Dracula

Já vím, že přelom 20. a 30. let nebyl k filmu, zejména v přechodu na použitelná zvuková zařízení, nikterak přívětivý. Vím, že film je z velké části zápas s technologickým zázemím, realitou a představami, ale omluvte mě, nechci být u něčeho tak vzdálenému tradičnímu zážitku, jako je statický a ve všech směrech nemrtvý Drákula. Je přinejmenším úsměvné sledovat ateliéry připomínající divadelní jeviště, do nichž postavy vchází a odchází bez ohlášení, účelově a naprosto antiklimaticky. Nejpůsobivější jsou pak chvíle, kdy odchod z rámu obrazu, zabírajícího malou část pokoje, znamená automaticky odchod z celé scény. Ano, zvuk z počátku film skutečně zabil, minimálně pro ty méně zkušené (nic proti Browningovy, čistě ateliérová politika Universalu mu asi moc prostoru neposkytovala). (22.02.2013)

Škoda, že v upírském filmu nešli vidět upírské zuby a kousance. Mrzí mě, že ve filmu nezní hudba; odfláknutá režie Toda Browninga, který vše co bylo napínavé - nedokončil nebo spíš odporně sestříhal. Nejlepším na celém filmu je vynikající a možno i nejlepší představitel hraběte Draculy -> Bela Lugosi. (24.08.2010)

Asi nejlepší zpracování knihy B. Stokera. Tento film ani po tolika letech neztratil nic ze své působivosti. Béla Lugosi je opravdu magický. A co všechno dokázali tvůrci filmu jen se stíny a párou, to je opravdu neuvěřitelné. Ne, že bych se bál, ale atmosféru má Dracula strašidelnou. A to já spíš čekal, že se tomu budu smát. Přece jenom 70 let starý horor! (01.08.2002)

Rozhodně nejde o první horror Universalu, ale právě Dracula odstartoval zlaté monster období tohoto studia. Nikterak objevně ani záživně. To se dá tvrdit až o jeho mladších bratříčcích z rodu Frankensteinů, vlkodlaků či Neviditelných mužů. Na druhou stranu je pravda, že jsem viděl pouze Browningovu verzi, která, ač je filmem mluveným, tak se ještě výrazně utápí ve formálních postupech němé éry kinematografie. To ta paralelně natáčená španělská verze by mi zřejmě sedla více. Zatím se naše cesty, bohužel, nepotkaly. Ale ono to přijde. Americká verze: 3/5, Španělská verze: ?/5 (03.04.2008)

Draculovská verze Toda Browninga opouští dvě podstatné věci, charakteristické pro předchozí verzi Friedricha Wilhelma Murnaua: expresionistické mistrovství formy a vidění Draculy jako nelidského monstra. První odklon je jednoznačně ke škodě, film působí vizuálně dost nepřesvědčivě a určitá umělost narozdíl do expresionistických kulis boří genius loci filmu. Více než dvě třetiny snímku se odehrávají v nudném salónním prostředí Anglie, scénář prudce redukuje rumunskou expozici i finále v opatství ve Whitby. Prostřední část se zamotává do repetic podobných dialogů i scén a nemohu si pomoci, když není na plátně Dracula, je poněkud nudná. Browning působí jako filmař těžkopádně, střih je hodně uhozený a narozdíl od Jamese Whalea (téhož roku natočil Frankensteina) nemá takový dar pro kompozici obrazu. Druhý odklon však téměř vše napraví. Bela Lugosi dodal Draculovi aristokratický rozměr, který mu přihrblý Max Schreck upřel, a umocnil démoničnost a charisma, které z transylvánského hraběte čiší. Jeho "I am... Dracula" je jedinečným svědectvím o tom, jak hluboko se Lugosi do postavy ponořil a jak labužnicky s ní vychutnal každičké slovo. Detaily na jeho tvář s expresionisticky zvýrazněnýma očima nepůsobí při nejlepší vůli směšně ani v čase splatterů a slizu. Je to právě jeho díl zásluh, který učinil z této verze Draculy kult, byť např. Coppolova verze je filmařsky mnohem dokonalejší. (22.12.2005)