Reklama

Reklama

Piknik na Hanging Rock

  • Austrálie Picnic at Hanging Rock (více)
Trailer 2

Obsahy(1)

Několik vysokoškolaček se vydá na den svatého Valentýna roku 1900 k Hanging Rock. Sopeční skalní masiv je svým neodolatelným kouzlem magicky přitahuje. Tři dívky s učitelkou vylezou na skály a nikdy už se nevrátí. Jedna z pohřešovaných se po čase vrátí, ale je pomatená a své zážitky nedokáže vysvětlit. Weir nechává diváka v nejistotě, co se ve skále stalo; klade důraz na tajuplnou atmosféru znepokojivé tísně plné erotického náboje.

Od začátku 70. let vnáší australský film po desetiletích hollywoodského vlivu do filmové tvorby opět své vlastní rysy. Tento film si získal mezinárodní publicitu. (Quentin T.)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (152)

KRYSIOPICE 

všechny recenze uživatele

Piknik na hanging rock je překvapivě vrstevnatý film, který na poprvé nemusí sednout každému, ale s odstupem času ho řadím k těm lepším fimům které vznikly a právem si zaslouží být asi nejlepším australským filmem. Weir je genialni filmař a podařilo se mu vytvořit film s neopakovatelnou atmosférou, kterou dotváří užasná hudba Gheorgha Zamfira. Film se tváří jako adaptace skutečné události. Na první pohled je film trochu poeticky trochu misteriozní trochu dramatický a skončí neurčitě, takže si z něho asi leckdo odnese rozpačitý dojem a přemýšlí co to mělo být. Pozorný divák si všimne, že film je postavený na kontrastech, Jedním je o kontrast mezi vyšší britskou třídou a nižší třídou australských osadníků, na kontrastu mezi chaotickou australskou divočinou a zkrocenou organiozovanou krajinou sídel. Kontrast mezi striktím světem společenských norem a volností. Dalším vyznamným prvkem ve filmu je čas, ohraničený a plynoucí ve stejném rytmu a okamžík mimo čas. Příbeh filmu se odehrává na pozadí konce britského impéria a vzniku samostatné austrálie a právě o tomto okamžiku film je o konci jedné ery a vzniku druhé, o tom steží postřehnutelném bodě kdy se něco mění, něco končí a něco vzniká. Nezáleží na tom jestli ty holky nakonec sežrala skala, nekde se ztratili nebo se proměnily ve zvířátka, duležitý je pocit z filmu je to o místě, které překračuje čas, prostor a lidské chápaní. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Hodně, hodně, hodně zvláštní film. Jsem zvyklý a dokonce to očekávám, že Australáci mají filmy jiné. Voní eukalyptem a prachem buše. Začátek byl celkem srozumitelný a oko divákovo mohlo jen mlsně hodnotit všechny ty mladé a v pravdě krásné chovanky školy. Vše se neslo skutečně v duchu doby ,, dámy, dnes bude horký den, proto si můžete sundat rukavičky! '' :-). Viktoriánská éra a její etiketa byla něco neuvěřitelného, kdo o tom něco ví, dá mi za pravdu. Ale jsme v Austrálii. Ačkoliv i tam přišla s Brity civilizace, jen těžko soupeří s divokostí krajiny a přírody. Jak absurdně vypadali lidé v oblecích a cylindrech s propocenými či zaprášenými oděvy... Jako by se objevili někde, kde asi neměli být. To jsem z filmu vycítil, tu režisérovu potřebu to Britům nějak toto sdělit. Že Austrálie je svá, vlastní, divoká se pověstmi a tajemnými kopci a že Britové tam jsou zkrátka cizí. Od chvíle, kdy dívky vylezou na kopec a začne pátrání film výrazně zvolnil tempo a z mysteriózna se stal klasický dobrodružný film. Konec mi nesedl, říkám to rovnou. Nemám moc rád, když v závěru zůstane konec otevřený a je na divákovi aby si to celé interpretoval po svém. Budu si to muset ještě někdy dát znovu. Co bylo krásné byla hudba, která do filmu seděla naprosto dokonale. Tohle byl náročný film. Když jsem četl komentář Mattyho a hlavně ten na https://ofilmu.wordpress.com/2017/09/13/sen-ve-snu-piknik-na-hanging-rock/ jsem si uvědomil co vše mi asi ve filmu ještě uniklo za symboliku. Snad je to i cesta jak si s touto ,,nápovědou'' dát film ještě jednou a lépe jej chápat. Možná je to ale také jen jeden pohled na snímek na který lze nahlížet pokaždé jinak... Já dávám za tři útržky krajkových šatů. Zatím. * * * ()

Reklama

Lima 

všechny recenze uživatele

Filmová magie. A konečně s blu-ray projekcí jsem si tenhle podmanivý zážitek mohl plně vychutnat. V době, kdy se australská kinematografie plně nadechovala a z hlediska mezinárodního uznání byla ještě v plenkách, přišel talentovaný Peter Weir s filmem, který uchvacuje obrazovou krásou, ruku v ruce s nádhernou hudbou (Mozart, Beethoven, Čajkovskij, Bach a neskutečně podmanivý flétnový motiv George Zamfira) a zejména svojí neskutečnou ATMOSFÉROU. Ta někdy dosahuje až hororových prvků a nepotřebuje k tomu bubáky, či podobné hororové propriety. Prostě stačí jedna veliká záhada a atmosférické čarování s obrazem a hudbou. V Austrálii se to má s tímhle filmem podobně jako s Vláčilovou Marketou Lazarovou u nás. Také vyhrává všemožné ankety kritiků o nejlepší australský film všech dob. A myslím, že plným právem. ()

Flynn 

všechny recenze uživatele

Skutečně nevím jestli mluvíme o stéjném filmu, ale asi mám jiný vkus, protože jsem se u toho hrozně nudil, a nepobral jsem ty filozofické žvásty, které se tam pořád točí, příjde mi to jako nepovedený televizní film. A nechápu jak se tam u toho mohl někdo bát, tohle je film, který by klidně mohla pustit Tv NOVA na nedělní odpoledne. Nikdy více. ()

frashmaker 

všechny recenze uživatele

Ze začátku jsem vůbec neměl chuť vidět takovýto film, ale nakonec to stálo za to. Představte si, že se jdete s kamarády projít do lesa a třičtvrtě se vás nikdy nevrátí a ani vaše tělo nenajdou. Možná to takhle zní trošku uboze, ale v tomto filmu to funguje perfektně a nutno říct, že některé nenásilně vykonstruované okamžiky mohou lehce svojí zdánlivou banálností dohnat člověka k ryze hraničním prožitkům. ()

Galerie (109)

Zajímavosti (11)

  • Do role Paní Appleyardové byla původně obsazena Vivien Merchantová. Cestou do Austrálie ale onemocněla a postavu tak nakonec ztvárnila Rachel Robertsová. (džanik)
  • Natáčení trvalo přibližně šest týdnů. (J.F.B.)
  • Školu paní Appleyardové (Rachel Roberts) představuje sídlo Martindale Hall, které najdeme nedaleko městečka Mintaro ve státě Jižní Austrálie, vzdáleného přibližně 126 km od Adelaide. Dům v georgiánském slohu si nechal postavit v letech 1877–1880 příslušník významné rodiny ovčích farmářů Edmund Bowman Jr. (1855–1921) podle návrhu londýnského architekta Ebenezera Gregga. Dnes je stavba spolu s okolními pozemky pod správou jihoaustralského Ministerstva pro životní prostředí a vodu (Department for Environment and Water) a otevřená veřejnosti. (J.F.B.)

Související novinky

Komu letos poputují čestné Oscary?

Komu letos poputují čestné Oscary?

22.06.2022

Americká Akademie filmového umění a věd (AMPAS) každoročně kromě známého a mediálně ostře sledovaného předávání Oscarů na přelomu zimy a jara organizuje o pár měsíců dřív i menší ceremoniál předávání… (více)

Reklama

Reklama