Zelená karta

Ale tak jó, dá se to. Krásný byt se skleníkem. Ze všech podob G. Depardieu mám nejméně ráda to klišé o neotesaném obrovi s laskavým vřelým srdcem, jeho vizáž k tomu svádí, já vím. Beru to v komedii (Drž hubu!, Obelix), ale tady už mě to neba. Je tam moc té "američtiny", což na jednu stranu chápu, je to o Francouzovi, co chce - pro mě naprosto nepochopitelně - žít v USA. Na druhou stranu, kdyby to bylo čistě francouzské, mělo by to asi větší šťávu a byla by to určitě větší legrace. Ovšem klavírní vystoupení pana skladatele bylo perfektní! (17.05.2010)

Předně musím konstatovat, že Peter Weir je jedním z mých vůbec nejoblíbenějších režisérů, což se tady koneckonců hodně projevilo. Jeho inteligentní scénář a plynulá režie společně s výtečně obsazenými Gérardem Depardieu a Andie MacDowell daly vzniknout poněkud nenápadnému, ale přesto nesmrtelnému zástupci svého žánru, jehož kvality jsou pro dnešní zástupce nedosažitelné. Velmi příjemný ironický nadhled a jednoduchá zápletka, která ale díky hereckému koncertu ústřední dvojice nemůže ztratit své kouzlo ani na opakované zhlédnutí. Ten malý detail, že název manželčina krému může rozvrátit manželství, tentokráte velice rád ignoruji...Přesně mezi čtyřmi a p*ti. (28.03.2013)

Špičkový film, zdařilé ztvárnění mimořádně šťastně vybrané látky, herecký koncert dvou osobností. I tak lze zachytit kouzlo nezapomenutelného díla, které ovšem v žádném případě nespočívá v základní, byť aktrativní imigrační zápletce. Multikulturní konfrontace a nevšední pohled do americké levě liberální skutečnosti na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století a francouzství, zastoupeného opravdu nekonvenčním mužem nejen způsobů, ale i životní cesty, je již pravdě blíže. Aby však úplnost v KARTĚ zachycené skutečnosti byla dokonalá, zbývá k tomu dodat milostný příběh plný něžného humorného nadhledu. Oba protagonisté září, a ačkoliv vše končí opravdu nehappyendovým happy endem, dojem jiskřivého vzrušení, nepomíjejícího úsměvu, který čas od času přechází do bujarého řehotu, aby se vzápětí ztlumil do ne snadného zamyšlení či hlubokého, vážného pohledu, zůstává. Zdánlivě kýčový námět, prohnaný hned trojnásobnou koprodukcí, svou nespornou mimořádnou kvalitou opravdu překonává i ta nejsmělejší očekávání a naděje. (31.03.2012)

Pět hvězdiček nedávám ani tak pro kvalitu snímku, která určitě neni stoprocentní, jako spíš pro nespornej přínos žánru. Weirova Green Card je patrně nejmíň lacinou romkom, s kterou jsem měl tu čest, což mu zároveň s klidem na srdci přiznávám coby hrdej curtisovec. Čili "vyznavač" jaksi protisměrnýho postupu při (zde trpělivym, pečlivym) budování vztahu mezi hlavními hrdiny, (zde nesmírně dynamickym) rozvíjení a posouvání postav či psaní (zde sympaticky zamlžený) pointy ... Weir na to šel zkrátka úplně jinak. A díky skvělýmu Gérardovi, kterýmu se role musela psát na tělo, i tradičně ohromující Andie si pak člověk ani tolik nevšímá tý trošku aktivistický rétoriky (jakožto další dimenze Weirova neotřelýho přístupu), která tenhle "přezelenalej" film doopravdy špikuje skrz naskrz. (22.12.2013)

Ne tak geniální jako Společnost mrtvých básníků nebo Truman Show, ale pořád velice slušný film od Petera Weira. Zajímavý je tím, že je - oproti tradiční výstavbě romantických komedií - vyprávěný jaksi odzadu: na počátku stojí svatba a až na samém konci velká láska. Tento snímek má také hezkou hudbu a místy je dokonce napínavý (např. když jde George ukázat úředníkovi, kde mají záchod). Výtku mám k tomu, že příběh se až moc drží základní linie a tu neopustí až do konce. Když si přečtete slogan "Příběh dvou lidí, kteří nejdříve uzavřeli manželství a pak se do sebe zamilovali." znáte automatický celý děj, celou hodinu a čtyřicet minut víte, kam to bude směřovat. Tím se z filmu vytrácí gradace: Víte, že i když se na začátku ti dva nemají rádi, nakonec spolu skončí. Pěkný film, ale předvídatelný. (13.08.2008)