímavosti (11)
- Producenti pro film inzerovali 400 zkušených jezdců na koních, ale jen 200 se dostavilo na natáčení. Dalších 200 jezdců na koních ve filmu byly ženy oblečené tak, aby vypadaly jako muži. (Marek06)
- Ve filmu byly používány pušky Lee- Enfield a revolvery Webley. (K98)
- Valčík hraný na plese v Káhiře napsal Johann Strauss mladší v roce 1880, nazývá se „Růže z jihu“ (Rosen aus dem Süden, Op. 388) a je směsí melodií ze Straussovy operety „Královnin krajkový šátek“, která se odehrává ve Španělsku. Důstojníkům australsko-novozélandského sboru na plese měl svým názvem připomenout jejich domov (Austrálie je z latinského označení Jižní země, Nový Zéland pak má na vlajce souhvězdí Jižní kříž). (Korsak)
Reklama