Dracula

Tenhle "horor" je tak špatný, že zcela po zásluze upoutal pozornost Edwarda D. Wooda, který posléze Draculu Lugosiho obsadil do svých spektáklů. Triková složka je jednoduše otřesná (pouťoví netopýři na provázku patří ještě k tomu lepšímu, nad čím musí divák něvěřícně krouti hlavou), herecké výkony prachbídné (přehrávání, toporné dialogy, Lugosi působí na place jako jednooký mezi slepými) a jediná atmosféra, kterou tento snímek dokáže precizně budovat, je atmosféra nudy. (09.04.2016)

Z takového starého hororu mám já mnohem větší hrůzu (samozřejmě v mezích), než z naprosté většiny hrůzostrašných či rádoby strašidelných příběhů posledních nějakých dvaceti let. Co to způsobuje? Tak především vynucená černobílá barva a také jistá opravdovost scén (mám na mysli třeba absenci digitálních efektů). Například umělé krysy, ač vypadají na první pohled možná směšně, jsou pro mě mnohem strašidelnější, než jakékoliv příšery v dnešních hororových slátaninách, které jsou v podstatě jen jednou velkou počítačovou animací. Bohužel námět není zvládnutý úplně na jedničku a především herecké výkony jsou značně nepřesvědčivé. Některé přímé záběry na vykuleného Draculu, či bláznivého Renfielda také nemusely být tak zdlouhavé, ale jinak je to .....velice dobré.... (27.11.2005)

Dracula ve své nejklasičtější podobě. Je pravdou, že dnes už vyděsí asi málokoho, ale právě on je pilířem nejen dalším snímkům s krvesajícím hrabětem, ale celkově horroru vůbec. Ve své době, kdy do filmu vstoupil zvuk, ke všemu platil za trhák a studio Universal zachránil před krachem. Už úvodní titulky mě ohromily díky použité Čajkovskiho hudbě z Labutího jezera. Krása. Výprava a herecké obsazení naprosto skvělé, Bela Lugosi je vážně démon a se svým slavným pohledem se tu zcela jistě vyřádil. Trochu mě udivilo, že tu chybí veškeré atributy, tolik zásadní pro všechny další upíří filmy. Žádné Draculovy tesáky, ani přímé záběry na prokousávání dívčích krčků, všechno je tu pouze v náznacích. Mým nejoblíbenějším Draculou tak proto zůstává ten od Hammeru z roku 1958. (05.04.2011)

Ač to podle hodnocení nemusí vypadat, jsem zklamán. Tod Browning má ohromné cítění pro detail: východy slunce a vůbec trocha poetiky kontrastují s nepříliš přitažlivým prostředím zatuchlého hradu, záběry na roztomilé myšky lezoucí ze svých děr a pak samozřejmě úžasné oči Bély Lugosiho, jejichž uhrančivá síla je využívána celkem často. Když hrabě Dracula schází se svítilnou ze schodů nebo bledá ruka otevírá rakev, to jsou malé drobnosti, které tvoří hororovou atmosféru filmu. Snímek ale nejvíc pokulhává v dramaturgii. Úvod je sice svižný – parádní cestu kočárem okopíroval Coppola sprostě celou – a divák se těší, co přijde dál, ale od půlky není výraznějšího místa, kdy stoupá či klesá napětí, a mě přepadá smutek, protože jsem od Draculy čekal trošku víc. (17.04.2006)

Jako dítě jsem věřil, že Drákula by mohl existovat. Pozorně jsem si ho prohlížel i v tomhle filmu, který nám přinesl strýček jako dárek do staré promítačky. Užívali jsme si ho. A strýček nás sledoval, zda se bojíme. Potom se nás i opakovaně ptal. Cítil jsem, že něco říct musím. A tak jsem řekl, strach, to asi ne, jen divný pocit. Ach, kde jsou ty časy. Takže z nostalgie 2. (21.09.2010)