Reklama

Reklama

Piknik na Hanging Rock

  • Austrálie Picnic at Hanging Rock (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Několik vysokoškolaček se vydá na den svatého Valentýna roku 1900 k Hanging Rock. Sopeční skalní masiv je svým neodolatelným kouzlem magicky přitahuje. Tři dívky s učitelkou vylezou na skály a nikdy už se nevrátí. Jedna z pohřešovaných se po čase vrátí, ale je pomatená a své zážitky nedokáže vysvětlit. Weir nechává diváka v nejistotě, co se ve skále stalo; klade důraz na tajuplnou atmosféru znepokojivé tísně plné erotického náboje.

Od začátku 70. let vnáší australský film po desetiletích hollywoodského vlivu do filmové tvorby opět své vlastní rysy. Tento film si získal mezinárodní publicitu. (Quentin T.)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (152)

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Zatímco první část je nádherně mysteriózně znepokojivá, melancholická a s krásně zasněnou kamerou, tak ve druhé se to převáží do úplně jiné polohy; stále kvalitní, ale přeci jen ne až tak úplně. Přesto i tak Peter Weir již v těchto svých začátcích oplýval talentem jako málokdo a je to zde pořádně vidět. ()

Slasher 

všechny recenze uživatele

Film vydechující takovým tím zastřeným, melancholicky poetickým feelingem, jenže na jeho popředí se toho příliš neděje, nepřijde žádné mrazení z mysteriózna, nic výjimečného. Spoustě z vás zřejmě imponovala atmosféra, v mém případě se nic takového nestalo a tím pádem se mě to vůbec nijak netknulo. Přišlo mi to obsahově prázdné a stejně upjaté, jako samo prostředí onoho internátu (a je mi celkem jedno, zda to byl účel či nikoliv). ()

Reklama

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Hodně, hodně, hodně zvláštní film. Jsem zvyklý a dokonce to očekávám, že Australáci mají filmy jiné. Voní eukalyptem a prachem buše. Začátek byl celkem srozumitelný a oko divákovo mohlo jen mlsně hodnotit všechny ty mladé a v pravdě krásné chovanky školy. Vše se neslo skutečně v duchu doby ,, dámy, dnes bude horký den, proto si můžete sundat rukavičky! '' :-). Viktoriánská éra a její etiketa byla něco neuvěřitelného, kdo o tom něco ví, dá mi za pravdu. Ale jsme v Austrálii. Ačkoliv i tam přišla s Brity civilizace, jen těžko soupeří s divokostí krajiny a přírody. Jak absurdně vypadali lidé v oblecích a cylindrech s propocenými či zaprášenými oděvy... Jako by se objevili někde, kde asi neměli být. To jsem z filmu vycítil, tu režisérovu potřebu to Britům nějak toto sdělit. Že Austrálie je svá, vlastní, divoká se pověstmi a tajemnými kopci a že Britové tam jsou zkrátka cizí. Od chvíle, kdy dívky vylezou na kopec a začne pátrání film výrazně zvolnil tempo a z mysteriózna se stal klasický dobrodružný film. Konec mi nesedl, říkám to rovnou. Nemám moc rád, když v závěru zůstane konec otevřený a je na divákovi aby si to celé interpretoval po svém. Budu si to muset ještě někdy dát znovu. Co bylo krásné byla hudba, která do filmu seděla naprosto dokonale. Tohle byl náročný film. Když jsem četl komentář Mattyho a hlavně ten na https://ofilmu.wordpress.com/2017/09/13/sen-ve-snu-piknik-na-hanging-rock/ jsem si uvědomil co vše mi asi ve filmu ještě uniklo za symboliku. Snad je to i cesta jak si s touto ,,nápovědou'' dát film ještě jednou a lépe jej chápat. Možná je to ale také jen jeden pohled na snímek na který lze nahlížet pokaždé jinak... Já dávám za tři útržky krajkových šatů. Zatím. * * * ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

První půlhodina probíhala s velice podmanivým poetickým nádechem uprostřed dechberoucí australské přírody. Spoustu krásných vizuálních záblesků doplňovala nádherná výprava v počátku 20. století a tóny nebeských her na flétnu v pozadí, Weir dokázal najít obrovský kus poezie i v hejně mravenců na zhnilém koláči. Po mrazivém zvratu se atmosféra mění... Může se zdát, že ve filmu se až na pár scén nic výrazného neděje a že celý příběh několikrát uvízl spolu s marným poručíkovým pátráním na mrtvém bodě. Nicméně Weir mi díky svým precizně stylizovaným výjevům a stále víc houstnoucí atmosféře přinesl mrazivý prožitek jako ze skutečně temného horroru, ačkoliv zůstal při tom prost jakýchkoliv lekaček a jiných prvoplánovaně strašidelných scén. Až do poslední chvíle mě držel zasaženého s velkým očekáváním a zneklidněním (co mohl znament symbol rudého mraku? proč má věčně omezovaná Sára v sobě pořád tolik ďábelský pohled...?) a není zřejmě vinou tvůrců, že jsem nedostal na všechny vzniklé otázky odpověď. On je totiž svět někdy také ponechává napospas božímu, nedoknutelnému tajemství, jako zrovna tenkrát na sklonku starých časů v jedné dívčí škole, jejíž studentky si udělaly malý nevinný piknik na Hanging Rock. Mysteriózní drama bez jednoznačné pointy a se závěrem, jenž stejně jako někdy i život náhle zklame nemožností vědět vše, co bychom věděli rádi, může znamenat obrovský tvůrčí risk. Peter Weir jako režisérský jezdec na tomto tenkém ledu nejen díky již zmíněné velkolepé atmosféře znamenitě obstál. Ba co víc, na konci jsem zůstal rád, že se vyvrcholení obešlo bez jakýchkoliv satanistických a jim podobných motivů. // Po Roegově Cestě již druhý australský film 70. let, který mě totálně uhranul. [95%] ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Piknik na Hanging Rock ve mně vzbudil úžas svou mimořádnou hloubkou, s níž trasuje neviditelné, zato mocně poutající oddenky, jimiž Země či Příroda obepíná připravené, tj. adekvátně disponované bytosti. Uchvacujícím symbolistickým jazykem zachycuje vhodně zvolený prostor a netušenou měrou přenáší jeho fluidum k divákovi (i já mohu dosvědčit mrazivost tohoto kontaktu). Stejně věrohodně je zobrazena i fascinace dívek nořících se do útrob otevírajících se skal. Je jejich nevysvětlitelné zmizení výrazem dokonalého splynutí (s čím?), návratu (k čemu či kam?) nebo proměny (v co?)? Významová otevřenost poskytnutého obrazu této cesty, posílená desítkami nápovědí, mnohovýznamových obrazů, (slovních, zvukových/hudebních i obrazových/výtvarných) náznaků a intertextových vazeb výtečně znázorňuje hieroglyfickou povahu světa, tedy jeho čekání na chápavého luštitele, otevřeného hledače, který bude z jeho tvarů číst a svým výkladem jej spoluutvářet. Esoterní rozměr filmu vyvažuje napínavé líčení pátrání. „Svět pátračů“ je přitom ztvárněn kontrastně k magické krajině: je to svářlivé a zkostnatělé prostředí odcizující kultury (jejímž groteskním atributem je věčný korzet), které usiluje o racionální, materialistický (o zákon zachování hmoty se opírající) výklad záhady, namísto něhož ale přicházejí jen další otázky. Jako nadbytečné bych snad filmu vytkl jen závěrečné sondy do spletité historie osiřelých sourozenců, kteří se z různých stran (a aniž by se stačili znovu setkat) blíží Tajemství (aniž by je ovšem mohli odkrýt). Tuto romantickou (a romaneskní) vsuvku chápu jen jako svedení z cesty. Ta rozhodně nekončí u truchlivého těla ve skleníku, ale pokračuje za zdánlivě neprodyšnou skalní masou. Ale jak? ()

Galerie (109)

Zajímavosti (11)

  • Producentka Patricia Lovellová připustila, že Hanging Rock vážně naháněla hrůzu. Od natáčení navštívila ono místo pouze jednou a kvůli strachu ho musela téměř okamžitě opustit. (džanik)
  • Herci a štáb dorazili do Adelaide 14. února, tedy v Den sv. Valentýna, kdy v roce 1900 začíná děj knihy i filmu. (džanik)
  • Anne-Louise Lambertová původně Mirandu hrát neměla. Po týdnu jí však režisér Peter Weir zavolal, že "ta druhá je příliš velká“ a obsazena byla právě Lambertová. (džanik)

Související novinky

Komu letos poputují čestné Oscary?

Komu letos poputují čestné Oscary?

22.06.2022

Americká Akademie filmového umění a věd (AMPAS) každoročně kromě známého a mediálně ostře sledovaného předávání Oscarů na přelomu zimy a jara organizuje o pár měsíců dřív i menší ceremoniál předávání… (více)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno