Zelená karta

Pět hvězdiček nedávám ani tak pro kvalitu snímku, která určitě neni stoprocentní, jako spíš pro nespornej přínos žánru. Weirova Green Card je patrně nejmíň lacinou romkom, s kterou jsem měl tu čest, což mu zároveň s klidem na srdci přiznávám coby hrdej curtisovec. Čili "vyznavač" jaksi protisměrnýho postupu při (zde trpělivym, pečlivym) budování vztahu mezi hlavními hrdiny, (zde nesmírně dynamickym) rozvíjení a posouvání postav či psaní (zde sympaticky zamlžený) pointy ... Weir na to šel zkrátka úplně jinak. A díky skvělýmu Gérardovi, kterýmu se role musela psát na tělo, i tradičně ohromující Andie si pak člověk ani tolik nevšímá tý trošku aktivistický rétoriky (jakožto další dimenze Weirova neotřelýho přístupu), která tenhle "přezelenalej" film doopravdy špikuje skrz naskrz. (22.12.2013)

Tak trochu nestandardní romantická story :) Depardieu byl ve své roli sympaťák, naopak postava Andie MacDowell mě svým přístupem chvílemi dost štvala a skoro jsem se divila, že on jí to pořád trpí. Závěrečný obrat v jejich vztahu byl možná trochu "hrrr", ale rozhodně to byl zajímavý konec, který zkrátka utkví v hlavě. Stejně tak film jako celek, protože jednoduše působí neobyčejným dojmem (zaujal mě i začátek, který uvrhne diváka okamžitě do už hotové situace). ~(3,9★)~ (27.07.2019)

Ona bola najskôr len akási newyorská záhradkárka, zatiaľ čo trebárs on bol skôr len akýmsi francúzskym skladateľom, pričom jeden z nich bude čochvíľa azda potrebovať i tzv. ZELENÚ KARTU → pečiatku od § imigračného úradu § v zmysle potvrdenia alebo zamietnutia karty o trvalom pobyte v U.S.A.; nakoľko sa zosobášili iba "pre oko," aby následne každý z nich z toho vskutku ťažil podľa svojich naprosto najideálnejších predstáv: Bronte túžila po veľkom skleníku, nachádzajúcom sa v ozaj priestrannom byte, k čomu potrebovala súhlas od prenajímateľov, ktorí hľadali naprosto seriózneho nájomcu, keď by priam najideálnejšie asi bolo, aby si napokon stihol na seba navliecť i chomút, a čo sa pre zmenu zase týkalo Georgesa, tak práve ten si potreboval obnoviť povolenie na pobyt, kde by sa tým pádom mohol aspoň i naplno realizovať v „krajine neobmedzených možností,” pritom spočiatku to tak príliš extra ani nevyzeralo; teda o to to budú mať oveľa ť a ž š i e, pretože ich "manželský sľub" bol doposiaľ len predstieraným, no i napriek tomu im očividne prinášal určité výhody, kedy určite netreba podceňovať ani tieto "kancelárske krysy," ktoré si čochvíľa prídu túto situáciu konečne preveriť, čo bola v podstate i ústredná línia udalostí a vzťahov, a to konkrétne v tomto, čisto autorskom projekte od austrálskeho autora - Petra Weira so sympatickým obsadením v podobe Depardieua & MacDowellovej, medzi ktorými to tak láskyplne neiskrilo, ako som si totiž sprvoti predstavoval, a to ani nehovoriac o prichádzajúcich a odchádzajúcich postavách, ktoré pôsobili celkom od veci. → páčilo sa mi finále, keď by som si vedel predstaviť, že by sa začalo až presne vtedy s pomalou retrospektívou rovno na začiatok, ako to podobne už učinilo i kultové spracovanie v podaní Mementa...? • Scenáristická výplň zväčša pôsobila akosi dosť chabo s hluchými miestami a s miestami aj s celkovým tlačením na pílu, čo rozhodne vzbudzovalo zreteľné rozpaky v rámci celku, a to úvodná sekvencia s bubnujúcim afroamerickým chlapcom, sa ešte snažila diváka navnadiť na dynamickú atmosféru, čo nie vždy i plne fungovalo. ← viacej si [u]držať odstup od vedľajších, plochých postáv + ústredné si viac pripustiť k telu = podstatne hmatateľnejší výsledok! • Áno, vôbec nemôžem poprieť ani to, že by som predsa nebol mierne sklamaným. • Jednoznačne najslabší titul od daného tvorcu, aký som doteraz zhliadol. (27.06.2024)

Andie a Gérard. Střešní byt se skleníkem. Chemie pracující na plné obrátky. Charizma francouzského (sice tloustnoucího, ale co jako?:) chlapíka, který vlastní jeden z nejtypičtějších nosů filmového plátna ruku v ruce s přirozenou krásou americké ženy s nádhernými, kudrnatými vlasy. Lehký, inteligentní humor, v jehož stylu se nese celý film, dialogy i atmosféra. Nejvíce mě rozesmála scéna, kdy za Bronte a Georgem přijdou dva pracovníci z imigračního oddělení. Oba dva se sotva poznali a mají vyprávět o svém manželství a o tom, jak se poznali. Tato situace přináší geniální rozehrávání a instinkty ze strany Bronte a George. Okouzlující je rovněž scéna ze závěru filmu, kdy se na sebe oba několik sekund dívají přes sklo kavárny. Beze slov, pouze pohledy a lehké úsměvy. V nich dokázali říct vše. Konec filmu mě sice plně neuspokojil, ale scény před ním mi daly alespoň to, nač jsem po celý příběh čekala. Pro mě téměř geniální snímek. (29.12.2011)

Na nadpriemerných 80% túto podarenú romantickú komédiu Austrálčana Petra Weira, ktorý ňou "emigroval" do USA, povyšuje krásna hudba (Hans Zimmer, Enya), netradičná, ale o to pôvabnejšia a sympatickejšia dvojka MacDowell/Dépardieu, hra na klavír, realistická koniec a Bronteina strešná (a strašne krásna) záhrada. (27.12.2004)