Rok nebezpečného života

Pohľad na politickú krízu a blížiaci sa spoločenský prevrat podal Weir až priveľmi triezvym a odstupovým štýlom a ani romantická zápletka nemala tie správne grády a ani vygradovaný záver nebol cítiť. K úspechu však prispeli najmä herci. Svojim vzhľadom a proporciami Linda Hunt veľa hereckých príležitostí iste nedostala-nedostane, takže svoju príležitosť využila ako sa patrí. A darmo, Sigourney aj keď bez kamošov z vesmíru, ale znova nehrá typickú ženskú rolu v ženskom prostredí. 70%. (10.02.2008)

"Tak teď jsi to viděl, ten chlap je cvok !!" - "Asi je zamilovanej !!" ;) Hned zkraje se přiznám, že tenhle australský snímek mě trochu kacířsky zajímal jenom kvůli tehdy šestadvacetiletému Melu Gibsonovi, přičemž jméno režiséra Petera Weira, pro něhož právě Rok nebezpečného života znamenal jízdenku směr Hollywood, mi dodávalo potřebnou jistotu, že se neunudím k smrti, ale po pár minutách mě zaujal někdo úplně jiný než Mel Gibson, který však jako Guy Hamilton rozhodně nestojí stranou, ba naopak exceluje !! Koukám a říkám si: "Ty vole, ten trpaslík Billy Kwan vypadá úplně jako Linda Hunt !!" ;) Ale ne, ona to je Linda Hunt !! Musím také říct, že kdybych tuto nevysokou americkou herečku neznal, ani by mě nenapadlo, že se dost zásadní role Billyho Kwana ujala žena, a právě i díky tomuto faktu nemám k vítězce Oscara za nejlepší ženskou vedlejší roli za rok 1984 sebemenších výhrad, nejen za svoji odvahu si toto ocenění naprosto zasloužila !! Nejsem si úplně jistý, jestli je Linda Hunt jedinou ženskou držitelkou Oscara za ztvárnění mužské postavy, pravděpodobně však tomu tak opravdu je.. Mimo dvojici Gibson, Hunt musím zmínit ještě Sigourney Weaver, z čehož vyplývá velmi slušný stavební kámen v obsazení, soundtrack Maurice Jarreho mě rovněž doslova nadchnul, i když mám často problém odlišit právě jeho práce od těch, které vytvořil jeho syn, nepochybně známější Jean Michel Jarre, Peter Weir svůj rukopis rovněž nezapře, a tak film nabízí opravdu velmi hutnou atmosféru, která dokáže diváka až do závěru udržovat v napětí, byť tahle scénáristicky potažmo příběhově velmi slabá záležitost vlastně nic dramatického, mimo podivné milostné linie, nenabízí, což má samozřejmě jednoznačný důsledek, že na The Year of Living Dangerously za pár dní s klidným svědomím zapomenete, i když jistě ne tak rychle jako na velmi podobný kousek s Johnnym Deppem Rumový deník.. (17.09.2013)

Režijní kvality Peter Weir má, o tom žádná. Tentokrát nabízí příběh o bídě, strachu a zoufalství slamů, propocených košilích a nefunkčních klimatizací a hlavně nepokojných dnech uprostřed jedné revoluce. Plíživé vyprávění představuje drzouna Mela Gibsona coby zahraničního dopisovatele Guye. Ten stojí před rozhodnutím, zda zveřejnit zásadní zprávu, ačkoliv by informace ukázala na jeho zdroj. Rok nebezpečného života ztroskotává na tom, co jinak zdobí Weirovy filmy – na příběhu. Ten je až překvapivě jednoduchý. Drama hledá napětí zejména v mezilidských vztazích nebo v davech rozbouřených lidí. Významný představitel australské nové vlny tak nabízí jen minimum scén, které by byly samostatně napínavé nebo jakkoli vyhrocené. Několik orosených čel a párů vyděšených očí možná napínavou scénu může podpořit, emoce ale na plátně scházejí. Ani vztah mezi Billym a Guyem není cítit osudovostí, stejně se dá uvažovat také nad milostným vzplanutím mezi Jill a Guyem. Nic na tom nemění ani výborný herecký výkon Lindy Hunt (Billy), která si jako první herečka, která ztvárnila mužskou roli, odnesla Oscara v kategorii herečka ve vedlejší roli. (26.09.2012)

"Je zlé byť komunistom? Čo je zlé na tom, že chcem niečo zmeniť?"...Na filmoch je fajn, že sú určitou výpoveďou v danom čase, ktoré už nezostarnú. Roky ubehli, ale Mel Gibson je tu tak mladý, až to prekvapuje. Vždy bol a je sympaťák a svoju rolu zvládol s prehľadom. U Sigourney Weaver som zvyknutý skôr na súboje s mimozemšťanmi než na zvodné pohľady, ale uveril som jej. Príbeh novinára, ktorý hľadá story a článok svojho života tu už bol mnohokrát, ale P. Weir to napriek tomu dokázal divákovi solídne predať. Chyby sa nájdu, ale nudným by som ho nenazval, možno málo dramatickým. Škoda, že režisér trochu v závere nepritlačil. Hudba Jarreho splnila účel, ale až použitá Vangelisova skladba ma dvihla zo sedačky. Nádherne tam sadla. Možno to bude práve tou použitou skladbou, kvôli ktorej som sa rozhodol prikloniť k slabším štyrom hviezdam. 70%. (29.09.2013)

Vangelis sa nás zase snaží presvedčiť, že vďaka jeho skladbe sa pozeráme na niečo viac, ako na romantickú drámu v exotickom prostredí na pozadí nejakého politického prevratu. Rok nie je žiadna vážna politická dráma, i keď sa občas nevyhýba drsným záberom na hromadné popravy, hlavne je to ale nostalgická záležitosť 80tych rokov, keď takéto filmy fičali a viem si predstaviť, že ak bol vtedy vysielaný tento film v našej tv, bol to šláger v sledovanosti. Gibson s odhalenou mužnou hruďou, ktorej Sigourney nemá šancu odolať, ale herecký prím tu hrá niekto iný. Mne to k celkovej spokojnosti stačilo, ale na taký Salvador tento film rozhodne v žiadnom smere nemá. Body navyše má u mňa film aj v tom, že som o udalostiach v Indonézii nevedel, takže bol z historického hľadiska pre mňa poučný. Nič nie je čiernobiele, ako nám ukazujú médiá a chudáci miestni si museli vyberať medzi troma veľkými zlami, zatiaľ čo my máme to šťastie, že volíme stále medzi vačším a menším zlom. (18.09.2013)