Poslední vlna

Kvalitní mysteriózní filmy se skutečně fascinující atmosférou začínám vnímat jako vzácné šafrány na filmovém poli a režisérů, kteří by natočili hned několik takových snímků, bude zřejmě velmi málo. K moderním americkým „klasikům“ Lynchovi a Nolanovi jsem si před časem zařadil do této skupiny nedoceněného britského filmového mága Nicolase Roega. Dnes definitivně mohu přidat i jednoho rodáka z Austrálie: Petera Weira. Poslední vlna sice u mě nedokázala vyvolat TO nadšení a tak velké zasažení, jaké ve mě před měsícem způsobil Weirův předchozí kousek Piknik na Hanging Rock a možná podobně jako u Friedkinova Vymítače ďábla mohu tady částečně doplácet i na to, že nejsem zrovna příliš věřícím člověkem a jistou víru k Bohu či nadpřirozeným sílám je asi u podobných filmů k plnému docenění potřeba. Snad i proto o něco víc než Poslední vlna mi sedl v mnoha ohledech podobný snímek Wernera Herzoga Kde sní zelení mravenci, kde střet moderního vzdělaného člověka s náboženskými mýty australských domorodců sledujeme přeci jen z pohledu Středoevropana a pro mě byl tento pohled logicky bližší a přístupnější, než ten od australského rodáka. To však nic nemění na tom, že přinést zajímavý zážitek plný magického nadpřirozena, pohlcující atmosféry, dechberoucí hudby i fascinujících, mrazivých vyústění se Weirovi v mém případě opět povedlo. Navíc čím dál víc k závěru se zmíněnými kvality Weirovi téměř dokonale povedlo i bouřit ve mě ty zmíněné bariéry.. takovou sílu ty závěrečné scény s bloudícím hlavním hrdinou, nacházejícím trpké poznání, mají. Richarda Chamberlaina jsem viděl poprvé a podal skutečně výkon hodný uznávaného herce. [85%] (02.08.2021)

Další magicko-realistický skvost od Petera Weira. Stejně jako v předchozím Picnic at Hanging Rock, i zde mají hlavní roli tajemné síly prastarého australského kontinentu, tentokrát ale zosobněné nikoliv jeho přírodou, nýbrž jeho původními obyvateli. Troufám si tvrdit, že kdo dokáže vnitřně se zklidnit, zastavit myšlenky a nechat se bez předsudků a námitek unášet lehce zlověstným filmovým dějem, bude odměněn hlubokým zážitkem. Oba zmiňované filmy ve mně vyvolaly velkou touhu po dlouhé a důkladné návštěvě téhle zvláštní, odlehlé a čarokrásné země. (24.03.2013)

Vzhledem k tomu, že jde již o starší film, tak mu rozhodně nelze upřít, že svou nepopiratelnou hodnotu určitě má. Námětově zajímavý, plný mystična, tajemna a hlavně jeden z nejlepších výkonů Richarda Chamberlaina. Jinak ale na mě příliš zdlouhavé a taky mi už nikdo neřekne co se stalo vlastně s Davidovou rodinou. (10.09.2012)

Zručně natočené a se silnou mysteriózní atmosférou, ale tááákhle natahované. Nudě jsem se opravdu nedokázal ubránit, zvlášť když je jen velmi málo témat, která mě zajímají méně než australští Aboriginálové... Člověk, který mě v profilu filmu Dotek Medusy na Poslední vlnu nalákal slovy "je to podobné a ještě o chlup lepší", musí být blázen. (08.05.2009)

Po Pikniku na Hanging Rock natočil Weir další film, který naprosto dokonale vystihuje anglické slovíčko "eerie". Tedy něco mezi "tajemný" a "strašidelný". Peter Weir umí udělat atmosféru. Možná se dá říct, že Peter Wier je v tomto ohledu mistr nad mistry. Jenže narozdíl od Pikniku mě Poslední vlna i přes nevídanou atmosféru příliš neoslovila. Pro mě osobně je zkrátka až moc divná. To ovšem nic nemění na tom, že Weir je špičkový filmař a že mám pro jeho práci (včetně tohohle filmu) jen a jen obdiv. (25.08.2005)