Romeo, Julie a tma

Reflexe stále čerstvých válečných událostí byla jednou z nejvýraznějších tváří nové československé kinematografie, která zvláště v prvních letech nebyla ještě s to rozeznat skutečnou uměleckou hloubku a ve většině případů poskytovala prostor pouze samoúčelnému hrdinství (MUŽI BEZ KŘÍDEL, NADLIDÉ, jiný Weissův film ULOUPENÁ HRANICE). Otčenáškova novela jakoby se vzpouzela tomuto ceremoniálnímu stereotypu, což vynikne nejen v kontextu literárním, ale především filmovém. Drama, vyznačující se působivým zachycením permanentního strachu a krůček po krůčku hroutících se mravních zásad, je dáno do kontrastu s mihotavými okamžiky štěstí zamilované dvojice při tanci v malém pokojíku nebo při plánování společné budoucnosti, jež se zdá stejně nedosažitelnou jako padající hvězdy na nebi. Weissův film pak vyniká nejen špičkově zvládnutou technickou stránkou, ale stejně špičkovými hereckými výkony hlavních (Ivan Mistrík, Dana Smutná) i vedlejších představitelů (mimořádně skvělá maminkovská kreace Šejbalové, Smolík, Bohdanová, objevuje se tu mladý Jiří Kodet). Zdánlivě nehrdinská odvaha těch, kteří se zlu vzepřeli jen uvnitř své duše, je nakonec gestem nejsilnějším, stále živým a stále hluboce dojemným. (08.04.2012)

Nádherný, ale o to více smutný film. Velmi tíživá a vypjatá atmosféra strachu, psychického teroru, útlaku a napětí s období dnu Heydrichiády. Poklidné začáteční tempo filmu vyústí až sdělením řiditele pražského gymnázia (Miloš Nedbal), jejich třídnímu učiteli Vladimíru Rážovi že byl spáchán atentát na Říšského protektora Čechy a Morava. Pak se film rozjíždí na plné obrátky, což na vlastní kůži pociťuje i rodina Rumrelových. Všude v ulicích mraky němců, jejich těžká technika v ulicích Prahy a všeobecný strach co bude.. Zejména syn Pavel (vynikající Ivan Mistrík a jeho mladá židovská dívka Hanka (rovněž skvělá Daniela Smutná) kterou ukrývá v malé komůrce na půdě pavlačového domu to po pár rozhlasových a letákových informací na plno začnou pociťovat, nejprve tedy Pavel a až potom Hanka. Dále se nám krom těchto dvou hlavních herců, ve filmu představí matka Pavla Jarmila (Jiřina Šejbalová), která využije naplno své herecké mistrovství až ke konci filmu, když už jsou všechny karty definitivně rozdány. Její výrazy v obličeji s hrůzou na rtech nám naplno dokazují že to byla opravdu veliká herečka. Dále tam byl Pavlův starý dědeček hodinář Mrázek (František Smolík), který zde ještě nedostal takovou příležitost jako v o rok starším mistrovském Vyšším principu, ale už i tady byl velmi vidět. Hodinář, kutil, snad i vynálezce který si chtěl patentovat své veškeré nápady, jako by byl duchem nepřítomný, ač laskavý tak mi připadalo jako když ani netušil co je za dobu a co se děje venku pod jeho okny. Žil si jen vtom svém světě a málo co ho zajímalo, měl jen své vynálezy a nic víc ho nezajímalo. Byl starý to ho omluvalo. Avšak na konci filmu, ve scéně kdy chtěl schovat židovskou dívku k sobě do bytu mě skoro rozbrečel a neuvěřitelně dojal. Pojď děvče k nám u nás se schováš! Zatímco u jejich baráku to vřelo, poněvadž bydleli někde poblíž Resslovi ulice kde se zrovna odehrával definitivní boj němců s partyzány. A naposledy bych snad zmínil ještě roli hysterky-kolaborantky Kubiasové (Blanka Bohdanová) milenky německého důstojníka, která se vlastně tak trochu zapříčinila o konečnou podobu filmu. Film byl tedy o necelý rok mladší než geniální Vyšší princip, ale byli tu i podobné scény a okamžiky ať už obsazení Ivana Mistríka, jeho role zde pro něj naštěstí nebyla tragická, jen snad duchem, ale o to více prožíval lásku ke své dívce do které se zamiloval. Pak zde byla ale scéna velice podobná právě z Vyššího principu a to ta kdy si přišlo gestapo do školy pro jednoho Pavlova spolužáka kterého hrál Ladislav Mrkvička, tvrdost jeho odvedení však neznala mezí. Tak abych to už nějak ukončil opravdu se jedná o jeden z těch lepších dramatických filmu z období Heydrichiády viz. třeba Vyšší princip nebo Daleká cesta, a rozhodně není horší a v mnoha hlediskách se jim dokonce i vyrovná. To záleží už na posouzení každého z nás. Mě se film líbil a už jen za strhující herecké výkony a za přitažlivou nervysrdce rvoucí působivost dávám za 5*. (27.03.2007)

Velmi silný a dojemný příběh o lásce a něze v atmosféře strachu a teroru období atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. František Smolík i Ivan Mistrík v dokonalé souhře, jako ve Vyšším principu. Dana Smutná s vynikající Jiřinou Šejbalovou zase zdobí ženský aspekt této válečné tragédie o statečnosti, obětavosti a lásce. (03.05.2013)

Dojemný příběh lásky mladého studenta Pavla a židovky Hanky z doby, kdy se zdá, že "všechno je jen prozatím" a kdy pro mnohé se svět redukuje na imperativ: "musíme to hlavně přežít." Vždyť, jak říká Pavlova maminka "co je na tom špatného". Doba po atentátu na Reinharda Heydricha byla jistě velmi temná a určitě se v ní lámaly lidské charaktery. Ale nebude to asi jen onou dobou, že se lidé jako postava kolaborantky Kubiasové (v podání Blanky Bohdanové), chovají tak, jak se chovají. V každé době se jistě najdou lidé, co k životu přistupují s myšlenkou, že "co dneska užijeme, to máme...". Že jsou pak právě takoví lidé první, kterým strach nedovolí, aby si v sobě uchovali aspoň trochu té lidskosti, není taky žádné překvapení. Stejně tak možná nepřekvapí, že i v tak temné době může mezi mladými lidmi propuknout silné pouto lásky. Lásky tak silná, že se na okamžik může dotyčným zdát, že to vše musí dobře dopadnout. "Už se nebudeme scházet takhle ve tmě, budeme mít spoustu světla...", sní oba. Weisovo zpracování této temné love story jakoby onen motiv naděje v beznadějném světě dokonce i posilovalo. A nejde jen o těch několik kouzelných záběrů na smějící se Hanku, jako když se ptá Pavla: "Jsou ještě řeky..." Kouzelná je i scéna, když spolu Pavel s Hankou tančí a točí se do kola, nejprve v reálu temné půdy a pak na chvíli ve světě fantazie někde pod letní oblohou. Už jenom kvůli těmto poetickým záběrům, které přitom tak ostře kontrastují onou temnotou doby protektorátu, nemohu hodnotit snímek jinak než pěti hvězdičkami. (12.07.2018)

Na film na motivy jedné z mých nejoblíbenějších knih jsem se opravdu těšila a jsem moc ráda, že mě nezklamal :) Příběh byl dokonalý, o tom se vzhledem k tomu, že je to převážně dílem Jana Otčenáška, asi vyjadřovat nemusím.. Ovšem i hudba a celkové zpracování byly skvělé.. Ani hereckému obsazení a výkonům nemám absolutně co vytknout.. Přesně takhle jsem si všechny ty postavy představovala! Dana Smutná byla ve filmu nádherná a skvělá.. Knihu snímek sice nepředčil (ale to se povede jen málokdy), přesto jsem od něj dostala víc, než bych čekala.. :) (26.01.2012)