Piknik na Hanging Rock

Piknik na Hanging Rock ve mně vzbudil úžas svou mimořádnou hloubkou, s níž trasuje neviditelné, zato mocně poutající oddenky, jimiž Země či Příroda obepíná připravené, tj. adekvátně disponované bytosti. Uchvacujícím symbolistickým jazykem zachycuje vhodně zvolený prostor a netušenou měrou přenáší jeho fluidum k divákovi (i já mohu dosvědčit mrazivost tohoto kontaktu). Stejně věrohodně je zobrazena i fascinace dívek nořících se do útrob otevírajících se skal. Je jejich nevysvětlitelné zmizení výrazem dokonalého splynutí (s čím?), návratu (k čemu či kam?) nebo proměny (v co?)? Významová otevřenost poskytnutého obrazu této cesty, posílená desítkami nápovědí, mnohovýznamových obrazů, (slovních, zvukových/hudebních i obrazových/výtvarných) náznaků a intertextových vazeb výtečně znázorňuje hieroglyfickou povahu světa, tedy jeho čekání na chápavého luštitele, otevřeného hledače, který bude z jeho tvarů číst a svým výkladem jej spoluutvářet. Esoterní rozměr filmu vyvažuje napínavé líčení pátrání. „Svět pátračů“ je přitom ztvárněn kontrastně k magické krajině: je to svářlivé a zkostnatělé prostředí odcizující kultury (jejímž groteskním atributem je věčný korzet), které usiluje o racionální, materialistický (o zákon zachování hmoty se opírající) výklad záhady, namísto něhož ale přicházejí jen další otázky. Jako nadbytečné bych snad filmu vytkl jen závěrečné sondy do spletité historie osiřelých sourozenců, kteří se z různých stran (a aniž by se stačili znovu setkat) blíží Tajemství (aniž by je ovšem mohli odkrýt). Tuto romantickou (a romaneskní) vsuvku chápu jen jako svedení z cesty. Ta rozhodně nekončí u truchlivého těla ve skleníku, ale pokračuje za zdánlivě neprodyšnou skalní masou. Ale jak? (14.02.2011)

Je až neskutečné jak působivou mysteriozní atmosféru dokáže Peter Weir navodit pomocí hudby a kamery na poměrně malém prostoru prostředí australské přírody.Příběh chovanek internátní školy,které se za záhadných okolností ztratí během pikniku ve skalách je prostoupený mnoha vizuálně krásnými a poetickými záběry,později se přidává také pocit tajemna,které se však ve druhé polovině vytrácí a příběh se začne věnovat spíše vztahům v internátní škole,které jsou ale dostatečně zajímavé,takže ani pak mě film nezačal nudit.A nakonec mi vlastně ani nevadilo,že záhada zůstala v podstatě nevyřešena. (04.02.2013)

V úvodu, kde se dívky jen hihňají a ve zpomalených záběrech recitují poezii jsem myslel, že chcípnu nudnou. Ve vzduchu byla cítit jakási tajemná atmosféra, tak jsem vydržel. Po zmizení se to trochu rozjede a film mne začal bavit. Bohužel dále se už NIC nestane a my se vlastně NIC nedozvíme. Vizuálně je to moc hezké a hudba je podmanivá, toť bohužel vše. Fakt divný film. (04.10.2015)

Obrazově čarokrásné, hudebně podmanivé a přestože dějově absolutně prázdné, díky Weirově umu, sebejistým držením několika témat (detektivka, horor, láska mezi ženami), atmosféricky neskutečně strhující a emocionálně našlapané dílo, jež dokazuje režisérovu genialitu, která na opačném straně naší planety (prozatím) nemá konkurenci. (26.11.2006)

Mysteriozne natoceny mysteriony pribeh. To je asi najvystiznejsi sposob, ako by som jednou vetou film opisal. Reziser sa zameral na zahadnu udalost, no nepodal ju ako jednoduchy opis toho co sa stalo, ale vlozil pribehu potemnelu, nadprirodzenu atmosferu. Strach z neznameho sa miesi s nevinnou, az detskou krasou studentiek a aj ked divak nedostava sancu zahade porozumiet, akosi tusi, ze pochopenie je za hranicou ludskej mysle. Tento efekt reziser docielil naozaj znamenite. Urcite si to coskoro pozriem znovu a budem objavovat dalsie detaily, ktore aj ked viem, ze mi zahadu neobjasnia, este prehlbia tu snovu, nadpozemsku atmosferu. (8.5/10) (18.08.2008)