Piknik na Hanging Rock

Zajímavě pojatý snímek, který se na první pohled tváří jako austenovské drama, ale ve skutečnosti je to kostýmní mysteriózní drama, které ale nepřinese to, po čem budete toužit - odpovědi. Co si budeme povídat, já jsem člověk, který odpovědi chce, a když je nedostane - alespoň nějaké - je zklamaný. V tomhle případě jsem zklamaný byl. (15.10.2015)

Všetky oslavné komentáre o ľudskej spiritualite, oslave prírody a pod. majú niečo do seba, ale mňa to aj tak nebavilo, od nudy som skoro trhal parkety. Jediné pozitívum vidím v celkom pekne rozpracovanej symbolike s ohľadom na koniec Viktoriánskej éry v kontraste s očakávaním niečoho nového, ktorú možno nachádzať hlavne v rôznych narážkach, poznámkach, dialógoch, obrazoch a pod. Ani výprava spolu s kostýmami a hudbou neboli najhoršie a dokázali tak navodiť obstojnú dobovú atmosféru. Ale mystiku by som v tom zase nehľadal a horor už vonkoncom nie, nehovoriac o totálne šedivej dejovej linke. Uvedené pozitíva boli snáď jedinou záchranou pred čistou esenciou nudy. Od Weira som už videl podstatne lepšie kúsky, toto moc nevyšlo. 50/100 (26.03.2015)

„Everything begins and ends at the exactly right time and place..“ Záhadné zmizení děvčat jako podobenství soumraku viktoriánské éry, ztráty nevinnosti a střetnutí osadníků s mystikou jejich nové země. A nebo je znásilnil, podříznul a zakopal (ne nutně v tomhle pořadí) praděd Micka Taylora z Wolf Creeku? Není to zas až tak podstatné, tady jde především o způsob podání. Vizuál v hávu zasněnosti a impresionismu, samotný Hanging Rock připomínající lidské tváře ztracené v čase a hudební doprovod, který vtahuje do svých pavučin tajuplným ústředním motivem, Panovou flétnou, zlověstným hučením i úryvky z klasiků. Pokud bych měl tohle stěžejní dílo australské kinematografie nějak stručně charakterizovat, napadají mě jen dvě slova. Odcházení vznešenosti.. (04.05.2020)

Lahůdka filmového magického realismu od mladého Petera Weira. Tak překrásný a zároveň tak smutný film... Kdysi dávno v pražském Ponrepu to byl pro mě opravdu hluboký zážitek. Prastará australská příroda s prastarými tajemnými silami... Nádherně zobrazená něžná ženskost a intuitivní spiritualita v nádherné a zářící postavě Mirandy... (a spousta dalších výrazných ženských i mužských postav)... A pak ta rajská melancholická hudba... mám na mysli geniální skladbu ''Doina Sus Pe Culmea Dealului'' od Gheorghea Zamfira... Filmová balada. A Miranda... "Miranda is a Botticelli angel"... (24.03.2013)

Potlačovaná viktoriánská sexualita (plus určitá sociální kritika) v poněkud hodně ambiciozním filmu, který mě bohužel až na úvodní půlhodinku nechával spíše chladným (i díky dost rádoby dramatické či mystické hudbě), třebaže mám podobně alegoricky kritické filmy rád. Na Claytonova Neviňátka to však rozhodně nemělo. (25.01.2011)